Janáček sází na kolena. Rána n a bradu, a se soupeřem je konec | E15.cz

Janáček sází na kolena. Rána n a bradu, a se soupeřem je konec

Michal Janáček z Písku se věnuje kickboxu tři a půl roku. Má odbojováno osmnáct zápasů a v létě vyhrál titul amatérského mistra světa podle pravidel K1.

Na jedné ruce má boxerskou rukavici. Tu druhou zdobí sádra. Je to pozůstatek posledního zápasu v Českých Budějovicích, který dobojovával se zlomenou zápěstní kůstkou. Dvaadvacetiletý Michal Janáček z Písku přišel na první trénink kickboxu před třemi a půl roky. Vydržel, zlepšoval se a dostavily se první úspěchy. V létě si přivezl z Řecka titul amatérského mistra světa ve váhové kategorii do šestaosmdesáti kilogramů. Teď má se sádrou na další čtyři týdny klid a pak začne zase pomalu trénovat. „Už v lednu nebo v únoru bych mohl do ringu,“ doufá nadějný kickboxer, který chce patřit k nejlepším v Česku.

Stává se vám často, že máte něco zlomeného?

Stalo se mi to podruhé a opět jsem měl zlomené zápěstí.

A přitom jste ten zápas dokončil. Jak jste v něm dopadl?

Prohrál jsem na body. Týden předtím jsem měl zápas v kategorii do čtyřiaosmdesáti kilogramů a v tom posledním jsem poprvé vyzkoušel o sedm kilogramů těžší kategorii. Takže jsem musel celý týden rychle nabírat váhu.

To jste nabral sedm kilo za jeden týden?

Dost jsem se přejídal. (Usmívá se)

Kolikátá prohra to pro vás byla?

Mám kolem osmnácti odboxovaných zápasů a v červnu jsem byl na mistrovství světa v Řecku, které jsem vyhrál. Mám patnáct výher, dvě prohry a jednu remízu.

To je dobrá bilance.

Docela jo. Nestěžuju si.

Trénujete čtvrtým rokem. Jak jste se ke kick-boxu dostal?

Koupil jsem si s kamarády rukavice a vyrazil na trénink. Chytlo mě to. Není to sport pro každého. Přece jenom to trochu bolí. Jeho podstatou je, že mlátíte do druhého. Ovšem kickbox mi přijde bezpečnější než jiné sporty. Když vás někdo sestřelí ve fotbale, tak to ani nečekáte. Tady samozřejmě čekáte každý úder.

Přešel jste ke kickboxu od nějakého bojového sportu?

Vůbec ne. Patnáct let jsem hrál fotbal.

Jak je na tom kickbox v Písku?

Jsou tam dvě školy. Chodím do Diamond Gym Písek. Vedle toho je Mystic Písek, kde jsem původně začínal. Trénovali jsme dvakrát týdně. Chtěl jsem víc, tak jsme se s trenérem dohodli, že to ukončíme, a přestal jsem tam chodit.

Máte svého trenéra?

Mám člověka, který je patronem Diamond Gymu, ale starám se o to převážně sám. Dostávám nějaké tréninkové plány, něco si najdu na internetu a mám i vlastní znalosti. Mám trenérskou licenci. Z toho všeho čerpám. S dalšími bojovníky komunikuju přes facebook a vyměňujeme si zkušenosti.

Vyhrál jste titul mistra světa. Jak se na mistrovství člověk dostane?

Jezdil jsem po různých zápasech a přes rok jsem neprohrál, asi deset zápasů za sebou. Nominovali mě, tak jsem jel.

Je to velký úspěch?

Myslím si, že to tak těžké není. Vždy záleží na tom, co člověk obětuje, jak často trénuje a jak ke sportu přistupuje i mimo tréninky. Potřebujete taky štěstí, aby se vám vyhýbala zranění.

Kolik jste na mistrovství odboxoval zápasů?

