„I přes všechnu bolest bych zase zvolil biketrial“ | E15.cz

„I přes všechnu bolest bych zase zvolil biketrial“

Třicátník Adam Procházka plánuje svou poslední sezonu a ohlíží se za svou kariérou.

Přerov l Rok 2011 je v životě Adama Procházky opravdu přelomový. Na konci ledna oslavil třicetiny, v polovině března pak vjede do poslední sezony své kariéry. Tedy snad. Úspěšného přerovského biketrialistu stále omezuje operované koleno, kvůli kterému rok a půl pořádně nestál v pedálech.

Jeden z nejlepších českých jezdců minulého desetiletí ale věří, že se na závěrečnou sezonu dá dohromady a rozloučí se vystoupením na mistrovství světa. To se letos pojede také na Procházkově oblíbené trati v Březové u Sokolova. Přesně tam, kde v roce 1991 zažil svůj první světový šampionát.

Na kolo se vracíte po roce a půl. Je to těžší psychicky nebo fyzicky?

Víc budu bojovat s psychikou, ale nesmím si to připouštět a musím na sobě pracovat. Po kondiční stránce bych snad neměl mít problémy, horší to kvůli výpadku může být v silové části. Navíc v mém věku už se síla těžko rozvíjí.

Jak máte poslední závodnický rok v životě naplánovaný?

Prioritou je pro mě třídílný Evropský pohár a mistrovství světa, které se taky pojede ve třech závodech. V Březové u Sokolova, ve Španělsku a Číně. Na mistrovství Evropy do Švédska se nechystám, protože se celé pojede na umělých překážkách, což není moje parketa. Vynechám i podzimní část mistrovství republiky. Chtěl bych skončit na srpnovém mistrovství světa.

Jaké si dáváte do poslední sezony cíle?

Na prvním místě je zdraví. Chtěl bych, aby koleno fungovalo a abych sezonu zvládl bez zdravotních komplikací. Pak záleží na tom, jak rychle doženu ten výpadek. Pokud vše půjde, v Evropském poháru i na mistrovství světa bych chtěl bojovat o medaile. Ale je to všechno hodně nevyzpytatelné. Protože jsem rok a půl nezávodil, nemám právo startovat v profi kategorii elite, a pojedu v amatérské kategorii senior. Budeme tak s bráchou zas přímými konkurenty. A on je favorit.

Dovedete si představit svou kariéru, kdybyste byl jedináček?

Bylo by to mnohem těžší. Kdoví, jestli bych ten sport vůbec dělal. Díky bratrské soutěživosti jsme se dokázali neustále zlepšovat. Důležitá byla i přítomnost bráchy na tréninku. Biketrial je sport, při kterém se kdykoliv může stát úraz a člověk má strach pouštět se bez dozoru do náročnějších věcí. Podstatné je i to, jak si pomáháme na závodech. Při studování trati a navrhování strategie.

Jak se za třiadvacet let vaší závodní kariéry biketrial změnil?

Když jsem v sedmi letech začínal, biketrial se u nás jezdil teprve asi pět let. Koukali jsme, když někdo vyskákal šest schodů před sámoškou. Teď se bez jakéhokoliv nájezdu vyskakuje ze země na deset palet, což je výška sto padesáti centimetrů. To bylo dřív nemyslitelné. Po této stránce šel náš sport strašně rychle dopředu. Na kole jezdci umí mnohem víc, požadavky rostou a tratě jsou rok od roku náročnější. Co člověk uměl před dvěma lety, to už dnes nestačí.

Kterého výkonu ze své kariéry si nejvíc vážíte?

Před očima mám pořád Mistrovství světa ve Španělsku v roce 2004. To byl jediný závod na mistrovství světa, který se mi podařilo vyhrát. Bylo to hodně vyrovnané a když na konci hrála česká hymna, byl to moc pěkný pocit. Pak si nesmírně vážím dvou titulů mistra republiky v kategorii elite. V té době jsem v Česku prakticky neměl konkurenci, a moc jsem si to užíval. Pak přišel titul mistra Evropy a vicemistra světa na horském kole.

Kdybyste před třiadvaceti lety věděl, kolik vás čeká bolesti a zdravotních problémů, šel byste do toho?

Zranění k vrcholovému sportu patří. Do biketrialu bych šel znovu. Má malinko nevýhodu v tom, že to není olympijský sport. Kdyby byl, spousta věcí by byla snazších. Ale je to krásný a zajímavý sport, u kterého se musí i hodně přemýšlet.

Co byste se svými zkušenostmi poradil začínajícím adeptům biketrialu?

Velkou roli hrají rodiče, potažmo trenér. Ti musí v dítěti vybudovat k biketrialu kladný vztah. Pak se k tomu sportu bude dítě rádo vracet a bude na sobě samo chtít pracovat. Chce to trpělivost a mít radost z každé maličkosti, která se na kole podaří. A nesžírat se, když to nejde.

Co vám biketrial dal do osobního života?

Naučil jsem se pohybovat v konkurenčním prostředí i lépe zvládat stresové situace. Uvědomil jsem si, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí tomu něco obětovat. Rodiče jsou hrdí na to, co jsme s bráchou dokázali, a to mě taky moc těší.

Až dojedete poslední závod, prodáte kolo?

To nejde, vymazat ze světa něco, čemu se věnuju celý život. Občas si určitě s bráchou vyjedeme na trénink a budeme se věnovat exhibicím. Bude na to víc času než dosud.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!