Do práce chodí po setmění. Mají víc času na rodinu i úřady | E15.cz

Do práce chodí po setmění. Mají víc času na rodinu i úřady

Podobně jako sovy a netopýři bdí někteří lidé z Budějovic, když město kolem nich spí. Výsledkem je čerstvé pečivo nebo roztříděná pošta.

Jejich směna začíná ve chvíli, když se ostatní ukládají ke spánku. Redaktorka Sedmičky se vydala za lidmi, kteří do práce vstávat nemusejí. Většinou jsou vzhůru hodiny předtím, než odejdou do zaměstnání. Chodí totiž na noční.

1. Dana Siegelbauerová

Miluje pořádek. Její království je mezi přihrádkami, kde každý dopis má svoje místo. Na hlavní poště v Českých Budějovicích. Sympatická blondýna třídí psaní do šestadvaceti rajonů, aby si je ráno listonošky mohly vyzvednout. Na pravé ruce má gumovou rukavici se třemi ustřiženými prsty. Guma pokrývá jen palec a ukazováček. „Když mám suché ruce, obálky se mi špatně berou. Hlavně ty z igelitu. Kdybych si prsty máčela o houbičku, strašně by trpěly,“ popisuje devětapadesátiletá Siegelbauerová.
Do práce chodí na půl devátou večer, odchází ve tři čtvrtě na osm ráno. Mezi volnem se vždy střídají jedna a dvě noční za sebou. Po půlnoci začíná největší honička. Přijíždí pošta z Prahy, Plzně, Brna a Olomouce. „Nikdy nevíme, kolik pytlů přijde. Někdy jich je čtyřicet, jindy sto. Všechno musíme stihnout roztřídit,“ říká Siegelbauerová,.
Protože se blíží Vánoce, je pošty víc. I když lidé prý posílají méně pohledů, o to víc si mezi sebou přejí firmy. Před svátky chodí také spousta balíčků. „Loni někdo poslal slivovici. Ale protože zásilku neoznačil jako křehkou, lahev se při překládání rozbila. Všechno od kořalky bylo načichlé. I my. Ráno to vypadalo, že jdeme z flámu a ne z práce,“ směje se Siegelbauerová, která v noci rozčleňuje dopisy už sedmnáct let.
Za denní směnu by prý teď už neměnila. Na zcela otočený životní rytmus si zvykla.
Většina lidí by šla po noční směně rovnou domů. Spát. Žena z pošty má ale jiný režim. Po práci jde ještě nakoupit, postará se o pětaosmdesátiletou maminku a teprve potom si jde lehnout. „Mně to takhle vyhovuje. Dopoledne si můžu v klidu obstarat všechno, co potřebuju. Ať to jsou úřady, lékař nebo banka,“ libuje si Siegelbauerová. Na lůžko uléhá kolem poledne a pospí si dvě nebo tři hodinky. Déle jí to prý nejde.

