Depozitáře ukrývají skvosty i kuriozity | E15.cz

Depozitáře ukrývají skvosty i kuriozity

Skrývají se v depozitářích a mají nevyčíslitelnou hodnotu. Vzácné exponáty karlovarského muzea.

Na padesát tisíc exponátů čítají sbírky karlovarského muzea. Ukrývají i předměty, které lidé nikdy neviděli. Některé z nich jsou příliš choulostivé na světlo, vlhkost a teplotu, jiné zatím neměli kurátoři sbírek příležitost představit. Sedmička jich vybrala sedm. „Exponáty jsou uložené v prostředí, kde je konstantní teplota, vlhkost, šero až tma, a především čisto. Hlavním nepřítelem sbírek je prach,“ říká Lenka Zubačová, ředitelka karlovarského muzea. Jedním z choulostivých exponátů je tyrkysový dámský kabátek, zvaný špencr, z první poloviny devatenáctého století. Jeho krásu zachránila restaurátorka v roce 2008.

Krásný, ale nepraktický

„Vzhledem k jeho stáří i tomu, že jsme ho zachránili, jej určitě nikde dlouhodobě vystavovat nebudeme,“ říká ředitelka, do jejíhož sbírkového fondu kabát patří. Je jednou ze součástí krušnohorského kroje a jeho nošení rozhodně nebylo praktickou záležitostí. „Má rukávy, kterým se říkalo šunkové. Musely být dost nepohodlné, snad právě proto se za dalších padesát let zmenšily. Byla to spíš silueta poplatná společenskému postavení na venkově,“ usmívá se ředitelka. K brokátovému kabátku patřil i další z unikátních předmětů, filigránový náhrdelník z loketské šperkařské dílny. Dědil se z generace na generaci a ženy jej nosily spolu se špencrem pouze při slavnostních příležitostech. „Každá z generací si na něj přidala další přívěšek. Ti bohatší v něm měli i české granáty,“ říká Zubačová. Náhrdelník není jedinou památkou na zámožné předky. Řemeslný skvost, který si mohli dovolit jen opravdu bohatí, opečovává ve svém depozitáři militárií také historik Lukáš Svoboda. „Tato lovecká puška je opravdovým mistrovským kouskem. Je vykládaná perletí a pochází ze šestnáctého století,“ ukazuje Svoboda. Ve svém depozitáři má však i dvě historické kuriozity. Jednou z nich je vycházková hůl ze zubu narvala, ve které se skrývá dýka. „Líbí se mi proto, jak je elegantní. Dnes by se nám mohla zdát krátká, tehdy ale byli lidé menší,“ říká. Do muzea se dostala stejně jako druhá rarita, námořní dělová koule, z takzvaného starého fondu. Tedy ze sbírek tepelského kláštera a původního Pittroffova muzea v Karlových Varech. Díky nim má své unikáty také archeologický sbírkový fond.

Koroze je žádoucí

Ačkoli na počátku prvního desetiletí po Kristu na území Karlových Varů lidé nežili, památky na tuto dobu v muzeu nechybí. Připomínají je bronzové spony z oblasti Prahy. „Před dvěma týdny jsme je přivezli z konzervace. Korozi na nich ale restaurátor nechal, je to žádoucí věc, která brání jejich poškození,“ říká archeolog Jan Tajer. Z ještě vzdálenějších končin, než je okolí Prahy, pocházejí řády a vyznamenání z depozitáře historika Jana Nedvěda. „Skutečnými unikáty jsou řády z Portugalska, Dánska nebo Osmanské říše. Tato sbírka je součástí numismatického fondu a metálů obsahuje asi jen dvacet,“ říká Nedvěd. Nejasný původ, na rozdíl od řádů, má plastika světce, který pochází přibližně z roku 1500. Zachránil ji, stejně jako plastiku františkána, šikovný restaurátor. „Jediné, co o větší z plastik víme, je, že pochází z Karlovarska. Plánujeme, že ji trvale vystavíme v jáchymovské expozici,“ říká Zubačová. Vzácné exponáty mají sice zaměstnanci muzea schované ve svých depozitářích, pokud je ale chtějí vidět badatelé, vědci nebo studenti, po domluvě mohou. Běžně ovšem depozitární řád návštěvy neumožňuje. I historici a archeologové se v něm musí chovat podle muzejního kodexu a k exponátům přistupovat s patřičnou úctou.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!