Do půllitru natočí pivo lásky i tajemný mok od mnichů | E15.cz

Do půllitru natočí pivo lásky i tajemný mok od mnichů

Hana Kružíková

Přímo ve městě nepůsobí žádný sládek. Přesto lze v okolí Boleslavi ochutnat místní pivo.

Vybíjel a drancoval vesnice. Na živu nechal jen mladé panny, s nimiž si se svou družinou užíval. Nejkrásnější z nich mu při úplňku musela uvařit speciální pivo. To rytíři Arturovi, který přišel do českých zemí ve 14. století odněkud ze severu, dodávalo nadlidskou sílu a zvyšovalo chuť na sex.
„Recepturu chtěl získat kdekdo, ale družina byla silná. Když přitáhla do Dětenic, postavil se jí Beneš z Dětenic a Valdštejna. Artura porazil, uvěznil do sklepení a tak dlouho krutě mučil, až mu recept prozradil,“ vypráví kastelánka zámku Dětenice, pod který patří také krčma s vlastním druhem piva, Iva Fialová.
Benešovi mok uvařila jeho mladinká dcera. Zjistil, že funguje a teprve potom Artura zakopal za živa do země. Od té doby se podle pověsti v Dětenicích až do znárodnění vařilo pivo. Tradice pokračuje od roku 2003 podle staré receptury, takže do tamější krčmy přijíždí lidé právě na černé či světlé jedenáctistupňové pivo lásky. Údajně dodnes účinkuje.
Vzniká po dvě stě padesáti litrech na otevřeném ohni ve dvou replikách varny z 19. století. Pak kvasí v kádích a dozrává v dubových sudech.
„Do žaludků tak jde měsíc potom, co jej uvařím,“ říká sládek s dlouhými kníry Aleš Žamlička. Pivo vyráběl devět let v Liberci, v Dětenicích je sedmý rok. „Stále ale člověk objevuje nové drobnosti a může zkoušet různé vychytávky,“ pochvaluje si Žamlička.
„Naše kvasnicové a nefiltrované pivo je hutné a plné. Mně přijde také sladší. Někteří říkají, že nikdy tak dobré nepili. Ale přijedou samozřejmě skalní pivaři, podle kterých není nad Plzeň,“ říká Fialová, která v krčmě obsluhovala po otevření, když měla kapacitu osmdesát lidí. Nyní pojme tisícovku hostů, sládek se proto musí otáčet. V loňském roce vyrobil „na kamnech“ 1474 hektolitrů piva. Ochutnat se dá jedině v Dětenicích. A u toho kvůli příliš živému a reagujícímu pivu i zůstane.
To Pivovar Klášter vyváží dvacet procent produkce do Německa či Ruska. Ročně proteče trubkami podniku osmdesát tisíc hektolitrů piva. V lahvích či sudech se rozváží po celém Česku. Od nového roku také s novými etiketami, na které se vrátil tajemný mnich. S ním lidé lahve kupovali už v první polovině minulého století. Pak ho komunisté zakázali. Nyní opět odkazuje na obyvatele jednoho z největších středoevropských klášterů cisterciáků, na jehož místě vznikl zámeček později přestavěný na pivovar. Ten koncem 19. století patřil mezi sedm největších v českých zemích. Dnes se řadí k těm menším.
„Do přípravy musíme dávat srdce. Pivo vyrábíme klasickou technologií. Z velkých pivovarů už nikdo nepoužívá třeba ležácké tanky, ale mají vše uzavřené v sedmnáct metrů vysokých nádobách, kde pivo kvasí pod obrovským tlakem,“ říká vrchní sládek Lukančo Trifončovski.
Naproti tomu v Klášteře pivo čtyřicet až osmdesát dní dokvašuje v ležáckém sklepě vytesaném do pískovcového masivu osmnáct metrů pod zemí. Kolem jsou nejvýše čtyři stupně Celsia. Nově jej také nepasterizují.
Od varny, do níž se vejde dvě stě padesát hektolitrů, tedy stokrát víc než v Dětenicích, urazí pivo přes spilku, sklep a filtraci až do stáčírny dlouhou cestu.
„Bude to tak dvě stě metrů,“ počítá Jiří Zikmund. V Klášteře pracuje dvaatřicet let. Odvykl si tak chodit do hospody. „Když člověk vidí pořád pivo v práci, nemá na něj chuť,“ říká Zikmund.
V okolí fungují Svijany na Liberecku, Rohozec na Semilsku či Pivovar Nymburk. V Podkováni v Dolním Cetnu se stále nevaří. Od července 2008 podnik opravují.

Autor: Hana Kružíková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!