2. Radek Remta

Jedenáct let pracuje v noci za barem v hernách. Teď obsluhuje Radek Remta v nonstopu Drak od sedmi do sedmi hodin. Únavová krize ho překvapí už jen málokdy. Ale když přece jen přijde, dá si turka. Na to, že v noci je vzhůru a ve dne spí, si zvykal asi půl roku.
V takové branži ale není nejtěžší právě ponocování. Často se z něj za barem stává psycholog. „Lidi probírají svoje vztahy. Nejčastěji řeší, jestli mají svojí holce zavolat, nebo ne. A chtějí, abych jim poradil,“ říká sedmatřicetiletý barman. Pokud přijde někdo hodně opilý a není s ním řeč, je prý nejlepší mu všechno odkývat.
Musí se ale také potýkat se zákazníky, kteří nechtějí zaplatit. „Jednou jsem dokonce musel před agresivním hostem utéct oknem. Když nechtěl zaplatit, zamknul jsem dveře a začal zametat. Smeták ale popadl chlap a začal mi vyhrožovat. A to už jsem na nic nečekal. Naštěstí měl asi dva metry a byl tak nařachanej, že se do okna za mnou nevešel. Měl jsem s sebou pager, kterým jsem zavolal ochranku,“ popisuje Remta. Dobrý pocit neměl ani ve chvíli, když na pivo přišel táborský vrah, který zabil svou manželku. Právě ho pustili z vězení. Přišel s kamarádem, kterého zval. K uhrazení dlouhého účtu se ale neměl a jeho společník přiznal, že se ho bojí o zaplacení požádat. Opět musel volat policii.
Barman přiznává, že celý život v noční herně pracovat nejde. „Přeci za barem nemůže stát dědek,“ směje se Remta. Tvrdí, že člověk s nočním zaměstnáním stárne daleko rychleji než ten, který pracuje přes den.
Mezi světlé stránky jeho práce řadí směny, když nad ránem, kdy je v baru sám, přijde nějaká slečna. A dělá mu milou společnost do konce šichty.
Když padne sedmá ráno a Remtu přijde vystřídat nová síla, neběží hned domů. „Kolikrát se tady po práci kousnu. Jsem natolik z práce rozjetej, že doma bych hned stejně neusnul. Po směně si tady ještě dám pivo a popovídáme si s kolegyní. Spát chodím až kolem jedenácté nebo v poledne,“ říká barman, kterému světlo při odpočinku nevadí.

3. Jana Kocábková

Je tam teplíčko. Všude voní čerstvý chleba a spousta dalších sladkých i slaných dobrot. Tak by si někdo mohl představovat pekařský ráj. Jana Kocábková má ale honičku.
Do českobudějovického Penamu nastoupila před deseti lety po mateřské. Prý jen na chvilku, než si najde podobnou práci, které se věnovala před mateřskou. Prodávání potravin. V pekárně začala u rohlíkové linky, potom pracovala na malé dílně, kde pletou výrobky ručně. Později se stala vedoucí a nakonec to dotáhla na mistrovou. Teď velí pětadvaceti lidem a za vše zodpovídá.
Pro pekaře je noční šichta vždycky největší fofr. „Předáme si s kolegou směnu. Projdu si všech sedm úseků, zjistím, jestli jsou všichni v práci, celou noc mezi nimi chodím a kontroluju,“ popisuje mistrová. Osm hodin jí prý uteče daleko rychleji než lidem, kteří mají v pekárně monotónní práci. Třeba u rovnání rohlíků.
„Musím být pořád ve střehu. Na mojí pozici není čas na únavu. Když se, nedej Bůh, stane nějaká technická závada, touha po spánku mě rychle přejde. To nemám čas ani na bolení hlavy,“ líčí třiačtyřicetiletá Kocábková.
Chvilku na vzpamatování má v době, kdy se zaměstnanci střídají na svačinách. To je mezi druhou a třetí hodinou ranní. „Udělám si kafe, jdu si zapsat, kolik výrobků jsme upekli a porovnám s tím, kolik jsme jich měli upéct. Zjišťuju také, jestli nějaké pečivo nechybí. Tak to je taková hodinka, kdy mám trošku na zberchání,“ vyjmenovává.
A jaký je signál, že se blíží konec směny? „Najíždím krudony, rohlíky bez oleje, ze kterých děláme strouhanku,“ směje se mistrová. „Padla“ také značí, že v pekárně začne být rušno. Přicházejí odpočatí pekaři, aby je vystřídali.
Noční směny má Kocábková ráda, protože odpadá ranní vstávání. Když přijede z práce, přiveze dětem ke svačině do školy čerstvé pečivo. Potom si jde lehnout.
„Než se děti a manžel vrátí domů, hezky se vyspím, uvařím oběd a potom jsme všichni spolu doma. Když mám noční, můžu trávit s rodinou daleko víc času, než když chodím na odpolední,“ uzavírá Kocábková.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!