Když divočina pohltí pozůstatky civilizace | E15.cz

Když divočina pohltí pozůstatky civilizace

Výjimečných míst je také v Hranicích a okolí spousta. Jedno takové objevil před lety Jiří Čtrnáct. Dodnes k němu čas od času zavítá a znovu a znovu obdivuje jeho paradoxy.

Hranice | „Za hranickou cementárnou jsem narazil na takový tajemný prostor. Dřív tam bývalo vojenské cvičiště. Je to kus divoké, panenské přírody, ohraničený z jedné strany skládkou odpadků, z druhé strany cementárnou a o kus dál je dálniční most,“ upřesňuje Hraničan.

Vzpomíná, jak se v zákopech pro tanky držela po deštích voda. „V ní se líhly žáby a podivní odporní brouci. A les byl plný tajemných předmětů. Například pod jedním stromem bylo cosi, co vypadalo jako hnijící střeva z nějakého prapodivného zvířete,“ vypráví Čtrnáct. Když jednou přemohl odpor, zjistil, že to jsou útroby z nějakého stroje zapadlé do jehličí.

„Dnes uprostřed panenské přírody stojí tajuplné hrady z divně naskládaných panelů a staré cisterny, obrovské součástky strojů a mezitím švitoří ptáci, běhají ještěrky a jsou tam posedy, kam chodí myslivci. Uprostřed všech pozůstatků civilizace je cítit tu divokou přírodu,“ vysvětluje muž paradoxy bizarního místa.

Za roky, po které místo zná, se tam podle něj moc věcí nezměnilo. „Jen tehdy tam ovce spásaly trávu a dalo se tam projít, dnes je to celé zarostlé bodláky,“ říká Čtrnáct.

Lidem doporučuje i pohled od cementárenského lomu z tajné stezky do Hluzova. „Nebožtík Zdeněk Kadlus k té lokalitě poznamenal, že kdyby se těžilo směrem na Černotín, časem by zadarmo vznikl obchvat Hranic a nemuselo by se čekat na Palačovskou spojku,“ podotýká Čtrnáct.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!