Fotbalový klub Baník Švermo v? Vesničtí patrioti se vracejí | E15.cz

Fotbalový klub Baník Švermo v? Vesničtí patrioti se vracejí

Loněk Pavel

Švermovská kopaná letos oslavila sto let. Bývala slavná, hrála i druhou nejvyšší soutěž. Teď se krčí ve III. třídě.

Když bylo švermovské kopané deset let, poslal jí přání prezident T. G. Masaryk. Teď visí na stěně klubovny přání ke stovce od prezidenta Václava Klause. „Těší mne, že mohu navázat na prezidenta Masaryka. Přeji vám dobré zdraví k podávání těch nejlepších fotbalových výkonů,“ píše Klaus.

Derby a dva tisíce diváků

Švermov je ze dvou částí. Za první republiky proti sobě kopaly SK Hnidousy a SK Motyčín, na jejichž derby chodilo přes dva tisíce lidí. V roce 1949 se sloučily pod společné jméno Švermov. Od roku 1953 pak nesou název Baník Švermov.

Ten dosáhl v roce 1959 historického úspěchu postupem do divize. Důležitému utkání s ČKD Slaný přihlížely přes tři tisíce diváků. Baník vyhrál 3:1.
V divizi hrál Švermov proti velkým městům, jako Plzeň, České Budějovice, Cheb, Tábor a Mariánské Lázně.

V přípravných zápasech změřil síly se Spartou (0:5, 1961), za kterou hrál Andrej Kvašňák a Josef Vojta. A také s Duklou Praha (2:7, 1961), v jehož týmu byli třeba Josef Masopust a Svatopluk Pluskal.
Poslední zápas svého života hrál 1. května 1945 na hřišti Baníku za SK Vinařice František Kloz. Několik dní poté byl v boji s německými okupanty u Hříškova postřelen a zraněním v nemocnici podlehl.

Vesnický fotbal a peníze

Třetí třída, kterou nyní Švermov hraje, je na obec s pěti tisíci obyvateli málo.
Podle trenéra Ivana Bělohradského na klub těžce dopadly změny po roce 1989. Tehdy hrál krajskou soutěž.

„V devadesátých letech se do vesnických klubů nahrnula spousta lidí, kteří nějakým způsobem během dvou tří let zbohatli a chtěli se zviditelnit. A na vesnicích to bylo asi takhle: máme tu fotbal a hasiče. Hasiči stříkačku mají, tak půjdeme do fotbalu. A tak se začal hrát fotbal ve vesnicích,“ říká Bělohradský.

Záložník a klubový pokladník Marek Mencl uvádí jako příklad Blšany. „Najednou tam vzniklo neuvěřitelné množství hřišť,“ podotýká Mencl.
Bělohradský míní, že peníze, které do vesnického fotbalu natekly, byly největší chybou. Nechápe, že odměny za výsledky zápasů dostávali i hráči okresního přeboru.

„Zkazilo to hráče, funkcionáře i rozhodčí. Dejme tomu, že bychom postoupili do okresního přeboru a chtěli hráče, kterému je třeba sedmatřicet a hrál druhou ligu. Přišel by, platili bychom mu benzin, večeři a potají, aby to ostatní, kteří hrají zadarmo, neviděli, mu strčili pětistovku. V tom okamžiku to tu zamknu, odevzdám klíče a nikdo mě tady neuvidí, protože to by byla cesta do pekel,“ vysvětluje trenér.

Před rokem a půl už ležel Baník na fotbalovém oddělení ARO. „Vypadalo to, že klub s bohatou historií zmizí z fotbalové mapy,“ připomíná střelec mužstva Pavel Růžička.
Bělohradský ho doplňuje, že klub žil na dluh, budova jim padala na hlavu, hrozilo, že ČEZ odstřihne elektřinu. „A funkcionáři na to kašlali. Od padesátých let tady kraloval Jindřich Chocholatý, pak štafetu převzal jeho syn. Ale že se po Listopadu nějak změnila situace, toho si tahle skupina funkcionářů nevšimla. Dvacet let se tady promrhalo,“ říká trenér.

A právě před rokem a půl si pár lidí řeklo, že klub nenechají umřít. „První impulz přišel od Davida Nedvěda, Pavla Růžičky, Marka Mencla. Fotbal stagnoval, ale najednou se zdálo, že se konečně něco bude dít. Švermovští fotbalisté hrající v okolních vesnicích se začali vracet tam, kde se fotbal naučili,“ říká Bělohradský.

Návraty hráčů

Nedvěd obvolal hráče, o kterých si myslel, že by měli chuť se vrátit do mateřského klubu. Přišli Pavel a Martin Růžičkovi. Mencl, Starý. Mužstvo se změnilo. Mnohdy se ani k zápasu nesešlo v plném počtu.

„Kolikrát jsem se přišel podívat na zápas jako divák a musel jsem se převlíkat, aby jich bylo alespoň deset,“ podotýká s úsměvem Bělohradský.

Podle Pavla Růžičky řada hráčů změnu neskousla a otráveně odešli.
V mužstvu je většina Švermovských, všichni hráči jsou kmenovými fotbalisty Baníku. Ten si hráče nepůjčuje na hostování. „Nechce se vydat cestou, kdy budou v osmnáctičlenném kádru dva

Švermováci. Kapitán Nedvěd řekl, že bude radši hrát čtvrtou třídu na posledním místě, ale s klukama, kteří to mají jako koníček a jsou partou, která se ráda vidí,“ vypráví Mencl.
Klub je podle něj stabilizovaný. Třeba do budovy, na níž se od roku 1953 nesáhlo, nechali zavést plyn. Petra Králíčková při zápasech griluje klobásy a točí pivo.

„Chodí stále více dětí. To je naše cesta. Máme čtyři žákovská družstva od mladší přípravky po starší žáky. A můžou u nás být i děti pod věkovou hranicí mladší přípravky. David Nedvěd si je dává stranou a věnuje se jim. Jinde by jim řekli: Přijďte, ale za dva tři roky,“ vysvětluje Mencl.

Baník je po podzimu třetí třídy třetí. Za Unhoští a Vinařicemi. Do čtyř let by chtěli hrát alepoň okresní přebor. „Myslím, že postoupíme letos. Chci vyhrávat a chci výš,“ říká Bělohradský.
A kdyby se postup nezdařil, je důležité, že už je klub nastavený tak, že není pacientem oddělení ARO.

Autor: Loněk Pavel
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!