Den památek otevřel nezvyklé výhledy | E15.cz

Den památek otevřel nezvyklé výhledy

17. září 2009 • 02:39
Dne evropského dědictví, který v Budějovicích otevřel devatenáct památek, využily v sobotu stovky lidí. Převažovali místní. Mnozí z nich přišli o iluzi, jak dobře své město znají.

Podle čeho se pozná patronka města Panna Marie Klasová? Proč nemá socha spravedlnosti na radnici stuhu přes oči? Na kterém domě na náměstí je zobrazená včela a jaká věž by mohla připomínat mrakodrap v New Yorku? Některé odpovědi průvodci hned prozradili, jiné otázky jen nadhodili a vybídli návštěvníky: Choďte po městě a pořádně se rozhlížejte – pořád je co objevovat. „Učím lidi dívat se. Vyberu podstatné znaky, detaily. Když se na ně člověk soustředí, naučí se je vidět i jindy a jinde. Tak si upevní vztah k městu, protože najde souvislosti,“ věří Šárka Kosová, která provázela dominikánským klášterem a zaměřila se hlavně na nástěnné malby. Spatřuje v nich důkazy, že středověk vůbec nebyl šedivý a nudný. „Zdejší kostel je hodně barevný, uvnitř úplně září,“ upozornila. Jméno kostela Obětování Panny Marie dává tušit, že se tu lidé hned několikrát potkají s patronkou města, kterou je Panna Marie Klasová zvaná též Budějovická. Obraz ženy s rozpuštěnými vlasy, paprsčitým límcem a klasy na šatech je spjatý s mnoha nadějemi a vírou, že třeba v době hladomoru zachránila město. V baroku za ní chodili poutníci zdaleka.

Klášter plný překvapení

Klášter přilákal davy, protože jeho tajemství jsou snad nevyčerpatelná. Je jedinou budovou, která pamatuje založení města, a výrazně ji nepoznamenaly pozdější úpravy. „S nadsázkou se dá říci, že pokaždé, když se tam bouchne na zeď, vyvalí se překvapení,“ podotkl primátor Juraj Thoma, původní profesí archeolog.
Poprvé a zřejmě i naposledy byl v sobotu otevřený měšťanský dům na rohu náměstí, který město nedávno opravilo a nyní ho pronajme. Ve dvou menších bytech upoutal příchozí hlavně trámový strop a nevídaný výhled na katedrálu a Černou věž. „Tady bych si dala křesílko,“ zasnila se u okna Ilona Tišlerová ze Strakonic.

Největší klid v centru

Když chtěl někdo potkat známé, které dlouho neviděl, měl jistotu v biskupské zahradě. Část obyvatel Budějovic totiž nevynechá žádnou příležitost podívat se za bránu, kterou od devadesátých let církev otvírá veřejnosti jen dvakrát ročně. Radnice sice navrhla tři varianty, jak se o tuto unikátní oázu postarat a zpřístupnit ji, ale na biskupství neuspěla.
Přitom mnozí si zde vybavují až nostalgické vzpomínky. „V sedmdesátých letech jsem sem chodila s malou dcerou. Byla tu houpačka a největší klid v centru,“ řekla devětasedmdesátiletá Vlasta Carová. Naopak poprvé v životě teď tento prostor viděla osmnáctiletá gymnazistka Lucie Pánová, která by sem ráda chodila častěji. V tom se shodla většina návštěvníků. Nejraději by vypsali konkurz na hlídače. „Teď je krásně udržovaná, nechat ji bez dozoru by nebylo možné. Je příliš skrytá a lákala by bezdomovce a narkomany,“ míní Martin Ehrlich, který sem s rodinou chodí vždy, když může. Budějovické historické centrum patří k největším v Česku – je v něm zapsaných téměř sedm set nemovitých kulturních památek. I proto na většinu návštěvníků silně zapůsobil pohled z věže a střechy radnice. „Vyfoť mě, ať je tam i tahle socha, kašna, Černá věž a kostel,“ pózovala turistka u věže zvonkohry. Z těchto úhlů mohou lidé město vidět jen při dnech památek nebo když si objednají skupinovou prohlídku. Hodinová cesta radnicí končila v obřadní síni. „Opěradla židlí zdobí dřevěný znak, který se vám za chvíli otiskne do zad. Proto tu lidé sedávají raději vzpřímeně,“ usmála se průvodkyně na milovníky památek a při loučení jim mrkla na záda.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!