Když přijde do Hranic velká voda, jako první vyplaví Kopečné | E15.cz

Když přijde do Hranic velká voda, jako první vyplaví Kopečné

Tři měsíce po povodni v Hranicích ještě stále rodina Kopečných likviduje škody.

První místo, které v Hranicích při povodních zaplaví voda, je zahrada a vila Kopečných v Mostní ulici, která leží v sevření řeky Bečvy a potoka Ludina. „Je to pokaždé stejné. Pak se voda dostane do Kropáčovy ulice a potom zaplaví garáže v Mostní ulici,“ popisuje Jaroslav Kopečný cestu vody při záplavách v Hranicích. I když od povodní v Hranicích uběhly tři měsíce, ve vilce v Mostní ulici ještě mají plné ruce práce s opravami zatopených sklepů a domku na dvoře, kde chtějí bydlet v důchodě.

„V domku musí oklepat omítky a udělat nové. Stejně tak ve sklepě. Navíc v domku praskla při povodni zadní místnost a sjela dolů, ta se bude také opravovat,“ říká Kopečný. Voda, která řádila v Hranicích v pondělí 17. května, jim zničila vybavení domku. „Museli jsme vyhodit dva kontejnery nábytku a koberců,“ upřesňuje Kopečný.

I když jsou pojištění, museli peníze urgovat. „Z jedné pojistky jsme dostali peníze do čtrnácti dní po povodni, o další tři jsme museli upomínat a poslední peníze jsme dostali až minulý týden,“ říká Kopečný. Na letošní záplavy nezapomene. „Díval jsem se na zahradě, jak voda pomalu stoupá.

Jak jde po stéblech trav stále výš a výš. Říkám si fajn. Dám si kávu. To bylo asi deset hodin. Šel jsem domů, voda na kávu mně ještě nevřela, když jsem se podíval z okna a na zahradě už byla voda. Než jsem si zalil kávu, byla voda až na dvoře. Trvalo to asi pětadvacet minut,“ vypráví Kopečný.

Na dvoře měli sto třicet centimetrů vody. „Díky tomu, že jsem vyžebral čtyřicet pytlů písku, se nedostala voda do bytu. Přízemí zachránily ty pytle, zvenku byla voda u parapetu oken. Ve sklepě jsme měli vodu až po strop a v domku na dvoře byla také voda,“ říká Kopečný. Zabrat podle něj dostala letos hlavně zahrada. „Ve vodě musela být nějaká chemikálie, zvláštně smrděla.

Soused říkal, že to vypadá na olej. Poznamenalo to rostliny, stromy a trávník. Odešly broskve a trnka, a to se nestává, když zahradu zaplaví voda,“ říká Kopečný. Až voda opadla, trávník ostříkal. „To se musí udělat co nejdřív, protože jinak rostliny uhynou,“ vysvětluje.

Naštěstí jim vždy přijdou pomoct přátelé. Když hlásí stav ohrožení, už telefonují, jestli něco nepotřebují. A když voda opadne, tak přijdou pomoct.

„S vodou se musíte naučit žít. Když je člověk mladý, bere to jinak. Rok 1997 nás ale poznamenal. Když začne pršet, ať je v televizi cokoliv, vnímám jen bubnování deště na plechovou střechu. Když máme otevřené okno, slyším řeku a už poznám, že je něco špatně,“ říká.

Vila Kopečných stojí mezi řekou Bečvou a potokem Ludina už sto let. Zažila už spoustu povodní. „Vždycky nás vyplaví Ludina. Nás ohrožuje voda, která se z Bečvy vrací do Ludiny. Rok 1997, to byl extrém, to bylo vytopené všechno. Tehdy se spojila Bečva s Ludinou. Utekli jsme do patra domu.

Všude létaly vrtulníky a sbíraly lidi. Voda nám tehdy provalila podlahy,“ vzpomíná Kopečný. Opravy byly náročné a podepsaly se na jeho zdraví. S vodou ale musí žít. „Kam chcete jít? Prodat to a začínat v pětašedesáti letech znovu?“ ptá se Kopečný. Když sledoval v televizi záběry z povodní v severních Čechách, připomnělo mu to rok 1997. „Bylo to tam, jako tady v roce 1997, ale překvapila mě ta solidarita. Tady končí solidarita sedmým dnem a jde do ztracena. Sedm dní s vámi všichni soucítí a pak řeknou, ať se raději odsud odstěhujete,“ dodává Kopečný.
Vzpomíná, že když byl kluk, byla Bečva hluboká. „ Teď jsou v ní nánosy štěrku a bahna. Kdyby ze dna Bečvy odbagrovali metr a půl štěrku, Bečva by velkou vodu zvládla,“ domnívá se Kopečný.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!