Kibic, to je hlavní nepřítel mariášníků | E15.cz

Kibic, to je hlavní nepřítel mariášníků

Jejich sezonou je zima a začátek jara. V té době pravidelně plní jihlavské hospody karbaníci při kláních v mariáši. Mají zvláštní atmosféru.

Hospoda na Modetě, známá v Jihlavě jako Panda, má v sobotu skoro plno. Stoly obsadili zasmušilí hráči prý nejušlechtilejší z karetních her, mariáše. Hostinský navařil hráčům guláš, aby byli čerství. Na Pandě totiž nejde jen o zábavu, ale i body. Koná se krajský turnaj klasického mariáše ve třech. Jeden z dvanácti v zimní a jarní sezoně. V Jihlavě se ho účastní pětačtyřicet hráčů.

V hospodě je sice modro z tabákového dýmu, ale jinak tu není slyšet bůhvíjaký hlahol. Mariáš je hra založená na soustředění a jasném a rychlém uvažování. Každý je zabraný do karet a v duchu si propočítává nebo odhaduje hodnoty karet spoluhráčů. Podle toho pak volí další strategii.

Hlava stále šrotuje

„Hraju mariáš proto, že mi bystří mozek, není to hazard. Hraje v něm roli i znalost psychologie, každý hráč hraje jinak. Pokládám ho za hru podobnou šachu. Hlava musí neustále šrotovat a správně počítat, jak polevíte nebo otupíte, začnete prohrávat,“ tvrdí jeden z pořadatelů jihlavského turnaje a letitý mariášník Jiří Matula.

Když někdo u mariáše popíjí, může se mu to stát při hře osudným. „Hrajeme na turnaji tři a půl hodiny, to vydrží každý. Jenže když někdo u hry víc pije, pak už bystrost není zkrátka největší, to je jasné,“
směje se Matula.

Kvalita hráče se nemusí projevit v jedné hře, ale několikahodinové klání s desítkami her na jednom turnaji už od sebe výkonné a slabší hráče bezpečně oddělí. „Deset procent hráčů na turnajích bývá opravdu dobrých, osmdesát procent je průměr a zbývajících deset procent jsou řekněme nováčci,“
hodnotí Matula.

Stálí mariášníci se navzájem znají, a tak si informace o konání dalších turnajů předávají většinou ústně, nebo když se setkají, aby odehráli několik přátelských partií. „Další turnaj bude 19. března v brtnické
restauraci na sportovišti,“ zve své kolegy od karetních stolků Josef Matějíček, další z řady organizátorů a vášnivý mariášník.

Když někdo z hráčů třeba onemocní, neúčastní se turnaje, a informace o další akci soutěžního seriálu by mu proto unikla, někdo z kamarádů od mariáše mu další termín dojde vyřídit. „Všichni se známe,
turnaje na sebe navazují, spojuje nás láska k mariáši,“ líčí Matula.

Patří do hospody

Karbaníci hrávají i doma, kde se hráči navštěvují, ale přece jenom je přirozenějším prostředím mariáše hospodské příšeří. „V hospůdkách má jinou atmosféru, tak nějak už to k sobě patří. V Jihlavě je
takových tradičních hospůdek mariáše celá řada. Někdo hraje o desetníky, někde jsou
schopni hrát o desetikoruny i o víc, pak samozřejmě prohry mohou pořádně narůstat,“ říká Matula.

Zatímco na začátku dvacetníkového turnaje má hráč třeba stokorunu jako základní vklad, na konci má někdo osmdesát korun a jiný 120. Ze souhrnu proher a výher pak vzejde vítěz celého klání. A že dvacetníky už neplatí? To ale karbaníkům nevadí. Hraje se totiž vždy o násobky dvacetníku, takže
se s tím i aktuálně platné mince porovnají.

Kibic, vypadni!

Leckdo určitě viděl klasický pamětnický film s Hugo Haasem Načeradec, král kibiců. Ačkoli se kibicování, lidově „kecání do karet“, k mariáši druží jako legenda, realitě moc neodpovídá. „Kibice u hry netrpíme. Každé slovo komentáře ke hře může něco znamenat, kibic může být s někým domluvený, protože vidí ostatním do karet,“ říká Matula.

V Jihlavě má několik stálých spoluhráčů. „Jsme na tom kvalitativně obdobně, jinak bychom si nezahráli. A je to jako ve sportu, když nějaký čas nehrajete, tak vám to přestane jít. Pak se musíte zase rozehrát,“ dodává Matula.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!