Dvojčata mluví do tří let vlastní řečí | E15.cz

Dvojčata mluví do tří let vlastní řečí

Dvojčata maminkám přinášejí dvakrát víc potěšení i problémů. Jak na ně radí v mateřském centru Beruška Strakonice.

Mají stejné obličeje, oblečení i rodiče. „Dvojčata jsou dvojnásobná radost i starost,“ říká sedmatřicetiletá Šárka Nováčková z Písku, která v roce 2005 založila
s dalšími dvěma maminkami Mateřské centrum Beruška ve Strakonicích. Tehdy měla jednu dcerku. Později se stala matkou dvou stejných holčiček, Julie a Sofie. „Když jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata, začala jsem hledat informace o jejich výchově a také shánět ultralehký kočár, protože dvojčátkové kočárky se váhově pohybují od čtrnácti do třiceti kilogramů. Kočárek, který by mi doma projel dveřmi,“ vypočítává mladá žena. Poznatky ale sháněla zdlouhavě a složitě. Nakonec jí poradili až v pražském Centru pomoci rodinám s vícerčaty. „Proto jsem se rozhodla, že pomůžu ostatním maminkám, které mají dvojčata,“ vysvětluje Nováčková důvody, proč založila v roce 2007 ještě Klub dvojčat.
Ženy novou možnost uvítaly. Členství není třeba, může přijít každý. „Začínáme krátkým programem pro děti, třeba kreslením, pak si hrají v herně a maminky si předávají zkušenosti. Na začátku k nám chodilo dokonce osm maminek se dvěma i třemi dětmi, takže tam bylo kolem dvaceti dětí, a to byl teprve hukot,“ vypráví Nováčková. Pro novopečené maminky bývá největším problémem kojení obou dvojčat najednou. Když se to ale naučí, uspoří spoustu času. K dostání jsou v klubu také brožurky, které poradí v dalších věcech. Další diskutovanou otázkou je oblékání dvojčat. Mají nosit stejné šaty? „Pokud mají holky každá jiné ponožky, rozdělí se o ně a každá nosí jednu. Chtěla jsem použít i věci po starší dceři, ale to nešlo, nechtějí chodit rozdílně. Každá je jiná, ale vzájemně tvoří celek a doplňují se,“ míní. Různé mají také chutě. Julie je rozený vegetarián, Sofie má zase ráda maso. I tady se ale dokážou spojit a najít řešení. Rozdělí si jednu porci jídla podle toho, co které chutná.
Sestry si našly už v roce a půl způsob, jak vyzrát na rodiče. Zatímco s nimi mluvily brzy plynule, mezi sebou si vytvořily svou řeč, které rozuměly jen ony dvě. „To je u dvojčat časté. Přehážou písmenka ve slovech a mluví spolu tak, že jim nikdo nerozumí. Zhruba ve třech letech tuto řeč zapomenou. Odposlouchala jsem slovo, které používaly častěji, a jednou jsem ho vyslovila já. Zůstaly na mě koukat celé udivené. Co jsem jim ale řekla, netuším,“ usmívá se maminka.

Jsou spojená i na dálku

Šárka Nováčková věří, že jednovaječná dvojčata dokážou vycítit na dálku pocity sourozence, dokonce i bolest. Také mezi jejími děvčátky je od narození silné pouto. „Když jedu třeba s jednou k lékaři, celou cestu se ptá, jestli na ni sestra myslí, jak se asi má, a po návratu se vítají tak dojemně, až mi to vhání slzy do očí. Objímají se, hladí. Když jednu něco bolí, přijde za chvíli druhá s tím, že ji to bolí také,“ říká. Stejně milují svou starší sestru. Teď nastoupila do první třídy a rodiče museli koupit penál a písanky nejen jí, ale i tříletým dvojčatům. „Nejstarší dcera píše úkoly a holky taky, ačkoli zatím jen jako. Snad jim to vydrží,“ přeje si.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!