Kominíci nejsou jen muži v černém. Nosí i notebook a kameru | E15.cz

Kominíci nejsou jen muži v černém. Nosí i notebook a kameru

Žďárské střechy nesou kolem dvaceti tisíc komínů. Kominíci tvrdí, že se k nim lidé chovají macešsky.

Teploty nezadržitelně míří k nule a topná sezona nabírá na obrátkách. A kominíci mají na začátku zimy nejvíc práce. Jako by si najednou všichni vzpomněli, že s jejich komíny není něco v pořádku.
Jen na žďárských střechách ční kolem dvaceti tisíc komínů. Co o nich prozradili sami kominíci?

Nekorunovaným králem žďárských komínů je ten nejvyšší – stojí v areálu firmy Žďas. Nad městem se vypíná už od šedesátých let minulého století, kdy se fabrika rozrůstala. „Komín je vysoký sto metrů a další dva metry dělá ještě nerezový nástavec,“ informuje vedoucí energetiky firmy Žďas Luboš Štěpánek.

Jenže zrovna tenhle komín je pro kominíky passé. „Komín se nečistí, spaliny už jdou do komína přečištěné, jsou to plyny a vysrážené vodní páry, je tam docela velký přirozený tah, takže se skoro nic neusazuje,“ vysvětluje Štěpánek.

Během adventu se nejvyšší komín rozsvítí

Velikán ale každé dva roky prochází revizí. „Firma kontroluje stav spár a zdiva, zvenku i zevnitř. Jsou to specialisté na práci ve výškách a zároveň mají oprávnění dělat tyto revize,“ dodává Luboš Štěpánek.
Vysoké komíny jsou v areálu Žďasu celkem čtyři. Kromě teplárenského ještě tři sedmdesátimetrové v metalurgických provozech. Během adventu je nejvyšší komín vidět ještě víc. Horolezci jej v posledních letech osazují ze dvou stran celkem sto žárovkami.

Goliáše uvnitř fabriky doplňují tisíce komínů po celém městě. Dřevem, uhlím či plynem topí lidé v těch částech, kde nejsou velká paneláková sídliště, ale rodinné domy, domky, řadovky či bytovky. „Ve Žďáře je deset tisíc komínů na pevná paliva a dalších deset tisíc od plynu,“ vypočítává cechmistr Společenstva kominíků ČR v kraji Vysočina Jan Leksa.

A ten dobře ví o dalších zajímavostech z oboru. „Na náměstí je dům s komíny ještě z doby, kdy se stavěl kostel na Zelené hoře,“ zmiňuje Leksa jeden z těch nejstarších. A je příznačné, že je v domě, který má na své fasádě sochu svatého Floriana, patrona hasičů i kominíků.

Lidé se chovají macešsky

Ovšem hlavní účel komínů po celá staletí zůstává stejný. „Lety se nemění: zabezpečuje odvod spalin do ovzduší,“ vysvětluje cechmistr. „Ale lidé se k nim chovají macešsky, ignorují neklamné znaky toho, že něco není v pořádku,“ dodává jedním dechem.

Od ledna bude platit vyhláška nahrazující třicet let starou normu, která nově vyžaduje po majitelích jednou za rok revizi spalinových cest.

V moderní éře je obvyklejší potkat kominíka s notebookem a endoskopem na prohlížení komínů zevnitř. Jenže bez tradičního mundúru, drátu, provazu a bílé čapky a šátku ho zřejmě ani nepoznáte.
Při vložkování komínů pracují s frézami a rozbrušovačkami, tradiční obrázek kominíka se štětkou už patří spíš jen do pohádky.

Nestor půjčil filmařům kostým

Česká televize před třemi roky jednu takovou natočila, příběh O kominickém učni a dceři cukráře se odehrával v poetických kulisách nedalekého Jimramova. „Dokonce si ode mě na natáčení půjčili vercajk a mundúr,“ vzpomíná nestor žďárských kominíků Zdeněk Polanský.

Sám už se dnes do černého neobléká, dělá jen revize. Sedmasedmdesátiletý mistr s padesátiletou praxí ve Žďáru pracuje od roku 1965. A proto zná žďárské střechy a komíny dokonale. „Nejvíc se mi líbil výhled z rovných vodojemských střech a z telekomunikační budovy na náměstí,“ zasní se Polanský, který měl v rajonu přes dva tisíce domů a dvacet obcí.

Výhledů z výšky si užívá i mnohem mladší Jan Leksa. „Pěkný výhled je z nového Klafaru na Zelenou horu a také z vysočanských střech. To vidíte město úplně z jiné perspektivy. Ale mnohem malebnější jsou vesničky rozeseté po Žďárských vrších. „Třeba ve Svratouchu nebo Škrdlovicích je moc krásně,“ vyznává se.

MUSÍ SE BÁT, ABY NESPADL. A NESMÍ ZTRATIT DŮVĚRU

Kominíci jsou podle tradice dobrými posly. Setkání s nimi lidé po staletí pokládají za šťastné znamení. Sedmička vybrala sedm zajímavostí o kominících.

1. Ve Žďáru funguje pět firem na kominické a specializované práce, až na výjimku jde o jednotlivce. Každý tak má v rajónu tisíce komínů. Kominíci se při práci, kdy denně obejdou desítky domácností (obvyklá byla norma 40–50 komínů za den), dozvědí množství drbů, zvláště na vsích, musejí si je však kvůli důvěře nechat pro sebe.

2. Nejstarším nástrojem, který se prakticky nezměnil od zrodu řemesla, je štětka, dříve žíněná, nyní s „květem“ z ocelových pružinek. Je odznakem cechu. Další je koule na koženém řemínku na čištění komínů shora, „sluníčka“ z plechových proužků na čištění komínů, které dříve kominíci prolézali, průchodnost komína kontrolují zrcátkem. Novinkami jsou vedle komínových kamer a endoskopů přístroje na měření tahu komínu a složení spalin.

3. Svůj svátek slaví kominíci na sv. Floriána. Ti žďárští se nescházejí, kolegialita prý už vymizela. „Když jsem dřív pracoval v Pardubicích, byli jsme tehdy jako rodina,“ vzpomíná nestor žďárských kominíků Zdeněk Polanský.

4. Kominík nesmí trpět závratěmi a musí mít dobrou koordinaci pohybů. „Musí se však aspoň trochu bát, drží ho to v napětí, aby nespadl,“ tvrdí Polanský.

5. Kominíci se vždy těšili důvěře. „Ale dnes už neplatí, že bych znal schovky na klíče, sám si odemykal a chodil do domácností jako dřív, aniž by lidé byli doma,“ srovnává mistr Polanský.

6. Nejběžnějším nálezem jsou ptáci, kteří do komína spadnou – dokonce i čápi. „Žádný poklad jsem nikdy nenašel, ani na žďárském zámku, byla tam jen hromada sazí,“ usmívá se kominík s padesátiletou praxí.

7. Kominíci dnes už většinou nevystupují na vrcholy nejvyšších komínů, jejich práci nahradili specialisté, kteří kontrolují stav.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!