Fyzik: Andělé a démoni mě rozesmáli | E15.cz

Fyzik: Andělé a démoni mě rozesmáli

8. září 2009 • 14:27
Jan Blaha z Olomouce je jedním z mála Čechů, kteří pracují na prestižním jaderném výzkumu v ženevském CERN.

Evropskou laboratoř pro fyziku částic CERN v poslední době zpopularizoval obrovský, dvacet sedm kilometrů dlouhý podzemní urychlovač částic. Většina lidí ale CERN zná spíše díky knize a filmu Andělé a démoni. Olomoučan Jan Blaha je jedním z vědců, kteří v tomto nejrozsáhlejším výzkumném centru částicové fyziky na světě pracují.

Hollywoodská legrace

Ve filmové adaptaci bestselleru Dana Browna je švýcarské laboratoři věnována úvodní čtvrthodinka. Vědci za plexisklem tu mimo jiné sledují srážku atomů v urychlovači. „Když jsem to viděl, musel jsem se smát. Ostatní diváci v kině samozřejmě nevěděli proč. Kvůli vysoké radiaci člověk nemůže být v experimentální zóně a ani sledovat experiment za plexisklem, pokud to není několik metrů silné olovnaté sklo. Proto je kontrolní centrum na povrchu a ne v podzemí, jako ve filmu,“ říká Blaha. V Ženevě po premiéře filmu museli zřídit speciální internetovou stránku, která některé záležitosti objasňuje. Lidé bombardovali středisko svými dotazy ohledně antihmoty, hyperrychlých tryskáčů a mikročerných děr. „Ale ne všechno, co je ukázáno ve filmu, je úplný nesmysl. Třeba identifikaci podle oční duhovky opravdu máme,“ upřesnil vědec, který má na kartě opravňující ke vstupu vyznačen Level 4, tedy nejpřísněji střeženou zónu.
Odborník na elementární částice, tedy subjadernou fyziku, začínal v Ženevě ještě jako vysokoškolský student na stáži. Studium na jaderné fakultě ČVUT tehdy v jeho ročníku dokončili jen tři ze třiceti lidí. Při volbě vysoké školy po maturitě uvažoval i o studiu informatiky. Ani ho tehdy nenapadlo, že jednou bude ke svým výzkumům používat celé počítačové „farmy“. To je asi dva tisíce spřažených počítačů, které počítají výsledek jednoho měření. „Po dvou dnech se podívám, jak to dopadlo, a zjistím, že jsem udělal chybu. Nový výpočet jim trvá třicet šest hodin,“ směje se Blaha. Výzkum v ženevském centru objasňuje nejzákladnější fyzikální děje. Zabývá se strukturou hmoty i antihmotou, hledají se zde nejmenší částice a síly mezi nimi. Výsledky ovlivňují nejen technický pokrok, ale třeba i myšlenkový posun ve filozofii. „Už teď pracujeme na budoucím novém urychlovači, který bude padesát kilometrů dlouhý. Dokončit bychom jej měli v roce 2025. To mi už bude padesát. Dnešní výzkumy jsou záležitostí pro generace. Jedna generace, jeden výzkum,“ říká Blaha. Přitom jeden výzkum není schopna platit jen jedna země. Proto existuje celoevropský CERN. Češi v něm se ale dají spočítat na prstech jedné ruky.

Život vědce

Do CERN dojíždí z nedalekého městečka Annecy na francouzském území. Ve Francii Blaha pracuje v osmnáctičlenném týmu. „Pracujeme jako všichni Francouzi jen třicet pět hodin týdně. Ale v ústavu pracujeme čtyřicet, k tomu nějaký výzkum o víkendu a je z toho jedenáct týdnů dovolené. Tu si ani nestihnu vybrat, protože by se výzkum zastavil. Pracovní doba je ale zcela volná, důležitý je výsledek,“ vysvětluje. Práce vědce přesto vypadá jako idyla. „Polední pauza trvá dvě hodiny. Máme kurty na tenis a volejbal, lenivější hrají pétanque a nejlenivější mají siestu. Vzhledem k tomu, že to je blízko do hor, když nasněží, chodí do práce jen polovina lidí. Všichni vyrazí na lyže,“ popisuje Blaha. Na druhé straně často pracují i do půlnoci. Blaha nepočítá s tím, že by se do Česka vrátil. „Jako asistent na fakultě bych dostal méně než tramvaják. Komerční výzkum by mě nebavil. Ještě bych mohl v ČEZ mačkat knoflíky a sledovat kontrolky. Ale to bych byl jak Homer Simpson,“ uzavírá.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!