Hrůzné výročí: třicet let od řádění bestie | E15.cz

Hrůzné výročí: třicet let od řádění bestie

Sedmička získala exkluzivní zpověď matky, jejíž dcera se přesně před třiceti lety stala obětí nejbestiálnější vraždy v Brně.

Při vzpomínce na ten děsivý výjev se jí i po třiceti letech derou slzy do očí. Ivanka Mátlová nikdy nevymaže z hlavy pohled na mrtvolu své dcery, kterou 31. ledna 1981 v brněnské Jílové ulici zvlášť brutálním způsobem zavraždil Ladislav Hojer. Muž, který se kvůli hrůznému činu stal posledním popraveným vězněm v Československu. Hojer svou oběť nejdříve uškrtil, pak pobodal, znásilnil a následně jí odřízl ňadra a genitálie.

„Přestože je to už tolik let, stále se s tím nemohu smířit. Byla to naše jediná dcera,“ říká Mátlová. Dívce Ivaně tehdy bylo osmnáct let. „Byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Šla domů z plesu. Parkem, kde ji dostihl vrah,“ vypráví žena.

Původně se rodiče oběti dozvěděli jen to, že ji vrah uškrtil. Hrůzné podrobnosti zjistili až později. „Vyšetřovatelé nám nechtěli říct víc. Podnikový právník mi ale poradil, že nám kriminalisté musí dát spis, když řekneme, že se Ivance něco ztratilo. Uvedla jsem proto, že se při činu ztratil kabát za sto korun. Ivanka totiž měla všechno ostatní u sebe, i peněženku, šperky a doklady,“ podotýká Mátlová.
Teprve poté získali rodiče soudní spis, kde byl otřesný čin kompletně popsaný. „Pokud bych to měla nazvat jedním slovem, pak to byl masakr,“ shrnuje Mátlová.

To potvrzuje i jeden z tehdejších vyšetřovatelů Vladimír Matoušek. Ten mluví o nejbestiálnější vraždě, jaká se kdy v Brně stala. Přispěl k tomu i fakt, že vrah zasadil oběti čtyřicet ran nožem a její odříznuté orgány si odvezl s sebou do Prahy, kde se je pokusil sníst. „Nemohli jsme uvěřit, že je někdo schopný vzít si s sebou trofeje v podobě vyříznutých orgánů,“ říká dnes emeritní komisař jihomoravské policie.

Děsivý zážitek zůstal navždy v hlavě i otci oběti, dřívějšímu hudebníkovi a zpěvákovi Štěpánu Mátlovi. O další dítě se rodiče už nepokoušeli. „Uvažovali jsme jen o adopci, ale pak jsem si to rozmyslela. To dítě by bylo chudák. Byla bych mu pořád v patách a ptala se, kde je, s kým nebo co dělá. Asi bych to už nevydržela,“ přemítá Mátlová.

Oběť nejbestiálnější vraždy v historii Brna zemřela jen pár metrů od domova. Vrah skončil na šibenici.

Na přelomu ledna a února roku 1981 byla v Brně v plném proudu plesová sezona. Na jeden z bálů se tehdy s kamarádkou vypravila i osmnáctiletá Ivana Mátlová. Byl to její vůbec první ples v životě. Netušila, že zároveň i poslední.

„Ten večer jsem zůstala sama doma. Ivanka šla na ples do zoo- logické zahrady, manžel byl jako zpěvák a hudebník zase na jiném plese. V jednu ráno už jsem začínala být nervózní, protože se dcera nevracela,“ vzpomíná na noc před prvním únorovým dnem matka oběti Ivanka Mátlová.

Zatímco se matka strachovala doma, její dcera se vracela domů noční tramvají. Z ní vystoupila v tehdejší Koněvově ulici, a aby nemusela obcházet blok, zkrátila si cestu přes park. To už jí byl v patách Ladislav Hojer. Sledoval ji od chvíle, kdy vystoupila z noční linky. V temném parčíku ji doběhl a pokusil se ji poprvé znásilnit. Podařilo se mu to jen částečně, neboť se dívka bránila.

To však Hojerovi nestačilo. Sexuálně nevybitý útočník proto Mátlovou uškrtil. V místech, kde dívce zbývalo ke vchodovým dveřím domu v Jílové ulici sotva dvacet metrů, pak mrtvému tělu zasadil přes čtyřicet ran nožem. „Znovu ji znásilnil a poté jí odřezal obě prsa a vyřízl genitálie. Orgány vložil do igelitové tašky, kterou u sebe nosil na nákupy, a odešel na vlakové nádraží,“ přibližuje vraždu kriminalista Miloslav Jedlička.

