Gymnastku ženou dopředu medaile | E15.cz

Gymnastku ženou dopředu medaile

Sportovním gymnastkám začala závodní sezona. Připravuje se i Kristýna Blafková, nejúspěšnější juniorská závodnice ze Sezimova Ústí.

Útlá čtrnáctiletá dívka přišla na rozhovor rovnou ze školy. Když po hodině Kristýna Blafková odcházela, měla namířeno přímo na trénink. Běžný denní rytmus. Sportovní gymnastka tráví v tělocvičně vždy dvě a půl hodiny, třikrát do týdne, když zrovna není závodní sezona. Pak si ještě den cvičení přidá. Za sebou má odchovankyně TJ Spartaku Mas největší úspěch. Nedávné osmé místo v republice v kategorii juniorek.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se při hvězdě trefila nohama na kladinu?

Měsíce. Učila jsem se to, když jsem byla malá. Člověk musí pořád zkoušet. Trefit se může vždycky, ale pak jde o to, jestli spadne, nebo to ustojí. Jak říká trenér, udělej to ještě aspoň stokrát a pak jdeme dál.

Dril je základ. Je těžké stát se gymnastkou?

Spíš je důležité vydržet. Teď u nás cvičí třeba čtyřicet holčiček, ale zůstanou dvě nebo tři. Čím jsou starší, tím je čeká větší obtížnost. Ale gymnastkou se může stát každá.

A co tělesné proporce?

Je samozřejmě je lepší, když je gymnastka menší a není moc při těle. Natrénovat jde ale všechno. Já mám třeba tvrdá ramena, takže je musím protahovat.

Gymnastika je o překonávání vlastního strachu.

To ano, čím je člověk starší, tím je to horší. Začíná se o sebe víc bát, i když si to nechce připustit.

Co je pro vás prubířský kámen, kdy se musíte opravdu vyhecovat?

Nic konkrétního nemám. Když mám jít něco poprvé, tak se musím prostě odhodlat. Řeknu trenérovi, ať mě na první tři pokusy chytne, ale pak už zkouším sama. Stane se z toho stereotyp a je to v pohodě. Nesmím se bát, to už bych nikdy nic neskočila. Třeba se na dva měsíce seknu, ale pak jdu znovu a už nad tím nepřemýšlím.

To může být ale tak říkajíc „o ústa“. Jaká se vám přihodila nejhorší zranění?

Při seskoku z bradel, při saltu. Zachytla jsem nohou o žerď a naštípla jsem si loket. Pak už jsou to spíš stálá zranění, která jsou s věkem horší. Mám problémy s koleny, kotníky, prostě klouby.

Co vaše oblíbené nářadí?

Přeskok. Ráda skáču. Dřív to byly přemety, teď skáču cukahary. To už je taková vyšší úroveň. Ale moc rozdílů v nářadích nedělám. Musím mít ráda všechno. Když bych si něco moc oblíbila, ostatní by bylo horší.

Co teď trénujete?

Salto na kladině. Vzad. Vpřed už moc neskáču. Točené stojky na bradlech, vruty na prostných. To je asi všechno. Začínají závody, tak trénujeme sestavy a nové prvky moc neděláme.

Jak jsou s vámi spokojení trenéři? Trénuje vás Jiří Prokop a Marie Blafková, vaše mamka. Není to spíš nevýhoda?

Když se chci naučit něco nového, tak mi pomáhá, že se s trenérem nemusím dohadovat. Když mi něco nejde, tak to pak poslouchám i doma. Ale jsem ráda.

Matka se o vás nebojí?

Naopak. Kolikrát říká: Vždyť o co jde, běž. Nahoru nespadneš a dole tě najdeme. Vlastně mě ke gymnastice přivedla. Když jsem byla malá, moc mě to nebavilo, ale vydržela jsem u toho. Díky ní.

Je gymnastika ještě relax? Jak odpočíváte?

Dělám další sporty, in-line brusle, kolo. Taky hraju na klavír. Ale gymnastika je pořád koníček. I když mám období, kdy to prostě nejde. Ale nedokázala bych skončit. To bude problém, až půjdu na vysokou, chtěla bych na práva. Většinou gymnastky končí v osmnácti, devatenácti. Je to takový věk, kdy má tělo dost. Ale bude to těžké, už je to pro mě něco jako závislost. Člověk si říká, že dneska na trénink nepůjde, ale pak stejně vyrazí. Jen aby tam byl.

Čeho byste ve sportu chtěla dosáhnout?

Medaile z republikových soutěží. Chci se zlepšovat, to mě žene dopředu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!