Jana Bohušová by klidně komentovala fotbal. Ale po svém

3.5.2012 20:22   |  

Televizní moderátorka zkusila různé profese: kydala hnůj, pekla vánočku, starala se ale i o smrtelně nemocné.

Čtyřiatřicetiletá televizní reportérka Jana Bohušová je známá především moderováním ostravských dílů žensky laděného pořadu Sama doma. Ovšem její záběr začal v poslední době řádně narůstat. Má na starosti pracovní magazín Do práce, který s kolegou Alešem Juchelkou také moderuje.

„Volně navazuje na pořad, který v České televizi Ostrava několik let běžel. Jmenoval se Hledám práci a byl přímo zaměřený na nezaměstnané. My jsme mu dali refresh a zacílili jej i na lidi, kteří práci mají, ale rádi by se poohlédli i jinde,“ říká Bohušová.

Jak byste pořad popsala těm, kteří jej ještě neviděli?

Předkládáme divákům různé profese, seriózně i hravě. Vždy začínáme příběhem někoho neznámého, ale pracovně zajímavého. Pak navštívíme firmu, kde se zaměříme na konkrétní profesi a vysvětlujeme, co musí člověk umět a jaký by měl být, aby ji mohl dělat a dělal ji dobře – zkrátka kdo se na tu práci hodí. A pak přichází rubrika, kdy si s kolegou Alešem Juchelkou některou z profesí zkusíme na vlastní kůži. Už jsem pekla vánočku, byla učitelkou v mateřince, prodavačkou v nákupním centru nebo pomáhala zdravotní sestře v mobilním hospicu, který pomáhá smrtelně nemocným lidem dožít doma. To byl hodně emotivní zážitek a já za něj děkuji. Kolega Aleš je oproti tomu spíš srandista, který do každé branže vnese kus svého humoru a potřebný chaos. Byl ostravským popelářem, pražským kominíkem, trávníkářem na Bazalech, v růžové košili roznášel kávu ve žlutém vlaku.

A společně jste něco dělali?

Zatím nic. Říkali jsme si, jestli bychom nezkusili moderování Událostí, ale ony mezitím změnily design a už v nich nejsou moderátorské dvojice, jak jsme je znali dřív. Ale to byl spíš náš interní vtip, ani jeden z nás jej nemyslel až tak vážně.

Co lidé na obrazovce z pořadu nevidí, ale stojí za to zmínit?

Jak se s Alešem pošťuchujeme. Když jsme se dali moderátorsky dohromady, začala jsem nám pracovně říkat sourozenci Juchelkovi – oba jsme blond a máme podobný účes. Ale taky se v něčem lišíme – on má kameru moc rád, s chutí skrze ni komunikuje s diváky. Kdežto já v sobě příliš mnoho exhibicionismu nemám. Věřte, nebo ne, chvílemi se pořád ještě stydím.

Původním povoláním jste novinářka…

Jsem a jako novinářka se pořád cítím. Moderátorská práce je jen bonus navíc. Ale i v ní jsem si našla zalíbení. Kamery už se nebojím. Vnitřně jsem se uklidnila. Vím, že i před kamerou můžu stavět na základech novinářské práce, ony jsou aplikovatelné v médiích kteréhokoli typu. Jako studentka žurnalistiky jsem první zkušenosti sbírala v novinách, v ostravské redakci MF Dnes. Působila jsem nejen v České televizi, ale i v Českém rozhlase. Kolega Tomáš Netočný, kterého jsem potkala jako elévka v MF Dnes, o mně jednou řekl, že jsem jeden z mála novinářů v Ostravě, který může zodpovědně slavit Den tisku, rozhlasu a televize. To sedí. A ať jsem byla kdekoli, vždy mě bavilo povídat si s lidmi. Platí to pořád. A kamera je jen prostředek.

Kterou práci si dokážete představit, že byste mohla dělat, a kterou naopak ani náhodou?

V pořadu Do práce jsem mimo jiné kydala hnůj v hřebčíně v Napajedlech. Krásný, letitý hřebčín. A já tam vozila kolečka plná hnoje a nosila slámu a seno, stlala koním. Dokážu si představit, že bych to dělala. Klidně. Krásně to člověku vyčistí hlavu. Přepnete a navíc víte, že posloužíte něčemu dobrému. Kůň vám bude vděčný. Není to s ním otrava jako s mnohými lidmi. Když člověk pracuje s lidmi, a ještě si s nimi chce povídat, ne vždy jsou dobře naladění a přátelští. Někomu to trvá, než pochopí, než se uvolní a rozpovídá. A když je na mě někdo hnusný a já nevím proč, což se v novinářské branži stává, zbytečně mě to mrzí. Takže práce se zvířaty je podle mého za odměnu.

Na které další reportáže vzpomínáte ráda?

Nezapomenutelné bylo nanovinářka. táčení o profesi, které se říká arboretista. To jsou stromolezci, pánové, kteří lezou po vzrostlých stromech, ořezávají je a upravují, ozdravují. Žádné plaňky, ale vysoké, statné stromy. Než jdou nahoru s pilkou, strom si řádně obhlídnou, aby řízli fundovaně, aby byli ku prospěchu a strom rostl dál, přežil. Je to fakt věda, je to obor, který se studuje. Dělají svou práci kultivovaně, mají na to patřičné znalosti.

