Japonci nosí košile s rukopisem Koška | E15.cz

Japonci nosí košile s rukopisem Koška

Ženy? Ano. Víno? Už ne. Zpěv? Spíše hudba, je jako vesmír. Zdeněk Košek, malíř s psychózou.

Myslel si, že řídí svět a vesmír a maloval meteorologické obrazce. Tvůrce počasí Zdeněk Košek skončil v osmdesátých letech na psychiatrii. O dvacet let později mu tleskají v New Yorku i Tokiu. Japoncům se Koškovy obrazce natolik zalíbily, že si jimi nechali potisknout košile a saka. Pod pozlátkem uznání je schovaná šílená vyčerpanost. To, co cítí uvnitř, ventiluje Zdeněk Košek obrazy.
„Od dětství mě ohromovalo počasí. Později pak meteorologie. Fascinovaly mě předpovědi počasí v rádiu, televizi, hltal jsem zprávy o tornádech, bouřích, záplavách, suchu. Pozoroval jsem aktuální stav mraků, srážek, větru,“ říká. Životní příběhy ho dohnaly k lékaři. Stal se psychiatrickým pacientem. Předpovědi počasí maloval na cokoliv. To ho přivedlo do svépomocné skupiny Fokus a k malování obrazů. Světového uznání by se tehdy nenadál.
„Zase tvořím obrazce. Ale poslední rok jsem nejvíc v pořádku, nekouřím, urovnal jsem si vztahy s bývalou manželkou, se kterou mám třiatřicetiletého syna Přemka, zamiloval jsem se,“ přemítá Zdeněk Košek. Jednou za čas si vše, co prožil, zapíše do deníčku. Včetně milostných sms. „Teprve po třicítce jsem si uvědomil, co je život a začal jsem o něm přemýšlet,“ dodává.

Kruci, já jsem to před pěti šesti lety viděl!

Ke koníčku meteorologii přibyly jako terapie malby a kresby. „Každý i sebemenší obraz je návratem k začátku a zároveň ke konci. Snažím se vytvořit něco neznámého. Pozorovatel pak třeba řekne, že už jsem to kreslil. Ale třeba moje obrazce jsou originální, nenapodobitelné,“ je na ně hrdý Zdeněk Košek, autor bezmála tří tisíc obrazů. Mezi nimi je i linoryt z roku 1985, kdy byl poprvé pacientem psychiatrického oddělení.
Zdeněk Košek si myslí, že jeho obrazy jsou předtuchou. „Stává se, že něco namaluji a ono se to stane,“ tvrdí a jako příklad uvádí Šifru z roku 1989. „V září 2001 došlo k teroristickému útoku na newyorská dvojčata a já měl dvanáct let před tím předtuchu o konci světa,“ mrazí ho ještě dnes.
Jako pacient nemocničního oddělení nakreslil skicu k obrazu Hlava 511. „Když byl můj syn Přemek v nemocnici, ležel na pokoji číslo 511 a z okna viděl kopec nad Milbohovem, který se jmenuje Hlava a leží v nadmořské výšce 511 metrů. Říkal jsem: Kruci, já jsem to před pěti šesti lety viděl!“ Koškovy obrazy jsou autobiografické, ze života, o ženách. Dílem Společnost od A do Z chtěl vyjádřit, jak lidstvo necitlivě zasahuje do přírody. „To jsem jednou seděl v Budvarce, kde měli místo židlí sudy. Napadlo mě, že plyny unikají do vesmíru. Intuitivně se mi tam dostalo A až Z. Lidé spolu komunikují, jsou v uzavřeném prostoru jako v nebeské sféře,“ vysvětluje pozadí vzniku obrazu.
Zdeněk Košek je představitelem „art brutu“, umění v surovém nebo původním stavu. Filmový režisér Bruno Decharme otevřel Koškovým meteorologickým obrazcům cestu do světa. Ústecký umělec vystavoval v Paříži, ve Švýcarsku, v New Yorku, Tokiu. Jeho zatím posledním úspěchem byla výstava INSITA 2010 v Bratislavě, 19. listopadu se objeví na Francouzském institutu ve filmu Decharmeho a na následné besedě.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!