Lásku k rybám vyměnil za starostování | E15.cz

Lásku k rybám vyměnil za starostování

Miroslav Jílek

Ve svých šestašedesáti letech jezdí Karel Matoušek na motorce, hraje nohejbal, má rád starou plovárnu na Vajgaře a už dvanáct let je starostou Hradce.

V anketě o osobnost města předal veslař Václav Chalupa štafetu starostovi Karlu Matouškovi.
Když Matoušek poprvé usedl do křesla starosty, měl pořádnou trému a pocit dosud nepoznané odpovědnosti. Podle jeho slov tehdy nepomohla káva ani cigareta, ale jeho noví spolupracovníci. „Jenže čas běžel jako voda,“ dodává, „a já si pomalu ani nevšiml, že už mám čtyři vnoučata, která mi říkají dědo.“
On sám na svého dědu, kováře od Nežárky, nikdy nezapomene. „Ovlivnil celé moje dětství, učil mě, co je v životě důležité, co je správné a co ne. Velmi jsem si ho vážil, stejně jako lidé v okolí. Byl přísný, ale spravedlivý, jako můj otec, který mě vychoval k pracovitosti a odpovědnosti,“ vzpomíná.
Možná i díky tomu dnes mnozí občané Jindřichova Hradce nepochybují o tom, že si už třikrát po sobě zvolili správného starostu. Jeho kariéra komunálního politika však začala až po sametové revoluci. Do té doby žil Karel Matoušek jako každý jiný. Ve škole měl nejraději dějepis a na gymnáziu Vítězslava Nováka i chemii, což, jak podotýká, zřejmě tak trochu zavinil půvab paní profesorky. Protože už od klukovských let dělil svůj volný čas mezi fotbal a ryby, nikoho nepřekvapilo, že po maturitě šel studovat rybářství na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Místo k rybám se ale Karel Matoušek dostal ke Státní plemenářské správě a o několik let později se oženil. Ze stereotypu totalitní éry ho vytrhl až listopad 1989. A když mu jeho starší dcera jednoho dne ukázala program Občanské demokratické strany, věděl, že tohle je pro něho to pravé. „Najednou jsem chtěl být u toho,“ podotýká. „Chtěl jsem pomáhat návratu svobody a demokracie do naší vlasti,“ přibližuje své pocity.
Ze všeho nejvíce chtěl pomáhat lidem, a tak se v následujících letech věnoval výhradně komunální politice.„Po nejvyšších patrech politiky jsem netoužil,“ dodává. Uspěl ve výběrovém řízení na vedoucího referátu sociálních věcí a měl díky tomu blízko k potřebám lidí, zejména zdravotně postižených a důchodců. V roce 1998 usedl Karel Matoušek do křesla starosty města a rychle se rozloučil s pojmem volný čas nebo volný víkend. Dnes, kdy mu pomalu končí dvanáctileté starostování, nepočítá úspěchy, ale usmívá se, když má říct, z čeho má největší radost. „Určitě z odstranění hrůzného vředu města, bývalých starých kasáren na konci Růžové ulice,“ podotýká.
Už ale neřekne, jak je pyšný, že na tomto místě dnes stojí moderní dům s pečovatelskou službou, a že tento komplex byl oceněn titulem „Bytový dům roku 2004“, uděleným Státním fondem rozvoje bydlení.

V lodičkách to nezkoušel

Karel Matoušek nerad hovoří o vysoké politice. Tvrdí, že v Čechách se z ní stal boj o majetek.

Místo další debaty na toto téma raději přemýšlí, co ještě může udělat pro město, které mu přirostlo k srdci. Na otázku, co by to mohlo být, odpoví: „Pořád je co zlepšovat, ale já si zrovna v těchto dnech hlavu lámu nad tím, proč mi má žena pořád zdůrazňuje, abych se s vedoucím odboru rozvoje prošel po hradeckých sídlištích v dámských lodičkách,“ směje se Matoušek.
Karlu Matouškovi také nakonec připadl úkol vybrat další osobnost. Do seriálu Sedm osobností města vybral Jana Šatavu, ředitele Jindřichohradeckých místních drah.

Autor: Miroslav Jílek
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!