Když gambleři živí dělníky | E15.cz

Když gambleři živí dělníky

Patnáct set lidí vyrábí v Brně, Rousínově a v Komořanech desítky tisíc hracích automatů ročně.

Za 1,3 miliardy korun by mohli mít Brňané moderní fotbalový stadion nebo jezdit ve 270 nových autobusech. Jenže tahle suma končí úplně někde jinde. Zhruba tolik peněz ročně prohrají lidé v Brně v hracích automatech, kterých je ve městě téměř šest tisíc.

„Naše firma, která má třináct set zaměstnanců, drží nezaměstnanost v okrese na uzdě,“ říká Jan Zelko, který je obchodním ředitelem rakouské společnosti European Data Project. Ta v Rousínově a Komořanech nedaleko od Brna vyrobí přes devadesát tisíc „beden“ na hazard ročně.

Blikající přístroje, které lákají snadným výdělkem hráče, vznikají také přímo v Brně. V Kaštanové ulici má svou montovnu firma Kajot. „Zaměstnáváme ve výrobě přes dvě stě lidí, software pro naše herní zařízení vyvíjí dalších padesát specialistů,“ spočítal Jaroslav Karas z firmy Kajot.

Nestíhají vyrábět

Zástupci obou firem potvrzují, že ekonomickou krizi přečkali bez újmy a v Komořanech už stavbaři montovnu rozšiřují. Stejné plány mají i v Brně. „Ročně vyrobíme deset tisíc přístrojů, ale kvůli vysoké poptávce výrobu rozšíříme,“ uvedl Karas.

S tím, že závislost na jejich výrobcích ničí spoustě lidem životy, si v továrnách hlavu nelámou. Naopak upozorňují, že dávají práci spoustě lidí. „To je ale stejné, jako kdyby se zločinci hájili tím, že díky nim mají policisté práci,“ myslí si dosavadní náměstek brněnského primátora Martin Ander.

Někteří Brňané argument výrobců přijímají. „Herny hyzdí ulice města, automaty ale nehraji, a kdybych nemohl najít práci, klidně bych je vyráběl,“ uvedl například Zdeněk Šafář.

I kdyby brněnští zastupitelé hazard v Brně úplně zakázali, výrobě automatů neublíží. „Vyvážíme pětadevadesát procent přístrojů. Naše firma je největším výrobcem ve střední Evropě,“ sdělil Zelko.

Továrna na „třešně a melouny“ zásobuje svět

Při vjezdu do Komořan nedaleko od Brna vítá řidiče socha Svobody, která rotuje uprostřed kruhového objezdu. Dává tušit, že malá vesnice zásobuje svět nejrůznějšími hazardními přístroji. Její výrobce, firma European Data Project patřící rakouským majitelům, sochu vztyčila kvůli propagaci nového typu pokerového automatu. „Díky ní k nám přijela natočit zprávu jedna celostátní televize,“ pochvaluje si reklamu zdarma obchodní ředitel firmy Jan Zelko.

Od roku 1996, kdy společnost začala vyrábět šipkové automaty, se továrna pořádně rozrostla. Dnes dělníci pracují na ploše o rozměrech šestnácti fotbalových hřišť. V rousínovské kovovýrobě lidé připravují kabinety automatů. V Komořanech stolaři vyrábějí dřevěné části kabinetů, kterým hráči slangově říkají bedny, i interiéry heren a kasin. Zaměstnanci umí opracovat také kámen pro podlahy. „V silech ve středu továrny skladujeme piliny, kterými topíme,“ ukazuje Zelko při cestě do výrobní haly.

Znělka každých sedm minut ohlásí takt, při kterém pás montérům přiveze čerstvou várku přístrojů, jimž chybí otvor pro bankovky, displej nebo kasa. „Je tu šestatřicet stanovišť, čtyři linky týdně vyrobí asi sedmnáct set přístrojů,“ říká Zelko.

