Křehká žena „cepuje“ svalnaté muže | E15.cz

Křehká žena „cepuje“ svalnaté muže

Hana Bubníková přinesla do tréninků brněnských sportovců novinku. Cvičení bosu neboli cviky na polokouli.

Sport. Slovo, které Hana Bubníková skloňuje ze všech nejčastěji. Nejen kvůli tomu, že pochází ze sportovního manželství hokejisty Vlastimila Bubníka a gymnastky Hany Machatové, ale protože sportem žije. Přednáší o něm a trénuje jej. Především hokejisty extraligové Komety a fotbalisty prvoligové Zbrojovky.

„Zprvu to pro ně byla dřina,“ vzpomíná třiatřicetiletá žena na chvíle, kdy poprvé ukázala sportovcům rozpůlený míč, na němž měli cvičit. Koukali se na ni udiveně. Přestože cvičení zvané bosu v zámoří dávno znali, pro brněnské hokejisty a fotbalisty bylo ještě před třemi lety poskakování na měkkém půlkulatém předmětu novinkou.

Bosu zpevňuje tělo

„Nyní je takové cvičení nutnost. Například fotbalisté Manchesteru United mají bosu okolo hřiště a před tréninkem se rozcvičí,“ říká Bubníková.

Náčiní lze používat dvěma způsoby. „Plochou stranou nahoru, nebo dolů, což se využívá při různých balančních cvičeních,“ vysvětluje cvičitelka.

Bosu je podle ní jedinečným pomocníkem při zpevňování těla, přispívá ke zlepšování jeho držení a podporuje rovnováhu. „To je důležité hlavně pro hokejisty. Když do hráče soupeř narazí, nespadne. Při nárazu se totiž probudí všechny svaly a okamžitě začnou pracovat,“ tvrdí Bubníková.

Nejprve spolupracovala s trenérem Karlem Večeřou, později s Luďkem Bukačem mladším. Ten ji dokonce dostal k reprezentaci. „Trénovala jsem týmy šestnáctek a dvacítek. Přes brněnský fotbal, volejbal a basketbal jsem nakonec zakotvila i v Kometě,“ vyjmenovává cvičitelka.

Bubníková žije sportem od narození. „Naši, ač oba sportovci, mě k němu nenutili. Měli ovšem radost, že se sportu věnuji, i když jim právě sport mnohé vzal,“ říká.

Sport má v genech

Ví, o čem mluví. Její otec, o němž se říká, že je poslední obojživelník, protože hrál na reprezentační úrovni fotbal i hokej, viděl svou dceru až dva měsíce po porodu. Když přišla na svět, pracoval jako hokejový trenér v Jugoslávii.

Bubníková šla ve šlépějích matky a jako malá se věnovala gymnastice. „Jenže na ni jsem neměla postavu. A tak jsem zběhla k atletice. Vyhrávala jsem hlavně ve sprintu. Nemusela jsem ani dřít, protože mám sport v genech,“ vzpomíná na dětství.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!