Rodiče zburcovali policii

Ve tři hodiny nad ránem se domů vrátil otec oběti, Štěpán Mátl. Jeho ustrašená manželka mu s obavami sdělila, že dcera ještě není doma. Ani jeden z rodičů neměl tušení, co se před chvílí dělo jen kousek za jejich domem. Na místo se postupně sjela auta tehdejší Veřejné bezpečnosti, kriminalisté a soudní lékař. „Všechna okna našeho bytu směřují na druhou stranu, takže zatímco jsem seděla doma a čekala na Ivanku, ona zřejmě bojovala o život s bestií,“ říká Mátlová.

O tom, co se stalo, se rodiče dívky dozvěděli o pár desítek minut později. „Zazvonili esenbáci a ptali se, jestli nám něco nechybí. Samozřejmě, že chybělo. Dcera přece nepřišla z plesu domů,“ řekla tehdy Mátlová policistům. Ti rodičům nic nevysvětlovali, jen je požádali, aby jim půjčili kousek látky ze šatů dcery. „Jenže Ivanka měla na ples půjčené šaty ode mne. Akorát si na ně nevzala brož, která je zdobila. Když jsem to policistům řekla a ukázala zmíněný doplněk, podívali se na sebe a požádali manžela, ať jde s nimi ven,“ říká žena.

Mátl ušel pár kroků k místu činu, kde spatřil tělo. Leželo na sněhu a byla přes něj přehozená deka. Kriminalisté ukázali Mátlovi kvůli identifikaci obličej mrtvé dcery. „V tu chvíli jsem nevěděl, jak hrozně zemřela. Řekli mi jen, že ji někdo uškrtil,“ vypráví Mátl.

O podrobnostech kriminalisté mlčeli. Původně tak rodiče nevěděli ani to, že vrah z místa činu odnesl její pohlavní orgány, které si později ve svém pražském bytě uložil do ledničky. „Asi po týdnu orgány uvařil ve slané vodě a část jich snědl,“ říká emeritní komisař jihomoravské policie Vladimír Matoušek.

Hlavní podezřelý: Arab

Úřady se tehdy snažily bestiální zločin ututlat, Brnem se však informace o sadistické vraždě šířila rychle. Policistům se přihlásili svědci, kteří dohromady seskládali deset možných podob vraha.

„Mátlová chodívala do kavárny Slávie, kde se scházeli cizinci, většinou Arabové. Jedna z vyšetřovacích verzí proto byla, že ji někdo z okruhu těchto lidí zavraždil. Způsob vraždy nenaznačoval, že by něco podobného udělal Čech,“ tvrdí kriminalista Matoušek. Další verzí bylo, že by pachatelem mohl být třeba chirurg nebo některý z pracovníků nedalekého krematoria.

Měsíc po činu se na jedné z brněnských vysokoškolských kolejí pokusil o sebevraždu jednadvacetiletý arabský student. V dopisu na rozloučenou se k vraždě Mátlové přiznal. „Zabil jsem tuto dívku z důvodu, který je ukryt v mé osobnosti, a já ho neznám. Avšak domnívám se, že jsem poníženým vrahem,“ napsal mladík.

Lékařům se nakonec podařilo studenta zachránit. „Muž pak vyšetřovatelům řekl, že v dopise lhal a ve skutečnosti se pokusil o sebevraždu kvůli neúspěchům ve škole. Myslel si, že ho rodiče i společnost jako vraha zavrhnou, a jeho studijním neúspěchem se tak nikdo nebude zabývat,“ říká Matoušek.

Za tři čtvrtě roku už kriminalisté dopadli v Praze skutečného vraha, vyučeného sklenáře Ladislava Hojera. Přišli na něj náhodou. V hospodě se totiž rozvykládal o jednom ze svých činů. Záhy ho policisté zatkli a obvinili celkem z pěti vražd v různých částech tehdejšího Československa.
„U soudu se choval klidně a k žádné z obětí nic necítil. Pochopitelně ani k Ivance,“ vzpomíná Mátlová. Hojer dostal trest smrti. Popravčí ho oběsil 7. srpna 1986.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!