K Pobřežní hlídce mají daleko | E15.cz

K Pobřežní hlídce mají daleko

28. července 2010 • 15:08
Vodní záchranář Jakub Mottl pomáhá u jablonecké přehrady tři roky. Ošetřuje odřená kolena, ale dával už i umělé dýchání.

Opálený mladík s oranžově zářícím plovákem chodí hrdě po pláži. Tu a tam prohodí slovo s půvabnými slečnami nebo hodí míč dětem. Když vidí ve vodě topícího se člověka, několika ladnými skoky se vrhá za ním a za chvíli ho táhne na břeh. Lidé se sbíhají a nadšeně tleskají.
Tak si možná mnozí představují práci člena týmu vodní záchranné služby. Je to tak, ale jen v televizním seriálu, realita je úplně jiná. Své o tom ví Jakub Mottl, který je vodním záchranářem už deset let. Třetí rok po sobě dohlíží na bezpečnost lidí u jablonecké přehrady Mšeno. „Seriál Pobřežní hlídka se mi docela líbí, ale ve skutečnosti nemá s naší prací společného vůbec nic,“ potvrzuje student biomedicínské techniky, který dělá záchranáře jen ve svém volném čase.

Na kole i na vodě

Když má službu, tráví u přehrady deset hodin denně. Dorazí ráno před devátou, zaplave si a pak připraví vše, co může přes den potřebovat.
„Kontroluji vybavení lékárny, nachystám člun a zahřeji motor, abychom mohli kdykoliv vyjet. Pak sednu na kolo a vyrážím kolem přehrady,“ vysvětluje Mottl. Takhle vyjíždí každých pětačtyřicet minut a za den najezdí i přes deset kilometrů.
Po ránu členové týmu kontrolují místa s bednami v okolí přehrady, kde mají uložené potřeby pro první pomoc. Zjišťují, jestli je někdo nezničil nebo neukradl.
Jejich prací je ale i vytáhnout z vody třeba popelnice nebo dopravní značky, které tam nahází vandalové. Každé čtyři dny prověřují také pontony plující přes léto na vodě. Jestli se neuvolnily nebo nejsou poškozené.

Úrazy jsou každý den

„Pětasedmdesát procent všeho, co uděláme, je ošetření různých zranění. Často jsou to rozbitá kolena, odřeniny. Říkáme lidem, aby neskákali do vody tam, kde je mělko. Někteří neposlechnou a pak je ošetřujeme,“ vypráví Mottl. Před pár dny prý přiběhl jeden kluk, že jeho kamarád krvácí. Měl zlomenou klíční kost. Skočil do vody a narazil na dno. Záchranáři nepomáhají jen plavcům, ale i zraněným cyklistům nebo jezdcům na bruslích. Každý den jsou to průměrně tak čtyři lidé. Za sebou má Jakub Mottl už i vážnější případy. Nedávno se při objížďce přehrady setkal se strážníky. Lidé je zavolali kvůli bezdomovci u vody. Muže našli bez známek života. Záchranář neváhal a než si pro pacienta přijeli lékaři, dával mu umělé dýchání a dělal masáž srdce. Nakonec ale stejně v nemocnici zemřel.
A jak je to se záchranářskou slávou? „Holky nás nebalej, naopak na naše kolegyně si muži dovolují. Nemají nás moc rádi rybáři, protože jim člunem plašíme ryby,“ popisuje Jakub.
V poslední době je ale rádi vidí rodiče s dětmi. „Jedni nám přišli poděkovat za ošetření jejich syna. A jindy nám přinesli ochutnat úrodu ze zahrádky. Žádné hvězdy jako v televizi ale rozhodně nejsme,“ dodává Mottl.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!