Vzpomínám na ně ráda, protože to byla na první pohled svérázná, svobodomyslná partička, kterou nesvazovaly konvence a předsudky, měla svůj styl života a smysluplnou práci na čerstvém vzduchu. A my s nimi lezli do větví. Dělala jsem tam nahoře rozhovory. Posadili mě do sedáku, vytáhli nahoru, hodinu a půl jsme viseli s kameramanem ve větvích a točili obrázky a povídání. I tahle práce by mě bavila.

To vypadá, že byste mohla dělat snad cokoli.

Zatím jsem při svém pracovním ochutnávání nenatrefila na práci, která by mě štvala.

Chystáte nějaký další pořad?

Právě rozjíždíme třináctidílný cyklus portrétů českých zoologických zahrad. Každý díl se věnuje jedné zahradě, začali jsme v Ostravě. Netočíme všechno, aby se v tom diváci neztratili. Pořad má šestadvacet minut. Točíme zajímavé zvířecí a lidské příběhy, které v každé zoo najdete. Dojemné i vtipné.

Rashmi nechyběla?

Ostrava je i o Rashmi, samozřejmě. Shodou okolností jsme natáčeli den předtím, než sloní slečna oslavila první narozeniny. Průvodkyní pořadu je herečka Vanda Hybnerová, sama velká milovnice zvířat a majitelka vlastní domácí zoo – má svou farmu a na ní stádo koní, skupinku psů, koček, ovcí. Když nás poprvé přivítala doma, měla na sobě džíny a vysoké holínky. Bylo vidět, že si na nic nehraje, že se o svá zvířata doopravdy stará a že jim rozumí. Do ostravské zoo přijela Vanda se svými dcerami Pepinou a Toničkou, obě jsou v teenagerovských letech. Holky společně Rashmi popřály a zazpívaly „hodně štěstí, zdraví“.

Co sloní samička dostala?

Přivezli jsme jí velkou kytku mrkve a v ní hroznové víno, ona jej má totiž nejradši. Kromě Rashmi se v ostravském díle věnujeme například jejím sousedům z vedlejšího pavilonu, hrochům. Zoo Ostrava je má ve znaku, žije tam celá hroší rodinka. Tatínek Honza a maminka Katka, kteří spolu vychovávají malého Huberta. Dozvěděli jsme se, že Katka nějaký čas brala i antikoncepci, protože v hroším bazénku není místo pro další přírůstek. Jestli vás zajímá, jak to vypadá, když hrošice bere antikoncepci – lupne si šest lidských pilulek zaráz.

V pořadu o zoo se před kamerou neukážete?

Ne, jsem jeho spoludramaturgem, s kolegou Richardem Hýskem. Je to příjemná práce. Objedeme skoro všechny zoo v Česku a zjistíme, jak se kde mají. Chceme, aby bylo znát, že dnešní zoo není o zavírání zvířat za mříže a odchovu na dvou metrech čtverečních, ale že je hodně o ochraně zvířat. Každá zoo má své ochranářské a záslužné programy. V Ostravě jsou to mimo jiné třeba lemuři. To jsou endemiti, žijí pouze na Madagaskaru. Každá zoo má i zvířata, která návštěvníkům vůbec neukazuje. Chová si je za rohem, schovaná tak, aby měla zvířata čas se stabilizovat a najít si způsob, jak se rozmnožovat. I o nich bude náš cyklus.

Máte nějaký tajný sen, co byste chtěla v televizi ještě zažít?

Nic konkrétního. Ovšem co mne hodně baví, je sport. Můj otec má dvě dcery, já jsem ta starší, a on nás zásadně vedl k tomu, abychom s ním v televizi sledovaly všemožné hokeje, fotbaly a sporty všeho druhu. To mi zůstalo. Tíhnu ke sportu. Sportuji a ráda sport sleduji. Kdysi jsem dokonce asi tři měsíce působila ve sportovní redakci.

Co jste tam dělala?

Redaktorku. Jezdila jsem na plac a dle mého lehce stresovala sportovce, protože jsem jim kladla takové ženské a nesporťácké otázky a nabourávala jim jejich naučené odpovědi plné sportovních klišé.

Dokážete si představit, že byste komentovala sportovní zápas? Třeba fotbal?

Nevím, jestli by mi to šlo a jestli by se diváci nepotrhali smíchy, ale určitě by mě to bavilo. I když varuji, že by to bylo asi hodně ženské a hodně nefotbalové.

JANA BOHUŠOVÁ

• Vystudovala žurnalistiku a sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
• Pracovala v regionální redakci MF Dnes.
• V letech 2001–2003 byla redaktorkou a dramaturgyní v redakci zpravodajství ostravského studia České televize.
• Byla redaktorkou v redakci zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava. Pracovala jako redaktorka týdeníku Sedmička Ostrava.
• Moderuje pořad Sama doma, moderovala také magazíny Zkus mít vkus a Vyzkoušejte si.
• Je dramaturgyní a moderátorkou pořadu Hledám práci.

Autor článku:

Komentáře

Čtěte také

USA vyšlou vojáky do Polska. Nejde jen o Ukrajinu, říká ministr

USA vyšlou vojáky do Polska. Nejde jen o Ukrajinu, říká ministr

Polsko a Spojené státy příští týden oznámí nasazení amerických jednotek v Polsko. Operace je součástí plánovaného posilování přítomnosti vojsk NATO ve střední a východní Evropě v… více

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty

Mobilní web