Czechtek vedl Petra Fučíka k toulání | E15.cz

Czechtek vedl Petra Fučíka k toulání

Jednatřicetiletý Petr Fučík z Tábora objel východní Evropu v obytném voze, teď přemýšlí o Africe.

Cigaretu si připaluje zapalovačem s obrázkem Kréty. Zaškrtnout na mapě by si Petr Fučík ale mohl mnohem víc zemí, a to hlavně směrem na východ. Do Rumunska, Moldávie, Bosny a Hercegoviny i Albánie ho často přitáhla hudba a touha po volnosti a svobodě.

Procestoval jste velkou část Evropy v obytném autě. Jak vás to napadlo?

K cestování mě nejdřív přivedla hudba. K té se přidala touha po svobodě, zájem o kultury jiných zemí a adrenalin. V devadesátých letech jsem začal chodit na technoparty a freeparty. Později už jsme s kamarády jezdili na akce s vlastním sound systemem i barem. Nejdřív jen po Česku.

To vám nestačilo? Jen do doby, než přišel zásah na Czechteku v roce 2005. Po něm už v Česku větší party být nemohla. Dostal jsem tam pár ran obuškem do zad, ale zmasakrovaný jako jiní jsem nebyl. Ten zásah mě štve dodnes. Byl to jasně politický a populistický krok. Organizátoři policistům ukazovali smlouvu s majitelem místa, ale oni ji vůbec nechtěli vidět. Měli příkaz zasáhnout za každou cenu. Příští rok nás vykázali do ohraničeného prostoru Doupovských hor, nad hlavami účastníkům kroužil vrtulník. