Divadlo je to nejlepší, co mohu dělat | E15.cz

Divadlo je to nejlepší, co mohu dělat

Sedmička představuje další plzeňskou osobnost v seriálu Generace 77. Andrea Černá je výraznou filmovou a divadelní herečkou.

V Kačabě naproti Komornímu divadlu ji zaměstnanci přivítali jako Elišku z Princezny ze mlejna. Třiatřicetiletá Andrea Černá na svoji první filmovou roli v Troškově pohádce ráda zavzpomínala, ale vyznala se i z lásky k divadlu.

„Při všem hledání té správné cesty jsem přišla na to, že divadlo a práce v kulturních sférách je to nejlepší, co mohu dělat,“ říká herečka, která v současné době hodně pendluje mezi Plzní a Prahou. Co pro vás znamenaly první filmové role, které jste dostala tak brzy? Fakt je, že Princeznu ze mlejna jsem točila v šestnácti. Na samotné natáčení vzpomínám velmi ráda. Díky prvním filmovým rolím jsem velmi brzy zažila festivalový lesk v Karlových Varech, titulní stránky časopisů, ale také jsem si hodně rychle uvědomila, že pro to nejsem ochotná udělat všechno.

Dáváte přednost divadlu před filmem?

Divadlo je to nejlepší, co mohu dělat Tak o tom nepřemýšlím. Obojí umí nejen pobavit,ale i kultivovat duši. Film se dostane k většímu počtu diváků, má větší možnost imaginace. Divadlo se zase odehrává teď a tady, nedá se zachraňovat opakováním, střihem či postsynchrony. Sympatické je mi i to, že lidé odloží ovladače, sundají tepláky a také vynaloží jakousi energii, aby si rozšířili obzory. Na druhé straně divadelní představení skončí a rozplyne se jako dým, film zůstává. Pro mě byla velmi poučná a zároveň dost tvrdá spolupráce s Karlem Kachyňou. Natáčení se Zdeňkem Troškou bylo zase povznášející, takový balzám na duši. Také se nedá zapomenout na film Řád, natáčení v broumovském klášteře bylo velice inspirativní.

Chtěla jste být odmalička herečkou?

Vůbec ne. Když se ve škole psávalo, čím chceme být, uváděla jsem dvě povolání: kominík a námořník. Jako hyperaktivní, živé dítě, neustále jsem něco dělala. Sport, různorodé kroužky, i dramaťák. Vlastně se mi nestalo, že bych se kdy v životě nudila. Věřím, že ve vesmíru vše se vším souvisí, tudíž nic není náhoda. A tak mne přijali na konzervatoř, kam jsem vlastně původně ani nechtěla a následně, ještě za studií, i do plzeňského angažmá.

Ve filmu jste začala v šestnácti, také v divadle jste získala angažmá velmi brzy. Nemáte nyní, v Kristových létech dilema, jestli nedělat něco jiného?

Teď už ne, ten předěl jsem řešila dřív. Ale uvědomila jsem si, že kultura a kultivace bytí nemá hranice, a tak herectví je přes všechny trable to nejlepší, co můžu dělat, jak pro moji duši, tak snad i pro ostatní. Nyní vím, že bych neměnila.

Máte hodně rozběháno, nechcete se natrvalo usadit v Praze?

Je pravda, že s Henrym, to je moje auto, absolvuji trať Plzeň - Praha hodně často, hraji v divadle Na Fidlovačce i Pod Palmovkou. Myslím ale, že čím jste dál od Prahy, tím je divadlo pro dané město více zapotřebí.

Plzeň vyhrála titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2015. Jak vnímáte tento triumf?

Haleluja. Jsem moc ráda, že Plzeň je nejen hlavním městem piva, ale hlavně hlavním městem kultury pro rok 2015. Doufám, že tohoto privilegia dokáže řádně využít.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!