Když jim bylo sedm. První pusy, hokejové bitky a pravda o Ježíškovi | E15.cz

Když jim bylo sedm. První pusy, hokejové bitky a pravda o Ježíškovi

Mluvčí Ivana Solničková, moderátorka Lucie Sinková, podnikatel Zdeněk Kymlička. Sedm svíček na dortu sfoukl každý v jiném roce. Jak na tu dobu vzpomínají?

Ivana byla nesnesitelná, Zdeněk zamilovaný a Lucie plakala, protože Ježíšek pro ni přestal existovat. Tři osobnosti vzpomínají, co prožívaly, když jim bylo sedm let. Sedmiletá Ivanka byla zamilovaná až po uši. Její láska se jmenovala Pavel Klouček. „Pusinkovali jsme se až do čtvrté třídy,“ chlubí se Ivana Solničková. Stěhování z Trmic na sídliště Severní Terasa znamenalo konec dětské lásky.

Známky, teď zahrada

Jedničkářka Ivana to ve škole neměla jednoduché. Aspoň zpočátku. Prala se s levou rukou. „Podle písma měli rozhodnout, jestli mě, jako kdysi mého otce, přeučí na praváka. Naštěstí zvítězil zdravý rozum,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek.
Tvrdí, že jako sedmiletá byla nesnesitelná. Kvůli upovídanosti. Tehdy netušila, že mluvení bude jejím chlebem. „Maminka říkávala, že co vím, to povím, a co nevím, to si domyslím,“ směje se Ivana Solničková, mluvčí města. Zaměstnání je pro ni koníčkem. „Před dvěma lety jsem přestoupila na druhou stranu barikády, z rozhlasové redaktorky na mluvčí, a stále se mám co učit. Magistrát je velký stroj, který musí pracovat pohromadě, aby šlapal.“
Od dětství má ráda hašlerky. „S otcem jsem chodila na lov. V zimě jsme se třepotali na posedu a chroupali hašlerky. Nemáte chuť?“ nabídne. Ze sedmileté sběratelky známek je zahradnice. „Miluji svoji zahrádku a malou chatičku, kterou mi postavil dědeček. Pěstuji si i vlastní ovoce a zeleninu,“ chlubí se.
„Když mně bylo sedm? Už je to víc než padesát let, což je otřesné,“ zhrozil se Zdeněk Kymlička. Už dvacet let vlastní uměleckou agenturu For. Jezdí relaxovat na jih Čech, kam by rád jednou dojel na kole. Marně se už několik let snaží sehnat spolujezdce. „Do šedesáti to musím stihnout,“ umínil si. Sedmiletý Zdenda měl plno tužeb a přání. Asi jako všichni kluci v jeho věku. A platonickou lásku Jitku. „Chodila do stejné školy na Skřivánku jako já. Dodnes neví, že jsem ji miloval. Ale jestli si přečte Sedmičku, tak se to dozví,“ směje se Zdeněk Kymlička. Jitka prý byla energická jako je Aleša, žena jeho života.

Do hospody s kantorem

Dřevěné bledě modré závodní auto typu Formule, tmavě modrý náklaďák a stavebnice Merkur patřily k oblíbeným hračkám chlapce ze čtvrti Skřivánek. A také míč a hokejka. „Dvorek v Ondříčkově ulici byl svědkem fotbalových a hokejových bitek a turnajů FC Dvorek. Později mě ale brala atletika. Zvítězili jsme v okresním přeboru škol na městském stadionu a já si dodnes pamatuji, jak nás pan učitel Jaroslav Heneberk pozval do hospody a každému koupil limonádu,“ vybavuje si školní léta Zdeněk Kymlička. Na Skřivánku, kde bydlel, ho fascinovali listonoš a metař, který jezdil s pěkným vozíčkem. Ale nic neříkající touhy živit se jako listonoš nebo metař přehlušilo přání stát se kameramanem. Dnes natáčí rodinu na videokameru. „Už v sedmi letech jsem věděl, že chci mít víc dětí než jedno, protože jsem byl jedináček. Mám dva pacholky Honzu a Aleše a teď i dvě snachy čekatelky Veroniku a Kristýnu,“ těší se ze synů. Málokdo ho zná jako pěstitele kaktusů. „Nemám na ně čas, víc mě berou oleandry a podobné rostliny, o které se nemusím starat,“ říká Zdeněk Kymlička, pro něhož je největším koníčkem jeho práce.
Svoji současnou práci si vysnila Lucie Sinková. Koho budí rádio, její hlas dobře zná z ranního vysílání Hitradia FM. Už jako sedmiletá mluvila do mikrofonu a nahrávala se na magnetofon. „První vysílání byla katastrofa. Zmizel mi posluchač z éteru, zapomněla jsem dát pod mluvené slovo muziku. Byla jsem tam, kde jsem chtěla být, ale nebylo to tak snadné, jak jsem si představovala,“ líčí horké chvilky dnes ostřílená moderátorka a dýdžejka. Lucie v sedmi letech? „Byla jsem zamilovaná do kluka, který chodil o třídu výš. Občas mě u šaten zatahal za vlasy, podrazil mi nohu nebo sebral aktovku a já to brala jako projev lásky. Jenže po čase přišlo zklamání a následné vystřízlivění, on totiž miloval moji nejlepší kamarádku,“ mávne dnes nad tím rukou.

Zrada! Ježíšek není

Do pláče jí bylo, když se ve škole dozvěděla pravdu o Ježíškovi. „Doma jsem ze zad shodila tašku, ani nepozdravila a byla nafouklá. To jsem dodnes, když mě někdo naštve. Brala jsem to jako velikou zradu. Dětský sen o Ježíškovi se rozplynul,“ vypráví Lucie, která si jako malá přála sourozence. Jak k němu přijít, jí poradila sousedka, co se podobala hodné pohádkové babičce. „Řekla mi, že děti nosí čáp nebo vrána a že musím dát za okno kostku cukru, aby mi přinesli sestřičku nebo bratříčka. Opravdu jsem poctivě na parapet u okna kostku cukru dala a čekala, co se bude dít. Narodila se mi sestřička a já tomu „kouzlu“ uvěřila,“ raduje se po letech.
Lucii Sinkové se splnilo přání profesní i soukromé. S přítelem Petrem je devět let. „Jsme blázni do výletů. O víkendech, ale někdy i v týdnu cestujeme anebo se cpeme dobrotami,“ říká Lucie. Vstávání do práce ve čtyři hodiny jí nevadí. Těší se, až se do éteru s posluchači podělí o to, jak večer před vysíláním pokročila ve štrikování či háčkování. „Posluchači to spíš berou jako vtip, ale je to fakt,“ dodává.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!