Jsi malý cvalík, slýchával Aleš Flašar | E15.cz

Jsi malý cvalík, slýchával Aleš Flašar

Aleše Flašara trenéři odepisovali. Říkali mu, že je na hokej malý. Nevzdal se a všem ukázal, že se mýlili. Dostal se do extraligy i reprezentace.

Současný trenér druholigových hokejistů Orlové Aleš Flašar do ideální hokejové výšky nevyrostl. Se 173 centimetry velké předpoklady stát se špičkovým obráncem neměl. Přesto svůj sen vzdát nechtěl. „Trenéři mě brali jako malého cvalíka. Šanci hrát jsem dostával jen proti slabším soupeřům,“ vzpomínal Flašar na hokejové začátky.

Pomohl až boxerský trénink

Zlom nastal v patnácti letech, kdy se Flašar vrhl kromě hokeje taky na box. „Hodně mi pomohl. Díky němu jsem se stal odolnějším a mohl jsem se postavit každému soupeři,“ sdělil Flašar. V sezoně 1983/1984, kdy Vítkovice trápila velká marodka, si poprvé zahrál za áčko mužů. Bylo mu sedmnáct a od té doby už v nejvyšší soutěži nastupoval pravidelně. „Na první ligovou branku jsem ale čekal skoro tři roky. Šel jsem na vojnu do Trenčína, kde jsem se ale neprosadil. Poslali mě to Topolčan. Do ligy jsem se vrátil až po návratu z vojny. Pamatuji si, že první gól jsem dal Petru Břízovi, který tehdy chytal za České Budějovice,“ připomněl Flašar.
Ke Flašarovým přednostem patřila především tvrdost a díky boxerskému tréninku nešel ani daleko pro nějakou tu ránu. „V začátcích jsem se nepral, ale později jsem nějaké bitky na ledě zažil. Nepamatuji si, že bych někdy nějakou prohrál,“ sdělil Flašar.
Jeho velkým soupeřem, ale i přítelem byl tvrďák ze Sparty, obránce Leo Gudas. „Respektovali jsme se. Dokonce jsme měli domluvu, že u mantinelu do sebe nepůjdeme, že puk jen tak odehrajeme. Leo ale jednou tu dohodu porušil a u mantinelu mi podrazil nohy. Jak jsem padal, tak jsem ho ale vzal sebou a vykloubil jsem mu rameno,“ usmál se Flašar. S Gudasem ho pojilo velké přátelství a na reprezentačních srazech dokonce spali na pokoji spolu.
Flašar ale nebyl jenom rváč. Uměl dobře vystřelit a přihrát. Toho si v roce 1993 všimli i reprezentační trenéři Ivan Hlinka a Jaroslav Walter, kteří vítkovického obránce vzali sebou na mistrovství světa do Německa. Český tým tam získal bronzové medaile.
„Tenhle moment patří společně se stříbrnou medailí z mistrovství světa do dvaceti let z roku 1985 k mým nejlepším,“ pověděl Flašar.

Vítkovice se otočily k Flašarovi zády

Po návratu ze světového šampionátu Flašar nečekaně vyměnil vítkovický dres za olomoucký. „Chtěl jsem vylepšit smlouvu. Vedení Vítkovic se ale k tomu moc nemělo a  společně s několika dalšími kluky jsme odešli do Olomouce,“ pověděl Flašar. Přestup to byl vydařený a Flašar na Hané získal svůj jediný mistrovský titul.
V následné trenérské kariéře mu ale spíše uškodil. „Čekal jsem, že mi Vítkovice po těch letech, které jsem tam odehrál, dají příležitost začít u nějakého týmu trénovat. Bohužel, všichni se ke mně otočili zády,“ řekl Flašar.
A tak začal jinde. Trénoval v Porubě, Prostějově, vyzkoušel si i nejvyšší soutěž v Polsku, kde vedl Osvětim. Nyní vede Orlovou, se kterou útočí na čelo druholigové soutěže. „Je tady kvalitní kádr a výborné vedení klubu. Dělají pro nás vše, co potřebujeme,“ chválil Flašar.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!