Géniové ze střední: Matematiku si užívám tak jako jiní hudbu | E15.cz

Géniové ze střední: Matematiku si užívám tak jako jiní hudbu

Někoho baví chodit fandit na hokej, jiného fascinují zákruty teoretické astrofyziky. Nadaní studenti jsou jiní a míří vysoko.

Letos bude Petrovi Loušovi z Přibyslavi dvacet let, studuje Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Loni v létě si jako čerstvý absolvent havlíčkobrodského gymnázia spolu s dalšími studenty z Česka udělal výlet do turecké Ankary.

Na mezinárodní chemické olympiádě v Ankaře získal Louša sříbrnou medaili. Konkurence geniálních studentů z celého světa byla obrovská, takže šlo o velký úspěch. U Loušů pak Petrův průlom oslavili. „Mamce jsem přivezl z Ankary džezvu na vaření pravé turecké kávy,“ vzpomněl si Louša.

Nynější vysokoškolák Louša patří do neformálního elitního klubu studentů z Vysočiny, kteří se od svých vrstevníků v řadě ohledů liší. Jsou jiní nejen neobyčejným talentem, ale současně také velkou pílí a mnohdy i obdivuhodnou pestrostí oborů, ve kterých jsou schopni dosahovat nadprůměrných výsledků. Řečeno bez nadsázky: géniové ze středních škol.

Petr Louša se chce v budoucnu věnovat pravděpodobně organické chemii, například vývoji nových léků. Účastnil se coby gymnazista na škole řady olympiád v různých předmětech. Chemie mu ale šla nejvíc, asi proto, že mu také nejvíc učarovala. „Přitahovalo mě, že v chemii je pořád potenciál objevovat nové věci, pracovat s látkami, které ještě nikdo nevyrobil,“ říká Louša.

U výjimečných studentů často platí, že jsou z učitelských rodin nebo že mají štěstí na učitele, kteří v nich talent rozpoznají a studenty hecují, aby neupadli do apatie. A někdy může být motorem i prostá ctižádost, ani ta se však neobejde bez dávky talentu.

Od studentů úspěchy na olympiádách předpokládají, že se jejich studium neomezí jen na to, co jim nabídnou školní osnovy a povinné úkoly. „Škola dá základ, ale na olympiádu to nestačí. Tam je třeba studovat dál, věnovat se tomu víc, než škola chce,“ říká Louša.

Student netráví všechen čas v bílém plášti v laboratoři, jak by se mohlo zdát, má rád sci-fi knížky, sleduje filmy. Ale při přípravě na olympiádu se dostal v některých oblastech chemie už na hranici, kde nebylo zcela jasné, jestli není student erudovanější než jeho gymnaziální učitel.

Což je ale současně sen všech dobrých učitelů - i studentů. „Jak jsem se chystal na olympiádu, už jsem se k tomu blížil. Třeba když jsem se zabýval kvantovou chemií, která se na gymnáziu vůbec neučí,“ řekl Louša.

Na olympiádu vlastně už nejedou středoškolští studenti, ale tak trochu vysokoškoláci samouci. Právě mladé chemiky do mezinárodního klání totiž například připravují profesoři z Karlovy univerzity a Vysoké školy chemickotechnologické.

Učitelé jsou na něj pyšní

Klavírista, houslista, chemik, pěvec, recitátor… Sedmnáctiletý student telčského gymnázia Jiří Janek si vlastně může vybrat, čemu by se chtěl věnovat. Je totiž velmi pravděpodobné, že ať by si vybral cokoli, nebyl by v tom průměrný.

Předloni vyhrál okresní i krajské kolo chemické a matematické olympiády, dařilo se mu i na olympiádě z češtiny, v soutěži recitátorů byl na jihlavském okrese druhý. Loni byl nominován na mezinárodní klání chemiků a do užšího výběru chemiků do sedmnácti let. Získal tam na soustředění počtem získaných bodů 1. místo. Díky nominaci se loni Janků zúčastnil také mezinárodní soutěže EUSO v Pardubicích, kde jeho tým dosáhl na stříbrnou medaili. „Je všestranně nadaný, student, na kterého jsme opravdu pyšní,“ řekl ředitel telčského gymnázia Stanislav Máca.

