Kopřiva chce být znovu oporou | E15.cz

Kopřiva chce být znovu oporou

První zápasy extraligy mají kladenští hokejisté za sebou. Také v dalších budou spoléhat na výkony brankáře Miroslava Kopřivy.

Když se před rokem postavil k prvnímu zápasu do kladenské branky, vychytal výhru v Liberci. Ve výtečných výkonech pokračoval Miroslav Kopřiva i v dalších měsících, vynesly mu pozvánku do reprezentace. Druhá polovina sezony ale přinesla zklamání. S Kladnem hrál Kopřiva jen o záchranu a na mistrovství světa se nakonec nedostal. Radost mu ale udělalo vítězství v anketě Sportovec Kladenska 2008.

Jaké bylo hokejové léto, tedy kromě toho, že bylo dost dlouhé? Tréninky byly jako vždycky náročné. Pro mě horší v té první fázi na suchu, protože třeba jezdit na kole zrovna nemusím. Ale zvládnul jsem všechno bez zdravotních problémů, což je pro každého hráče nejdůležitější.

Je letní příprava pro brankáře jiná než pro hráče? Hlavně při suché přípravě máme speciální gólmanské cviky na obratnost, zpevnění břišních a zádových svalů, protahování. To jsme měli na programu tak dvakrát v týdnu, když byli hráči v posilovně. Jinak jsme dělali všechno stejně s ostatními. Bohužel nechybělo ani to kolo.

To je pro vás snad za trest? Je pro mě nepříjemné, nemám ho moc rád. Proto jezdím vzadu s trenérem Müllerem, hráče nestíhám. Silniční cyklista ze mě nebude a mám i strach jezdit rychleji. Sám jezdím jen na horském kole někde v přírodě.

Na ledě jste se připravovali přes měsíc, ale po čtyřměsíční pauze. Je pro golmana hodně složité cítit se v brance zase v takové pohodě jako v plné sezoně? Co je přitom nejtěžší? Určitě zvyknout si na novou výzbroj. Ta je vždycky hodně tvrdá, nevymačkaná. Musím si ji uzpůsobit. Chvilku taky trvá, než se mi na ledě vrátí odhad. Na reakce hráčů, jejich střely, na bruslení kolem branky, na úhly odrazu puku a tak dál. Právě proto mi hodně dávají přípravná utkání.

Minulá sezona pro vás skončila smutně, když jste se nedostal na mistrovství světa. Byl jste hodně zklamaný? Abych byl upřímný, ani jsem neměl tolik v hlavě zklamání z toho, že jsem na mistrovství nebyl, jako z úmrtí babičky. Stalo se to, když jsem byl na soustředění národního týmu v Liberci. Hodně jsem uvažoval, že odtamtud odjedu. Táta si ale přál, abych zůstal. Říkal, že by to tak chtěla i babička. Když mi pak po zápase s Finskem trenéři řekli, že se mnou nepočítají, ani jsem nebyl tak zklamaný. Moje zklamání bylo v tu dobu někde jinde.

V Kladně už nepůsobí Zdeněk Orct, do sezony jdete jako jasná brankářská jednička. Jste ve větším klidu? Pro mě je to pořád boj. Každý rok chci být lepší. Když nebudu chytat dobře, tak je jedno, jestli je se mnou v týmu zkušenější Orct nebo mladší Cikánek či někdo jiný.

Říkáte, že chcete být stále lepší. Podle čeho to hodnotíte? Podle statistik, výsledků týmu? Čísla bývají zkreslená. Je to podle vlastního pocitu. Jen já sám vím nejlépe, jak jsem chytal.

Minulá sezona pro vás byla i po zdravotní stránce komplikovaná. Jste fit? Nikdy jsem nemarodil a neměl tolik zranění jako loni. Ať už to byly střevní problémy nebo dlouhá přestávka kvůli zraněnému kolenu, pukem nastřelenému ramenu nebo prstům. Ovšem i tak jsem odchytal v extralize poměrně dost zápasů.

Trenéři si hodně slibují od změn v obraně. Jak to vidítě jako brankář? To se ukáže až v mistrovských zápasech. Podle jmen bychom měli být daleko lepší a silnější. Ale ani příprava tohle neodhalí. V ní si teprve všechno sedá, dává se dohromady, zkouší se. Nemá cenu tyhle zápasy přeceňovat. I když v jistém směru jsou pro mě důležité.

Kladnu se výsledkově v přípravě dařilo. Je to hodně důležité? Rozhodně. Odehrát pár dobrých zápasů potřebuje každý hokejista. Je to důležité pro dobrý pocit ze hry. Pokud bychom všechno prohráli, šli bychom do sezony v křeči.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!