Krakonoš, který chtěl vzpírat | E15.cz

Krakonoš, který chtěl vzpírat

Lidé vybírali v anketě Sedmičky největší osobnosti regionu. Vyhrál herec František Peterka, před architektem Karlem Hubáčkem.

Kdo je podle vás nejvěhlasnější herec, umělec, sportovec či podnikatel regionu? Takovou otázku položila Sedmička lidem z Liberce a Jablonce. Na výběr dostali „kandidátku“ dvacítky nejznámějších lidí. V ulicích hlasovalo rovných sto oslovených, dalších téměř tři sta lidí na internetových stránkách Sedmičky. Vítězem se stal herec a legendární představitel Krakonoše František Peterka.
„Jednoznačne jsem pro Františka Peterku. Svou prací dělal vždy nejlepší reklamu městu Liberci, ze kterého pochází, a navíc si myslím, že si jej budou lidé ještě dlouho pamatovat,“ řekla Renata Matějcová z Liberce.
Jen o pár hlasů méně dostal liberecký architekt Karel Hubáček, tvůrce návrhu televizního vysílače a hotelu na Ještědu. „Kdo jiný by se měl stát osobností než architekt Hubáček. Bez jeho Ještědu by o Liberci nikdo ve světě nevěděl,“ míní Tomáš Krobot z Liberce.
Liberecký region je spjat se sportem, svědčí o tom další pořadí. Bronz patří oštěpařce Barboře Špotákové z Jablonce nad Nisou a hned za ní se vyšplhali turnovský horolezec Jozef Rakoncaj a lyžař Martin Koukal nebo akrobatická lyžařka Nikola Sudová. „Sportovci dokázali všechno díky své vlastní píli. Proto jsou to osobnosti a můžeme být na ně hrdí,“ řekla Jana Drvotová z Jablonce, která hlasovala pro Špotákovou.

Krakonoš na penzi

Krakonoš na penzi, jehož snem bylo stát se vzpěračem. To je možná nejvýstižnější charakteristika oblíbeného herce Františka Peterky, jemuž čtenáři Sedmičky v anketě o Osobnost Libereckého kraje poslali nejvíc hlasů.
Řada lidí bývá dobrých v tom, co je baví. Pak je ale ještě druhá kategorie naprostých unikátů, kteří se stávají mistry v tom, co vůbec dělat nechtějí. Takovým unikátem je nejspíš liberecký herec František Peterka. Nechtěl být hercem, ale rychle se stal populární a sbíral herecké ceny, po kterých toužila celá plejáda herců.
„Kromě mě,“ upozorňuje často a rád Peterka. O tom, jak nechtěl být hercem a hrál vlastně jen tak mimochodem, koluje spousta historek.
O dnes sedmaosmdesátiletém Františku Peterkovi se dobře ví (a je to na něm dodnes vidět), že ho od mládí přitahoval sport, nejvíc ze všeho vzpírání a také zápas řeckořímský. „Byl jsem ale zapálený do všech dalších sportů. Makal jsem na sobě každý den,“ vyprávěl Peterka i před Vánoci na besedě v libereckém Malém divadle.

Konzervatoř ho nebavila

Jenže čáru přes jeho sen o životě sportovce mu částečně udělala jeho sestra. „Přihlásila mě na konzervatoř,“ zlobí se dodnes Peterka. Studium na konzervatoři mu vůbec nešlo a dokončil je s odřenýma ušima. Když se rozdávalo závěrečné vysvědčení, ředitel konzervatoře Peterkovi řekl: „Divadlo není jediná věc, kterou se může člověk živit. Řekněte to vašim, ať nad vámi nelámou hůl.“
Po absolvování konzervatoře pracoval rok dokonce jako telefonista v pojišťovně a intenzivně se věnoval vzpírání. Už to vypadalo, že se herectví úplně vyhne. Začal se uplatňovat i jako sportovní instruktor a právě na jeden ze sportovních kurzů za ním dorazil dopis z Uherského Hradiště. „Ze Slováckého divadla mi psali, že mě viděli hrát v absolventském představení konzervatoře a že jsem se jim tak líbil, že mě chtějí,“ popisuje herec.
Peterka dopis zmačkal a vyhodil. Kamarád ho ale přesvědčil, že takovou šanci by zahazovat neměl. A nakonec do Uherského Hradiště odjel. „Bylo to ale jen proto, že jsem potřeboval peníze na novou činku,“ vzkazuje dnes Peterka.
V Uherském Hradišti ho vítali jako hrdinu, který má divadlo povznést do vyšší kategorie. Podle Peterky to bylo dost zvláštní. V absolventském představení prý měl jen hodně malou roli ředitele zoo a spíš než aby mluvil, zvedal v roli karabáč.
„Zeptal jsem se jich, jestli mě někdy viděli hrát a oni že jo, a ukázali mi program našeho absolventského představení. Jenomže v tiskárně se dopustili chyby a přehodili jména. Ačkoliv jsem hrál malou roli, byl jsem tam uveden jako hlavní herec. Říkal jsem si, že to určitě praskne. Ale neprasklo.“

Hrdina v Hradišti

Peterka, který nevěděl, jak to na divadle chodí, se svoji hlavní roli naučil za jediný den nazpaměť, čímž celý divadelní soubor naprosto ohromil. „Šel jsem do přírody a všechno jsem se to naučil. Ostatní své role neuměli ani za čtrnáct dní. Režisér pak všechny pokáral, zatímco mě i mé hraní vynesl do nebe,“ vzpomíná na začátky Peterka.
A u divadla už zůstal. Z Uherského Hradiště ho nakonec přetáhlo liberecké Šaldovo divadlo, kde Peterka hrál celých čtyřicet let. Více než divadlo ho ale proslavily jeho televizní a filmové role.
Největší oblibu získal po boku Ivy Janžurové v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku (1976) a Co je doma to se počítá, pánové (1980), kde si zahrál nesmrtelnou roli Bartáčka. Nezapomenutelná je také jeho role instruktora juda ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Málokdo ví, že se skrýval i za maskou Fantomase v seriálu Arabela.

Krakonoš? Horor!

Do povědomí lidí se ale nejvíc zapsal jako Krakonoš ve večerníčku Krkonošské pohádky. Na svoji nejslavnější roli má ale František Peterka spíš strašidelné vzpomínky.
„Točilo se téměř vždycky v noci. Končilo se ve čtyři ráno, řidič nejdříve rozvezl všechny pražské herce a teprve pak mě do Liberce, a já musel být po deváté na divadelní zkoušce. Byl jsem úplně fyzicky na dně. Navíc jsem musel jako Krakonoš kouřit fajfku a já jsem nekuřák. Tak se mi vždycky udělalo strašně zle a kácel jsem se. Večerníček měl obrovský úspěch, ale pro mě byly Krkonošské pohádky horor,“ líčí herec.

Nehoda jako osud

V mládí mu cikánka věštila, že bude mít problémy s nohama. V jeho 79 letech ho pak při procházce kolem liberecké přehrady srazilo auto a zlomilo mu nohy. Na chirurgii ležel celý rok, další dva roky strávil v léčebně dlouhodobě nemocných, prodělal desítky operací.
V březnu mu bude už 88 let, ale to by mu nehádal asi nikdo. S jeho vizáží by mohl aspirovat na nějakou další filmovou roli. O tom už ale nechce ani slyšet.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!