Loni měli na telčském gymnáziu ještě jedno žhavé želízko v ohni. Student Jan Srp z Krahulčí reprezentoval republiku v Paříži na mezinárodní soutěži v psaní na klávesnici, byl republikovým přeborníkem v úpravách a zpracování textu v počítači.

Sen o CERN možná vyjde

Filip Murár z třebíčského gymnázia si zase už vyzkoušel let do vesmíru. V Evropském vesmírném centru v Belgii se prolétl v simulátoru raketoplánu. Šlo o část odměny, kterou si Murár zasloužil za své úspěchy v soutěžích v matematice a v astrofyzice. Zvítězil například v krajské olympidádě z fyziky, kdy jako „třeťák“ porazil studenty ze čtvrtého ročníku.

Do budoucna ho láká například částicová fyzika, jakou provádějí například experti ve švýcarském výzkumném středisku CERN. Někdo by si možná po vykreslení takového cíle mohl říct: snílek! Murár má ale reálnou šanci, že se mu cesta třeba právě do CERN podaří.

Už nyní se jako student účastní projektu Otevřená věda, kdy na astronomickém pracovišti zpracovává reálnou vědeckou práci, zaměřenou na sledování meteorů.

K astronomii ho prý možná přivedly tak jako řadu jiných i sci-fi filmy nebo listování encyklopediemi, ten hlavní zájem se v něm ale probudil po absolvování astronomické olympiády v sedmé třídě základní školy. „Dařilo se mi poměrně snadno postoupit do celostátního kola, díky kterému jsem se dostal i na několikadenní soustředění. Zjistil jsem, že mě astronomie baví,“ přiznal osmnáctiletý student. „Snoubí se u něj píle a talent, je pracovitý, astronomie ho přitahuje, řadu věcí si nastuduje sám. Už v primě bylo vidět, že je velmi dobrý,“ chválí studenta jeho profesor matematiky Zdeněk Tůma.

Murár měl i řadu dalších koníčků, postupně je ale opustil a teď se soustředí převážně na fyziku. „Osm let jsem hrál na klávesy, ale nechal jsem toho. Teď třeba rád jen tak běhám. Ne nijak závodně, ale mám z toho dobrý pocit. A teď se taky těším na školní výlet do hor, jedeme na běžky,“ říká Murár.

Hrál i tenis, baví ho dějepis, ale astrofyzika zvítězila. „Není introvert, je hodně cílevědomý, sám si stanovuje úkoly, sám se motivuje. Ví, že mu angličtina pomáhá v přírodovědných oborech, tak ji poslouchá, a tím se zlepšuje. Soustřeďuje se na to, co ho někam posunuje,“ říká jeho matka Dana Murárová.

Objevy z částicového urychlovače pokládá Murár za důležité. „K největším otázkám fyziky patří popsat svět kolem nás pomocí jedné konzistentní teorie: sladit kvantovou teorii s teorií relativity. Jedna popisuje svět částic a druhá svět galaxií, ale pořád obě dvě úplně dobře nejdou dohromady,“ říká student. Není ale snílek ani přehnaný optimista, že světová věda najde řešení tohoto problému během nejbližšího desetiletí. „Od sedmdesátých let v této oblasti k velkým průlomům nedošlo, tak si myslím, že když se řešení vůbec ve svém životě dožiju, tak je to pořád dobrý horizont,“ říká s úsměvem Murár.

Čemu by se chtěl jako vědec věnovat, to ale zatím přesně neví. „Můj o rok starší kamarád už ví, že chce pracovat na fyzice černých děr, já si ale zatím nechávám všechny dveře otevřené,“ přiznává Murár.

Pořádek jen v hlavě

Dana Murárová je učitelka, svého nadaného syna ale na gymnáziu neučí. Vyučuje češtinu a němčinu - shodně jako učitelka jihlavského gymnázia Dagmar Němečková. Její syn Viktor Němeček získal loni jednu ze zlatých medailí na mezinárodní astronomické olympiádě v Kazachstánu. To ho opravňuje k účasti také na letošní mezinárodní olympiádě, která bude v Jižní Koreji. Viktor se účastní i matematických olympiád, v chemické olympiádě byl v kraji druhý. Pro matku ale prý bylo nejdůležitější, že se z Kazachstánu v pořádku vrátil domů. „To bylo hlavní kritérium,“ říká přesto s hrdostí Němečková. Na podobě Viktorova dětského pokoje by prý nikdo nemusel poznat, že se jedná o místo, kde pobývá možná budoucí astrofyzik. „Pokud to má syn v hlavě logicky uspořádané, v pokoji to moc uspořádané nemá,“ směje se Němečková.

