Folkařů ubývá. Hledají nové útočiště | E15.cz

Folkařů ubývá. Hledají nové útočiště

Zuzana Kunovská Martin Donát

V dalším díle seriálu o subkulturách se Sedmička zaměřila na táborský folk.

Je to zhudebněná poezie všedního dne, pohlazení na duši pro radost muzikanta a okolí. I když vyznavačů folku podle jejich vlastních slov v Táboře ubývá, stále se najdou tací, kteří si nenechají ujít dobrou muziku. Na první pohled je ale člověk na ulici neodhalí. Nenosí speciální účesy ani oblečení.
Jana Vaňková i Stanislav Fuka se s folkovým hraním setkali v osmdesátých letech. Dnes mají oba spoustu zálib. Tehdy ale hlavně vyjížděli za muzikou, hrát nebo jen poslouchat písničkáře nejen na Táborsku.
„Když jsem po základní škole šla na učení do Volyně, člověk začínal úplně jinak přemýšlet. Folkové písničky byly o životě. Obyčejném, jaký je. Čišela z nich pohoda, udělaly dobrou náladu. Ale byly samozřejmě i kritické,“ říká dnes dvaačtyřicetiletá cukrářka Jana Vaňková. V éře komunismu se podle ní nejvíc projevovali právě folkaři a písničkáři. Logicky. „Člověk narážky slyšel z písniček a souhlasil s nimi,“ dodává.
Přitakává i Stanislav Fuka. Když začal v šestnácti letech trampovat, měl k folku hodně blízko. Po základní škole odložil akordeon, na který se do té doby učil, a oblíbil si kytaru. „Na konci osmdesátých let, kdy dozníval komunismus, byl folk hodně aktuální. Jsem klasické Husákovo dítě. Po revoluci se spekulovalo, o čem budou folkaři zpívat. Budou šít do jiného, nebo umlknou?“ pokládá řečnickou otázku Fuka. Vzpomíná, jak Karel Kryl jezdil těsně po listopadové revoluci do Bechyně a byl vyloženě otrávený z toho, co se začátkem devadesátých let děje. „Kdyby nezemřel, asi by do současných poměrů hodně vrtal,“ myslí si čtyřicetiletý Fuka.
Dřív soutěžil s kapelou na Portě. Několikrát se na festivalu dostali do finále. „Pamatuju, že koncem osmdesátých na ni jezdilo dvacet tisíc lidí. O deset let později to byly tři tisíce,“ říká Fuka. Je členem sdružení Baboon music production, které v táborské Kulíkově kavárně plánuje zavést živé folkové koncerty. „Po tom, co ve městě skončil irský pub Druhý břeh, není kde se scházet. Snad budeme úspěšní. Zkoušeli jsme v divadelní kavárně v centru zavést folkové večery. Přijela třeba Jana Šteflíčková, skvělá folkařka a členka divadla Ypsilon. Přišli čtyři lidi. Přitom byla slušná propagace,“ posteskne si Fuka.
Říká, že po pádu komunismu ztratil folk punc ilegality glosující režim. Přesto folkaři zažívali dobré roky i v devadesátých letech. „S kapelou jsme měli až padesát koncertů v roce. Folkaři hráli pro stovky lidí. Kdekoli, to už by dnes asi tak hladce nešlo,“ myslí si Míra Faustýn Fau, dnes pořadatel festivalu Táborský koktejl. Vybavují se mu i pravidelné středy v hospodě nad restaurací Viktorka na Blanickém předměstí. Ani podle Vaňkové folk smysl neztratil. „Bylo to čisté, i hudba tak působila. Dneska umí být texty, které se proti něčemu staví, hodně vulgární. Folk to pořád dokáže jinak,“ myslí si. Vrcholem jsou pro ni písničky Jarka Nohavici. Husí kůži na koncertech prý nezastaví nikdy.
„Je to, jako když do rodiny přijde hodně dobrý přítel. Uvnitř se to rozjitří. V písničkách zaznívá život, je ironický, lyrický, epický. Ve slovech cítím to, co se zrovna ve mně děje, ať je to radost nebo smutek,“ říká cukrářka, která dokáže upéct dort v podobě nejrůznějších druhů kytar.
Fuka přiznává, že z folku trochu vyrostl. Spíš ale myslí naivitu z dob trampování, přes které se k folku dostal. „Zrovna jsem si koupil první desku Nezmarů a s gustem si ji pustil. Je to samozřejmě vinyl. Není snad nic folkovějšího než Nezmaři. Sbírám stará folková elpíčka. Odklopíte gramofon, dáte desku, stáhnete prach karbonovým kartáčkem, sednete a posloucháte. Je to obřad,“ svěřuje se.
Opravdových folkařů ubývá nejen na Táborsku. „Najít čistou folkovou kapelu je problém. Nevím přesně, co dělá folk folkem. Pro mě je to hlavně složení nástrojů typu dvě kytary, kontrabas, housle. Ať už zpracovává přírodní téma, že někdo jde a dívá se na hvězdy, nebo úzce společenské, kdy obrazně šlape někomu na kuří oko, jak to dělá Nohavica,“ uzavírá Fuka.

Folkaři v Táboře

Oblíbená místa: kavárna U Čarodějky, restaurace Centrum Tábor, hostinec U Beranů, restaurace U Lípy
Důležité akce: festival Táborský koktejl, festival Svítání na Kozím Hrádku, Okolo Třeboně, Folkový kvítek na Konopišti

Autor: Zuzana Kunovská Martin Donát
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!