„Film si žije svým vlastním životem“ | E15.cz

„Film si žije svým vlastním životem“

Režisér a scenárista nového filmu Hlava-ruce-srdce David Jařab nechce točit jen proto, aby si vydělal na další film.

Jeho tatínek Josef Jařab byl v Olomouci rektorem univerzity, on sám si ale největšího hanáckého města moc neužil. Kvůli studiím odešel režisér, scenárista a pedagog David Jařab do Brna a pak do Prahy, kde dnes působí v čele Divadla Komedie. Naposledy byl v Olomouci pracovně, když na začátku prosince uvedl v kině Metropol svůj nový film Hlava-ruce-srdce. „Dostat dnes do kin nekomerční titul je hodně vyčerpávající,“ říká devětatřicetiletý rodák z Hranic na Moravě.
Váš film Hlava-ruce-srdce se odehrává za první světové války. Čím vás toto období tolik přitahuje? Snažil jsem se natočit určitou vizi celého dvacátého století. Když jsem hledal nějaký klíčový čas, který minulé století určuje, který ho vlastně odstartuje, tak mě logicky napadla právě první světová válka. Dochází tam k zásadní proměně historické mapy, ke změně myšlení. Položily se tam základy pro růst fašismu. Tuhle dobu jsem se snažil ve filmu postihnout a současně naťuknout události, které přijdou potom.

Jak obtížné je uvést do kin film, který nemá vyloženě populární téma, a nehrají v něm samí hvězdní herci? Je to velmi vyčerpávající, ale film má naštěstí tu velkou výhodu, že existuje dál, žije svým vlastním životem. Potvrdilo se mi to u mého prvního filmu Vaterland – Lovecký deník. Odstupem let se měnilo jeho hodnocení, dnes ho lidé vnímají jinak než tehdy. Kdybych měl tuhle práci dělat jen pro návratnost peněz, tak je to pro mě ztracená energie. Některé filmy vrátí vložené peníze a energii do tří měsíců a pak jejich životnost končí. Některé mohou fungovat déle. Doufám, že to bude i případ filmu Hlava-ruce-srdce.

Do jedné z hlavních rolí Vaterlandu jste obsadil Karla Rodena. To už měl za sebou několik hollywoodských filmů. Jaká s ním byla spolupráce? Neměl hvězdné manýry? S Karlem jsme docela kamarádi, takže žádný problém. Byl neobyčejně vstřícný. Chtěl na mém filmu pracovat, protože ho zajímal tématem, ne pro kšeft. Je to podobné jako u herců v Hollywoodu, kteří hrají za velké peníze v nákladných velkofilmech, ale pak si rádi zahrají v menších filmech nebo v divadle, což je pro ně z tvůrčího hlediska mnohem zajímavější.

Jednu z postav ve Vaterlandu ztvárnil i olomoucký herec František Řehák. Proč jste si jej tehdy vybral? Původně jsem se na této roli domluvil s Josefem Somrem, ale nakonec jsme se nedohodli na termínu. Hledal jsem někoho, kdo by v sobě měl tu pravou sílu a zralost. Napadl mě právě František Řehák. Padli jsme si do noty a naše spolupráce fungovala dobře. Obdivuju, že dokázal ve svých jedenaosmdesáti letech vydržet celé natáčení.

Váš tatínek patří k jedním z prvních kritiků vašich filmů. Dáte na jeho názor? Jeho názor je pro mě určitě podstatný, ale neprobírám s ním každou tvůrčí fázi, abych pak podobu filmu přizpůsoboval jeho vkusu. Oslovím ho až v okamžiku, kdy je film hotový a jsem samozřejmě zvědavý, co na něj řekne.

Jak často teď máte možnost podívat se na Hanou? Do Olomouce se dostanu relativně málo, častěji se s tátou vídáme v Praze. Jsem hodně zaneprázdněný prací v divadle, takže nemám tolik možností se sem podívat. O to raději se pak ale do Olomouce vracím. Mám k tomuhle městu zvláštní vztah, protože jsem tu vlastně nikdy nežil. Vyrůstal jsem v Ostravě, rodiče se do Olomouce přestěhovali v roce 1989 a já ve stejný rok začal studovat v Brně. Nemám tu žádné osobní vazby, kromě těch rodinných.

Jste jednou z vůdčích osobností Divadla Komedie. Na jedné straně je uznávané kritiky, ale na druhé straně ho běžní diváci berou jako trochu exotický soubor s náročnou dramaturgií. Jak to vnímáte vy? Myslím si, že tohle se nám podařilo trochu překonat. Naučili jsme diváky, aby nevnímali náročnější dramaturgii jako něco exotického. Postupně jsme se dopracovali až k tomu, že je dnes pravidelně vyprodáno. Divák se musí chtít učit, aby věděl, že divadlo není jen bohapustá zábava a že to není jen Shakespeare s Čechovem. Je třeba si uvědomit, že kulturní tvář České republiky nevytvoří ani Michal David, ani filmy jako Román pro muže, ani muzikály. Musíme prorazit v něčem, v čem budeme osobití a originální.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!