Jilík znovu putuje Slováckem | E15.cz

Jilík znovu putuje Slováckem

Pavel Portl

Ve své nové knize folklorista Jiří Jilík zavede čtenáře na zabijačku, do dílny řezbáře i na košt zelí.

Velký čtenářský ohlas předchozí knihy ho přiměl, aby sedl k počítači a napsal další reportáže a fejetony. S ilustracemi Františka Pavlici je Jiří Jilík nyní vydal pod názvem Jdu Slováckem krásným II.

Slováckem krásným kráčíte už řadu let. Překvapilo vás něco?

Jsem překvapován takřka dennodenně. Slovácko má své krásy, které ovšem nemusí být vždy zjevné, a člověk musí mít čas i chuť je objevovat. Má zkušenost z poslední doby – mikulášský večírek Hradišťanu ve Slovácké búdě. Ti mladí lidé jsou báječní a pohybově nadaní, k tomu přidejme Pavlicovy housle a nechce se vám domů.

Existuje podle Vás „slovácká povaha“?

Jsem o tom přesvědčen. Nevím, jestli se dá hovořit o povaze jako takové, spíše bych mluvil o genu, který je dán Slovanům – a tou je zpěvnost. Vše, čím jsou lidé na Slovácku obdařeni, souvisí s lidovou písní. Píseň není jen o hudební interpretaci, ale také o básnickém textu, o poezii. Kdybych měl tedy říci, čím je slovácká povaha charakteristická, řekl bych – a teď si vypůjčuji formulaci od publicisty Pavla Popelky – schopností lidí poetizovat si realitu a činit tak i v životních podmínkách a situacích ne vždy příznivých.

Která z tradic na Slovácku vás fascinuje?

Určitě je to velikonoční hrkání ve Veletinách. Tento zvyk je na Dolňácku běžný, ale mají tu zajímavou odlišnost. Chlapci se scházejí u kříže nad žlebem za vesnicí kolem třetí hodiny v noci. Společně čekají na první paprsky slunce tak, že klečí a modlí se. Ve chvíli, kdy slunce vyklouzne nad obzor, vstanou, rozezvučí hrkače a klepače a vydají se na obchůzku. To čekání na slunce je fascinující.

Píšete i o lidových tradicích. Na které z řemesel byste si troufl?

To jste mě dostal. Moc zručný nejsem. Ale kdysi před lety jsem vymazával jedné žítkovské bohyni celý chlév takovou blátěnou maltou z hlíny krtinců a plev a ona mi pak za to „hádala“ z vosku. To si myslím, že bych zvládl i dnes. Jenomže, kdo ještě má takový chlévek?

Jak letos strávíte vánoční svátky? Jako každoročně s rodinou i s dvaadevadesátiletou dosud čipernou maminkou. A píseň nebude chybět. Jezdíme za ní do Buchlovic do kostela svatého Martina. Těším se i na výlet do doufejme zasněžených Chřibů.

Autor: Pavel Portl
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!