Filmové léto v Pustých Jakarticích | E15.cz

Filmové léto v Pustých Jakarticích

16. září 2009 • 14:56
Po vzoru Hoštických si obyvatelé Pustých Jakartic zpestřují léto natáčením. Jejich film se však nejmenuje Slunce, seno, jahody, ale Řeknem si to příští léto.

Každé léto si obyvatelé Pustých Jakartic splní svůj sen. Většina ze šestasedmdesáti lidí, obývajících tuto část Opavy s úřadem v Malých Hošticích, vzdáleným čtyři kilometry a poštou v sousedním Oldřišově či vzdálenějších Štěpánkovicích, se stává hvězdami filmového plátna. A nejen to. Svůj triumf si nakonec užívají na společné premiéře, kde ti nejlepší ve světle reflektorů přijmou opravdové jakartické zlaté Oskary. Letos porotci udělili hned tři. Za kameru, koprodukci a obětavost a za aktivitu. „Herci hrají podle scénáře, který obvykle vymýšlím, jak je to u umělců zvykem, na poslední chvíli. Záleží, kdy dostanu nápad. Letos přišel v červnu po dovolené a v srpnu už byla premiéra. Natáčeli jsme v podstatě dvanáct dnů čistého času,“ řekl Karel Kopperberg, režisér, herec, kameraman i scenárista v jedné osobě.

Filmový boj probíhal v bahně

Na nastudování scénáře mělo čtyřicet účinkujících herců ve věku od dvou do sedmdesáti let jen pár dnů. Potom už se jelo naostro a bez zkoušek. Nejzajímavější akční scéna se točila po vydatném dešti. „Místo jsme našli snadno. Na polní cestě za domy byla pěkná bahnitá kaluž, takže jsme se tam ještě se dvěma kluky shazovali do bahna. Dnešní kluci ale nic nevydrží, když jsme se do nich pustily, raději utekli,“ popisovala devítiletá Markéta Chmelařová. Její stejně stará spolubojovnice Tereza Gratzová zvládla ve filmu ještě další scénu. Ta se natáčela den před slavnostním svěcením místní kapličky.
„Oblékli mě do slezského kroje a podle scénáře jsem měla v ošatce přinést chleba. Protože ho ale nemám ráda, trochu jsem změnila scénář. Dala jsem tam rohlíky a protože bylo horko, nasadila jsem si obrovské sluneční brýle à la Naďa Urbánková a pak jsem na kameru řekla: Slunko je ale sviňa,“ komentovala Tereza Gratzová. Vyvrcholením celého filmu, kde amatérští herci nejen mluví, ale také hrají a z playbacku i zpívají, byla opravdová svatba. Vše probíhalo na zahradě domku nevěsty, se vším všudy. Se svatebním dortem, přípitkem i dary pro novomanžele. „Vůbec nevadilo, že nevěsta už je v nejlepších letech a je z Ukrajiny, zatímco ženich z Prahy oslavil teprve Kristova léta. Natáčení se mu zalíbilo už loni. To si ve filmu našel nevěstu, takže letos si ji pochopitelně musel vzít,“ vysvětloval Karel Kopperberg.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!