Komořany vyšlou do světa každých šest minut nový výherní přístroj. Modely neustále zdokonalují. „Třeba barvu, která nejde odřít mincí, jsme vyvíjeli několik let,“ ukazuje hrdě Zelko černý nátěr s příměsí stříbrných zrnek.

„Co si budeme povídat, hazardní hry, to je tak trochu kolotočářská branže,“ přiznává ředitel. Série automatů, které firma vyváží do světa, se mírně liší. „Čeští hráči jsou jiní než zahraniční. Mají rádi jednoduché hry, hlavně s ovocnými symboly. Třešeň od melounu totiž pozná každý. Třeba Britové vyhledávají i složitější hry,“ říká Zelko.

Cena za adrenalin

Továrna dává práci mnoha lidem z okolí. Například Lukáši Hrdovi z Vyškova. „Nemám špatný pocit z toho, že vyrábím automaty, a rozhodně je nehraji,“ říká Hrda. Jeho zaměstnavatel má v otázce hazardu jasno. „Je chyba si myslet, že na automatech lze vydělávat. Hráč platí za napětí a adrenalin, které zažije při hře,“ vysvětluje Zelko.

Adrenalinu hráči zažívají dost. „Vteřiny předtím, než hráč zjistí, jak dopadla sázka, stoupá horní hranice krevního tlaku na hodnotu 220, což lze přirovnat k předinfarktovému stavu,“ popisuje psychiatr Karel Nešpor ve své knize Už jsem prohrál dost.

Nešpor odhaduje, že závislý hráč může způsobit problémy až patnácti lidem ze svého okolí. „Špatně můžete skončit i na tabáku, alkoholu, zabít vás může auto. Automaty jsou podobné, jen se o nich teď víc mluví,“ myslí si Zelko. Podle něj automaty drží nad vodou i hospody. „Zisk z automatu zaplatí nájem, takže hospodský může prodávat pivo za rozumnou cenu,“ tvrdí Zelko.

S argumenty výrobců nesouhlasí někteří odborníci na problematiku hazardu. „Státu se hazard nevyplácí. Bují kvůli němu kriminalita, náklady na policii a na léčbu závislých hráčů jsou vysoké. V automatech nezřídka končí sociální dávky anebo herny fungují jako pračky špinavých peněz,“ říká bojovnice proti hernám Jasna Flamiková.

Hazard každopádně představuje miliardový byznys. „Provozovatelům automatů ze vsazených peněz zůstane asi čtvrtina,“ uvedl mluvčí ministerstva financí Radek Ležatka.

Jak se z montéra stane hráč

V pětitisícovém Rousínově nedaleko Brna jsou tři nonstop herny a výherní automaty nechybí ani v hospodách. Továrna, která je poblíž vyrábí, zaměstnává třináct set lidí. Montování automatů tak živí velkou část města.
„Pracoval jsem v továrně několik let,“ líčí muž, který popíjí džus u baru v jedné z heren. I když je mu šestadvacet, vypadá o deset let starší. Automaty pro něj nebyly jen náplní práce, začal na nich také prohrávat velké peníze. „Kvůli nim jsem málem umřel. Teda máti mě málem zabila. Chtěla mě zbavit svéprávnosti,“ říká muž, kterému přátelé přezdívají Chuck. Své pravé jméno prozradit nechce. „V továrně totiž stále ještě dělá moje matka. Nechci, aby měla problémy, protože tu jiná práce není,“ říká muž.
V hernách dokázal za měsíc prohrát čtyři sta tisíc korun. „V továrně na automaty je vzorové kasino. Kredit je pro začátek nastavený na pět tisíc. Tam mě to chytlo, jenže pak jsem začal hrát o skutečné peníze,“ lituje muž.
Chuck tvrdí, že s automaty před půlrokem přestal. Dnes je v invalidním důchodu kvůli následkům autonehody. Do herny prý chodí fandit těm, kteří automaty hrají. Pak se ale prořekne. „Štěstí jsem vyzkoušel naposledy před týdnem,“ přiznává s úšklebkem Chuck. /jrk/

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!