V minulém týdnu, kdy si většina jeho kamarádů užívala krátké pololetní prázdniny, byl Viktor Němeček na matematickém soustředění v Jeseníkách. „Začali jsme s kubickými rovnicemi a s imaginárními čísly,“ hlásil v první den pobytu pozdě večer Němeček z rekreačního střediska v Malé Morávce. Matematické problémy astronomie ho prozatím zajímají prý víc než ty praktické. „Ty jsou v astrofyzice už v podstatě věcí rutiny, ale ty věci je třeba nejspíše vymyslet teoreticky,“ říká předpokládaný budoucí „matfyzák“ Viktor Němeček.

Hledá jiná řešení

Stejným směrem míří i Němečkův vrstevník Jan Kuchařík, také student jihlavského gymnázia. Byl účastníkem Středoevropské matematické olympiády v Chorvatsku. Jeho koníčkem je teoretická fyzika a astrofyzika. „Baví mě hodně matematika, ale myslím, že čistě s matematikou bych to asi v České republice moc daleko nedotáhl,“ míní Kuchařík.

Jako všichni nadprůměrně nadaní studenti uvažuje o zdánlivě běžných předmětech studia jinak. Matematika ho prý doopravdy pohltila v sedmé či osmé třídě, kdy si uvědomil, že v ní existují i hlubší souvislosti než ty, co jsou výslovně napsány v definicích pojmů. „Třeba Pythagorova věta - zabývá se vztahem mezi délkami stran pravoúhlého trojúhelníku. Každý zvídavý člověk se ale musí zeptat: proč to platí?“ uvažuje dnes Kuchařík. Hledání odpovědí na takové otázky prý on považuje za skutečnou matematiku. Když ostatní studenti probírají látku, kterou on už zná s předstihem, prý se přesto ani tak nenudí.

„Snažím se nazírat na známé věci ze zajímavých úhlů, nacházet jiná než klasická řešení,“ říká student. Matematika ho baví i jako abstraktní předmět, podobně jako se prý jiným lidem líbí krásné obrazy nebo hudba.

Kalkulačku Kuchařík používá spíš ve fyzice nebo chemii než v matematice. „V matematice mi většinou stačí, když najdu obecný vzorec a vzorce mohu najít bez kalkulačky, stačí mi papír a tužka. Takový přístup se propaguje i na matematických olympiádách,“ přibližuje nadaný student Jan Kuchařík.

Chytré hlavy Vysočiny

Nadaných studentů je na Vysočině nesrovnatelně více, než jich může představit jeden novinový článek. Vždyť pouze nominací do krajské ankety Talent Vysočiny bylo za loňský rok za střední a základní školy v kraji včetně sportovních oborů dvaaosmdesát.

Jsou období, kdy se některým školám daří lépe, a kdy průměrně. Nebo jde o dominanci zvláště nadaných sourozeneckých dvojic. Na přelomu devadesátých a nultých let například získali sérii medailí v mezinárodních fyzikálních olympiádách sourozenci Jan a Petr Houšťkovi a Jan a Petr Macháčkovi z pelhřimovského gymnázia.

V soutěžích Zelená stezka - Zlatý list či Eurorébus jsou mezi pravidelnými medailisty celostátních kol za svá družstva Pavel a Štěpán Sukovi či Zdislava Šrůtková. V soutěži Přírodovědný klokan loni Ondřej Stránský a Marek Tousek získali v celostátním kole druhé a třetí místo. „Úspěchy v soutěžích nejsou závislé na tom, jak jsou vybaveny fyzikální kabinety nebo laboratoře. Podstatné je, aby se sešli dobří učitelé a studenti, kteří mají zájem pracovat i mimo své povinnosti,“ říká ředitel pelhřimovského gymnázia Stanislav Makovec.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!