Jana Kirschner: Nahrávali jsme i v místní propasti | E15.cz

Jana Kirschner: Nahrávali jsme i v místní propasti

Loni v Hranicích natočila desku, letos na začátku prosince ji zpěvačka Jana Kirschner přijela po roce představit na „místo činu“.

Venku ve tmě zrovna zuřila sněhová vánice, ale ve vyprodaném sále divadla Stará střelnice bylo útulno. Pódium osvětlovala teplá záře lampiček, hlavní postava večera se po jeho koberci procházela bosky a mohla si připadat tak trochu jako doma. Přesně na tomto místě natočila Jana Kirschner před rokem své nejnovější album Krajina Rovina. „Do Hranic se vždycky vracím velmi ráda,“ říká slovenská zpěvačka.

Jaký je to pocit hrát před publikem písničky z nové desky na místě, kde jste je nazpívala?

Velmi dojemný. Celé album jsme tu loni na podzim nazkoušeli v malém divadle a pak jsme ho asi o měsíc později nahráli v tom velkém. A některé písničky tady i vznikly. Myslím, že tenhle koncert v nás zůstane dlouho.

Které písničky se tady zrodily?

Vznikl tu třeba text písničky Unesená. Byla jasná měsíční noc, seděli jsme pod pódiem, kluci si ještě dávali pivo a já jsem si začala hrát na kytaru. Vykonstruovala jsem příběh o milencích, kteří se scházejí v místním parku. Kdybych měla vybrat písničku, která mě nejvíc pojí s Hranicemi, byla by to právě Unesená. A text k písničce Máj krásný máj vznikl v poslední den nahrávání. Původně ta písnička byla napsaná anglicky a jmenovala se Cry Baby Cry. Pořád jsem ji chtěla předělat do slovenštiny, ale nevěděla jsem jak, protože ve slovenštině se slova těžko natahují. Pak jsem přišla s tím jednoduchým konceptem, který se až mantricky opakuje dokola, a fungovalo to.

Má atmosféra Hranic vliv na to, jak album zní?

Podle mě všechno se vším souvisí. Před nahráváním jsme vždycky vyšli na hodinu až dvě na procházku do okolních lesů. A intro k písničce Máj krásny máj jsem nazpívala v Hranické propasti. Slezli jsme dolů a producent Eddie Stevens měl s sebou takový malý nahrávač. Při natáčení písničky Krajina Rovina jsme zase použili kamínky, větvičky a zahradní nůžky z Vencovy zahrady (patří Václavu Vlasákovi, majiteli divadla Stará střelnice – pozn. red.). Brali jsme, co dům dal.

Desku jste stihli natočit za pět dnů. To je dost šibeniční termín.

Bylo to docela drsné. Po snídani nás producent Eddie Stevens vyhnal na procházku, nahrávat jsme začali kolem jedné odpoledne a natáčeli v podstatě do jedné v noci. Všichni jsme věděli, že Eddie má jenom pět dní volna a pak už nebude jiný termín, a tak se všechno odehrávalo ve velké disciplíně. Nějaké párty nepřicházely v úvahu. Proč jste se rozhodla desku natočit v Hranicích?

Venco Vlasák je náš dlouholetý přítel a byly tady vždy výborné koncerty. Když jsme sem poprvé přišli, úplně jsme se do tohoto místa zamilovali. A pokaždé když sem přijedeme, sledujeme, jak se to tu mění a buduje. Kéž by bylo takových lidí víc. Lidi se tak vychovávají, a ti z Hranic jsou dobře hudebně vychovaní. Při koncertu jste párkrát zmínila své těhotenství. Jak se zpívá za dva?

Před dvěma měsíci to bylo těžší. Cítila jsem, že si tělo zvyká na změny, a dýchání na pódiu nebylo úplně snadné. Bříško sice roste, ale zpívá se mi čím dál lépe. I když je těžké být těhotnou ženou na turné ve společnosti deseti mužů. Každý večer si dají pivečko a zapálí cigaretku a ze mě je tak trochu outsider.

Takže s oblíbenými cigaretkami jste skončila?

Bohužel ano. Někdy mívám strašnou chuť si zapálit. Hlavně po koncertech to býval takový můj rituál. Ale teď bych to dítěti neudělala.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!