Kopřiva: „Obličej nikomu nežehlím“ | E15.cz

Kopřiva: „Obličej nikomu nežehlím“

Ve čtvrtek 13. ledna začíná v Templu výstava fotografií.

V galerii v městském paláci si jeho snímky lidé prohlíželi, už když mu bylo padesát. Po deseti letech se vrací. „Věřím, že pokud mi bude zdraví přát, budu tam výstavu mít i k sedmdesátinám,“ říká Vlastislav Kopřiva.

Focení bavilo už vašeho tatínka a dědečka… Dědečka jsem nezastihl, zemřel ještě před mým narozením. Ale přístroj, se kterým pracoval nejprve on a pak i otec, mám dodnes ve sbírce. Je to krásná vzpomínka. Sám jsem fotit začal v patnácti letech. Tehdy mi můj taťka koupil film, abych to zkusil. Bydleli jsme pod kostelem, tak jsem si ho šel zaznamenat, protože byl veliký a stál.

Byl na snímku na křivo?
Ne, roviny mi vždy šly. Pořádně jsem ale začal fotit, až když jsem se v šestadvaceti nastěhoval do Boleslavi. Můj soused byl ve fotoklubu v Domě kultury, chodil jsem tam s ním. Už před tím jsem dokumentoval, jak rostl náš dům, bavily mě i sportovní snímky, přes chodbu ve Škodovce jsem měl závodní oddělení. Dodnes fotím autokros, v letech 1986 až 1992 jsem působil jako mechanik v týmu Jiřího Bartoše.

Pak vás očarovaly letecké snímky?
V roce 1992 jsem odešel na volnou nohu, dělal jsem reklamy nebo kalendáře od vyfocení až po zajištění tiskárny. Seznámil jsem se přitom s majitelem firmy na montáž vrtulníků v Mladé Boleslavi a naše spolupráce trvá dodnes. Je nádherná, protože jsem dostal možnost létat. A snímky byly hodně žádané, i když s nástupem digitálu už méně.

Dřív se hodně zvažovalo zmáčknutí spouště, fotíte dnes více?
Ano. Díky okamžité kontrole zkouším jiné způsoby. V aparátu se mi záběr navíc ukládá v různých formátech pro potřeby tisku a internetu. Ročně udělám dvanáct tisíc snímků.

Upravujete je?
Určitě, někdy umazávám dráty, jindy sloupy. Obličej ale nikomu nežehlím.

Fotíte ještě pro radost na klasický film?
To člověka po těch letech neopustí. Koupil jsem si nedávno přístroj ze třicátých let a nechci, aby byl v mé sbírce jen ve vitríně. Když se starou rozklápěcí kamerou přijdu mezi „digitálisty“, vzbuzuji obdiv. Tehdy fotím na černobílý film, který mi vyvolává kamarád, sám vybavenou komoru nemám. Černobílá fotografie má své kouzlo, které se nedá obejít. Jsem rád, že ji ještě umím.

Na výstavě černobílé snímky také budou?
Ano, z období, kdy jsem už byl členem boleslavského fotoklubu, v němž působím dodnes. Fotografií tam dohromady bude šestašedesát. Některé prošly soutěžemi a vystavím i publikace, do kterých jsem měl možnost dělat snímky.

Fotografové vedou letitý spor: Canon nebo Nikon?
Nikon, má „železné“ tělo.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!