Probojovali jsme se kvalifikačními duely a pak bylo semifinále a finále. Navíc jsem dostal ještě nadstavbový profesionální zápas. Šel jsem tam proti mistru světa Lefterisu Hahamidovi. Na internetu je, že jsem vyhrál, ale byly tam nějaké neshody a nakonec vítězství připsali jemu.

Dá se říct, že jste v Písku nejlepší?

Nerad bych někoho urazil. Řekl bych spíš, že jsem nejaktivnější. Mám asi nejvíc zápasů a největší úspěchy.

Ono se to asi těžko porovnává i vzhledem k tomu, že je mnoho váhových kategorií.

Přesně tak. Každá váha je jiná. Já bojuju nejčastěji v kategorii do 85 nebo 86 kilo. Teď naposledy jsem poprvé vyzkoušel váhu do 91 kilogramů.

Jaké to bylo?

Když mě soupeř praštil, bylo to jako náraz kamionem. Strašná pecka.

Jak se učí kickbox člověk, který ho nikdy nedělal?

Základem je box. Člověk se musí vždy naučit jako první boxovat. Potom se přidávají nohy a je důležité to sladit. Záleží na každém člověku, jak moc dře a chce se někam dostat. Posilovna k tomu také patří. Ale nejsou to takové ty klasické cviky na strojích, kdy se zvedají strašné váhy. Jde spíš o dynamiku a výbušnost.

A co jídelníček?

Ten se musí také upravit. Do zápasů vždycky hubnu. Takže ho mám upravený tak, aby šla kila dolů.

Jak dlouho se dáváte po zápase dohromady?

To je různé. Třeba po mistrovství světa jsem se dával dohromady dva měsíce. Jinak stačí dva nebo tři týdny. Člověk je pořád v aktivním pohybu, ale do zápasu nejde.

Už jste doboxovával i se zlomenou rukou, jaké to je?

Když se mi to stalo poprvé, ani jsem o tom nevěděl. Jenom to bolelo. Teď už jsem věděl, o co jde. V zápase je hodně adrenalinu. Nechtěl jsem ho vzdát.

Kickbox je kombinací úderů rukou a nohou. Co je vaše specialita?

Rád boxuju, ale nejvíc sázím na kolena. Když někoho trefíte na bradu, je s ním konec.

Mluvil jste o přístupu. Jak často trénujete?

Čtyřikrát týdně trénuju normálně. Když máme před zápasy, snažím se trénovat i pětkrát šestkrát týdně, a ještě k tomu dvoufázově. Čas si na to vždycky nějak udělám.

Jak člověk získává zápasy?

Mám několik známých, přes které se k zápasům dostávám, a pak se lidé ozvou sami. Čím víc si člověk dělá reklamu, tím je žádanější. Od ledna tohoto roku jsem začal boxovat hodně zápasů. Zájem o mě se zvedl.

Může se zápasník v českých podmínkách živit pouze kickboxem?

Záleží na tom, jak často zápasíte. Nejdůležitější je ale jezdit na zápasy do zahraničí. Bez toho to nejde a jenom v Čechách se tím člověk uživit nemůže.

Už jste někde byl kromě mistrovství v Řecku?

Teď mám nabídky na Slovensko. Německo je taky kousek.

Do kolika let to může člověk dělat?

Jednomu z nejlepších bojovníků v turnajích K1 je osmatřicet let. Takže do podobného věku se to určitě dělat dá. Záleží ovšem na zdraví. To je vždycky rozhodující.

Zatím jste nejblíže domovu zápasil v Budějovicích. Jsou také v Písku nějaké zápasy?

Bohužel nejsou. Chtěl bych je tam a myslím si, že by o ně lidé měli zájem a přišli by se na zápasy podívat. Ovšem rozhodující jsou peníze a sponzoři. Uvidíme, třeba se toho někdy dočkám. Aktivně dělá v Písku kickbox přibližně padesát lidí, ale ne všichni chodí do zápasů.

Od kolika let se mu člověk může věnovat?

Teď máme nejmladšího osmnáctiletého zápasníka. Chce to alespoň patnáct let. Dřív raději ne. Člověk musí být už trochu vyspělý.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!