Kapitán Martin Straka: Kéž by to vzal Jarda jednou po mně | E15.cz

Kapitán Martin Straka: Kéž by to vzal Jarda jednou po mně

Straka a Špaček, Martin a Jarda. Jedni z nejlepších hráčů, kteří kdy v téhle zemi hráli hokej, v exkluzivním dvojrozhovoru pro Sedmičku.

Olympijský vítěz z Nagana, trojnásobný mistr světa a bývalý hráč Plzně Jaroslav Špaček druhý týden trénuje s plzeňskými Indiány. Než zase odletí zpátky do Montrealu. Na ledě se potkal se svým starým kamarádem, miláčkem plzeňských tribun, Martinem Strakou. Už po několikáté. Dlouho jim to ale nevydrží, takový je hokejový život. Jak ale oba říkají, na vzájemná setkání se těší, trvají už téměř dvacet let.

Jediná změna: míň jí

Poprvé se potkali v roce 1993. O dva roky starší Straka byl v té době už hvězdou hokejového áčka a měl namířeno za oceán. Šestnáctiletý Špaček přišel z Rokycan, kde se narodil a začal hrát hokej. Osobně se předtím neznali. „Jméno mi ale nebylo vůbec neznámé. Byl to šikovný hráč, který na ledě dominoval už mezi žáčky,“ vzpomíná plzeňský kapitán Martin Straka. Podle jeho slov se za ta léta Špaček vůbec nezměnil. „Je s ním pořád stejná sranda,“ směje se Straka. Pak chvíli přemýšlí a dodává. „Vlastně teď míň jí.“ S tím necelý metrák vážící bek souhlasí. „Hlídám se, už nechci nabírat. Snažím se jíst zdravě. Ale o prázdninách si rád dám vepřové koleno nebo tlačenku. To v Americe nemám,“ usmívá se Jaroslav Špaček spokojeně.

Chicago a Pittsburgh

Společně se Špačkem přišel tenkrát do extraligového mužstva i stejně starý Jiří Hanzlík, který dres plzeňských Indiánů obléká i nyní. Společně obdivovali hlavní hvězdy tehdejšího mančaftu. „V té době tu váleli Radek Kampf, Ivan Vlček, Milan Volák nebo David Bruk,“ vypočítává Špaček. Se Strakou se znovu na plzeňském ledě sešli až v roce 1995, když byla za mořem výluka. Špaček odešel z Plzně v roce 1997 do švédského Färjestadu. O rok později přišlo zlaté Nagano a levoruký obránce zamířil do vysněné NHL. V jednom týmu se s Martinem nikdy nepotkali. Většinou hráli každý i v jiných konferencích a na ledě se viděli minimálně.

„O to víc jsme se při zápasech řezali,“ špičkuje Špaček svého kamaráda. Samozřejmostí bylo sledovat výkony toho druhého v televizi. Veselá debata nad právě shlédnutým zápasem byla vždydobrým důvodem pro telefonát. „Většinou jsme si volali, co kdo zase na ledě vyvedl. Vždycky jsem se hodně nasmál,“ říká Straka. „Pokaždé, když byla možnost, tak jsme spolu zašli na večeři,“ dodává s tím, že u přátelského posezení málokdy chyběla lahev červeného vína. Špaček už kvůli hokeji prošel v zámoří hodně štací - rok a půl hrál na Floridě, dvakrát byl v Chicagu, v Columbusu, v Buffalu, v Edmontonu, teď bude kroutit druhou sezonu v kanadském Montrealu. Po lidské stránce si ale nejvíce liboval v Chicagu. Hlavně z toho důvodu, že je tam početná česká komunita. „Bylo tam moc hezky.Spoustu přátel tam měla i moje žena,“ říká Vedle dlouholetého kamaráda Straky Špaček rád vzpomíná na Aleše Kotalíka, se kterým tři roky nastupoval v Buffalu. Při příchodu do NHL mu na Floridě hodně pomohl Radek Dvořák, který tam v té době už hrál.

„Vzal mě k sobě do domu, staral se o mne. Ukázal mi, jak tam všechno funguje a zařídil mi hodně věcí,“ vzpomíná. Z cizinců si během tří let, kdy hrál v Buffalu, lidsky sednul s Finem Tony Lydmanem. „Bydleli jsme spolu ve stejné čtvrti a naše manželky spolu chodily cvičit,“ vypráví. Martin Straka strávil devět let v Pittsburghu, kde s ním hrál Jaromír Jágr a Mario Lemieux. „Měl jsem to město jako svůj domov. Znal jsem tam hodně lidí,“ říká. Z hlediska zázemí ale určitě nemělo konkurenci angažmá v New Yorku. „Každý, kdo přišel do New Yorku, koukal jako blázen. Tam mají hráči prostě všechno. Nedá se to s ničím srovnat,“ vysvětluje Straka.

Kupoval si vstupenky

Špaček hrál v Plzni i při výluce v NHL v roce 2005. Vedení týmu ale nebylo spokojené s jeho výkony a vyměnilo ho do Slavie. Vztahy tu potom nebyly nejlepší a nějaký čas byl v Plzni dokonce v nemilosti. Po tom, co se na západ Čech vrátil Straka, se ale vše obrátilo. „Musel jsem si platit i lístky na hokej. Nebýt Martina, tak sem na stadion ani nesmím,“ říká Jaroslav Špaček. Teď už ale do ČEZ arény chodí zase rád. Sílu současného mužstva si netroufá odhadovat. Zatím má prý dost starostí sám se sebou. Všechno zhodnotí až při zápasech, na které se půjde podívat tenhle týden. Fungování klubu pod Strakovým vedením se mu ale zamlouvá. Podle jeho slov od každého požaduje přesné plnění svých úkolů, jak se to naučil v NHL.
„Mluvil jsem i s ostatními hráči, kteří jsou tu velmi spokojení,“ prozrazuje Špaček.

Chci se vrátit do Čech

Výkony Indiánů sledoval z Kanady i v uplynulé sezoně. Výpadek mužstva, které s přehledem vyhrálo základní část extraligy, vidí v nedostatečné rozehranosti. „Měli dlouhé volno a nedostali se do rytmu,“ hodnotí Špaček. Jeho Montreal zažil vloni opak. Do vyřazovacích bojů proklouznul na poslední chvíli, na cestě do finále konference vyřadil předtím suverénní Washington a potom i Pittsburgh. Po hokejové stránce je v Montrealu velice spokojený. Město plné fanoušků hokejem žije, zázemí je vynikající. Než tam dvanáctého září odletí, užívá si dovolenou v Čechách. Chodí hrát golf do Dýšiny nebo do Karlových Varů. S bratrem, který hraje hokej v Klatovech, trénuje tenis. Že by měl manažer Straka svého kamaráda rád zpátky v Plzni, je prý jasná věc.

„To je bez debat. Až mu za dva roky skončí v Montrealu smlouva, tak ho začnu přemlouvat,“ prozrazuje Straka. Samotný Špaček zatím nechce předvídat ani slibovat, kde bude hrát. „Rozhodně se ale chci vrátit do Čech,“ říká. Při mistrovském zápase už se ale s Martinem na ledě s největší pravděpodobností nepotká. „Myslím, že za dva roky už hrát nebudu. Kabina ale bude potřebovat nového šéfa. Tím by mohl být právě Jarda,“ přeje si Martin Straka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!