Házená dohání kanonýrku k slzám | E15.cz

Házená dohání kanonýrku k slzám

Líbá míč, střílí góly a touží po medaili. To je čtrnáctiletá kapitánka házenkářského družstva Tereza Vacíková z Chudenic.

Jen dva zástupce má Pošumaví v oblastním přeboru starších žákyň v národní házené. Družstva z Vřeskovic a z Chudenic. A vedou si dobře. Dělí se po polovině soutěže o páté a šesté místo. „Je to naše poslední sezona v kategorii starších žákyň. Tak se chceme pořádně rozloučit. Dáme do toho na jaře všechno. Máme skvělou a kvalitní házenkářskou partu a já věřím, že když zamakáme, tak se na bednu dostaneme,“ tvrdí kapitánka družstva Tělovýchovné jednoty Sokol Chudenice Tereza Vacíková.

Čtrnáctiletá žákyně deváté třídy Masarykovy základní školy Klatovy je házenkářským talentem. Ovšem jen na něj se nespoléhá a poctivě dře. Proto patří k nejlepším střelkyním družstva, které vede trenérské trio Karel Tolar, Jan Štětina a Oldřich Fiala. „Dávám tak šest branek v zápase. Ale nejlepší sezonu jsem měla předloni. To jsme pod taktovkou trenérky Jiřiny Zoubkové vybojovali druhé místo a já nastřílela celkem sto gólů,“ připomíná. Zarputilá házenkářka Tereza Vacíková fandí hokeji. Nebýt házené, možná by jej hrála. Už se těší až zamrzne chudenický rybník, aby mohla obout brusle a s hokejkou se honit na ledě za pukem. Líbí se jí i fotbal. Také si jej vyzkoušela.

„Ale ty nohy. Jsem mnohem šikovnější na ruce,“ směje se sto devětašedesát centimetrů vysoká bojovnice. I proto u ní na plné čáře zvítězila národní házená. Svou roli sehrál také fakt, že i další členové rodiny házenou hráli nebo ještě hrají. Terezčin tatínek Jan Štětina je i trenérem a rozhodčím. „Házenou miluji. Je můj život,“ tvrdí chudenická kapitánka, která zdědila ale nejen lásku k tomu kolektivnímu míčovému sportu. „U nás se dědí i desítka na dresu. Hráli s ní všichni. Když jsem musela mít jiné číslo, byla jsem nesvá. Jako bych hrála v cizím,“ dodává.

Házená je kontaktní a velmi tvrdý sport. O tom se nejen při každém zápase přesvědčuje chudenická čtrnáctiletá útočnice. „Bolí. Bolí při tréninku, bolí i při mistráku. Těch odřených kolen, pochroumaných prstů, rukou i kotníků už bylo. Také se doma už dost zlobí, protože se mnou pořád běhají po doktorech,“ říká Tereza Vacíková. „Ale všechny bolístky přetluče povedený zápas, skvělá trefa, úspěch,“ tvrdí národní házenkářka. Jako správná kapitánka dokáže spoluhráčkám vyčinit, ale umí i pochválit. „Spíš se snažím holky co nejvíc vyhecovat. A držet partu. To je na hřišti to nejdůležitější. Když si budeme hrát každá na svém, nikdy ničeho jako družstvo nedosáhneme,“ ví hráčka, která před každým zápasem políbí míč. Tereza Vacíková házenou žije. Proto umí dát najevo radost i nezdar.

„Nálada se liší, ale u obou je jedno stejné. Slzy. Brečím radostí, a i když smutním,“ přiznává. Čtrnáctiletá hráčka, jejímž velkými vzory jsou Filip Jích a Jan Filip, je moc ráda mezi svými. Mezi národními házenkářkami z Chudenic. „Chci tu odehrát ještě sezonu za dorostenky. Pak bych ráda do mezinárodní házené. Zřejmě půjdu na střední školu do Plzně, tak tam. Přece jen v téhle házené jsou větší šance dostat se někam dál. Třeba do ligového družstva a pak i do reprezentace,“ plánuje Tereza Vacíková.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!