Ital na kávě: Brr, to se nedá pít | E15.cz

Ital na kávě: Brr, to se nedá pít

Italský barman a číšník Giuseppe D´elia hodnotil pro Sedmičku kvalitu kávy v hranických kavárnách a restauracích.

Kdo jiný by mohl lépe zhodnotit, jakou kávu nabízejí hranické kavárny, bary a restaurace, než italský barman.Temparementní Jihoevropané mají tento nápoj ve velké oblibě a první přístroj na výrobu espressa vznikl právě v Itálii. Barman Giuseppe D´elia (na snímku), který trávil s přáteli v Hranicích dovolenou, obešel s redaktorkou Sedmičky sedm podniků. Objednávka zněla všude stejně. Malou silnou kávu v Česku zvanou „Pikolo“.

Prvním místem zkoušky je Sportbar Beseda na Masarykově náměstí. Italovi se líbí, že se v Česku může v restauracích kouřit. I se servírováním kávy je celkem spokojený. Pod hrnkem je ubrousek, nechybí sušenka, jen na vodu zapomněli. „Káva nevoní tak, jak má. Chuť kávy by měla v ústech vydržet tak půl hodiny. Tady ne,“ říká Ital. Spokojený není ani s pěnou, a tak dává kávě trojku. Jako ve škole.

„Kvalitní káva se pozná tak, že ji od pohledu zdobí hustá pěna. Ta by se měla při doteku lžičkou opět zacelit. A když se dá do kávy cukr, měl by přes pěnu pomalu klesat a ne hned sjet na dno hrnku. A pokud je káva kvalitní, pak by měl po jejím vypití zůstat šálek špinavý od pěny,“ vysvětluje Ital.

Druhá zastávka patří pizzerii Agostini v Radniční ulici. „Tohle je normální kafe. Pikolo je menší a silnější. Ale káva je lepší než ve Sportbaru, má dobrou vůni i pěnu,“ říká Ital. Servírování pokulhává, chybí ubrousek a sušenka. „V Itálii podáváme kávu na tácku, dáváme k ní hořkou čokoládu a vychlazenou vodu,“ vysvětluje Ital. Přesto nakonec pizzerie v jeho hodnocení vítězí.

Cukr v misce

Na řadu přichází Středověká krčma ve Svatoplukově ulici. Ital to tady zná, byl tu už na večeři a chutnalo mu. Ale u kávy je zděšený už při servírování. Na dně klasického hrnku je asi centimetr kávy, místo podšálku je otlučený talíř a cukr je v misce se lžičkou. „To působí hrozně nehygienicky, vypadá to, jakoby se v cukru už někdo hrabal rukama,“ říká D´elia. S rozpačitým smíchem ukazuje trošku kávy na dně vysokého hnědého hrnku. „Brrr. Káva je hnusná. Jak špinavá voda. Je to za pět,“ hodnotí nápoj.

Uvařit dobrou kávu podle něj není nic jednoduchého. „Závisí to na šesti věcech. Na přístroji, na mletí, na její kvalitě, na filtru, na vodě a na ruce, která ji dělá,“ vysvětluje Ital.

V dalším podniku, v Arše na Masarykově náměstí, se Italovi líbí interiér. S kávou už to tak slavné není. „Nevoní, pěna vypadá hezky, ale jenom vypadá. Je to finta. Žádná voda ani čokoláda,“ hodnotí Ital a dává kávě známku tři minus.

Žádné klábosení

Ital už se těší na kávu doma. „U nás jsme zvyklí na malé, silné šálky s výrazným aroma. Den pro nás začíná kávou a pět až šestkrát denně si zaběhneme do baru, hodíme do sebe šálek a běžíme zpět. Nechápu, jak vy tady vysedáváte nad jedním šálkem hodiny a přitom vykouříte balíček cigaret,“ popisuje rozdíl v pití kávy D´elia.

Páté zastavení je v Bonveru na třídě Československé armády. Na šálcích kávy je italský nápis, který znamená „umělec na espresso“. „Káva se ale nedá pít. Je stejná jako ve Středověké krčmě, ale tam aspoň bylo originální prostředí,“ říká Ital. Bonver dostal pětku.

V Café U nás v Janáčkově ulici poprvé obsluha přináší s kávou na tácku i vodu. Místo čokoládky je ovocný bonbon. „Ke kávě by se měla dávat sušenka nebo čokoláda,“ upozorňuje. Kávu nedopíjí. Nechutná mu. Dává známku čtyři minus.

Poslední, sedmé zastavení, patří Café Baru na hranickém zámku. Ital chce před cestou domů pořádnou kávu. Dostává ji na tácku se sušenkou v košíčku a skleničkou vody. „Kafe je dobré. Voní, dobře chutná, dobrá je i pěna. Dávám mu dvojku. Voda na zapití je ale teplá,“ dodává Ital.

Ceny za kávu ve všech sedmi podnicích pohybovaly kolem třiceti korun. „V Itálii je káva levnější, stojí osmdesát centů (zhruba dvacet korun – pozn. red.). Tady je velký rozdíl v kvalitě kávy za stejné peníze,“ uzavírá Ital.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!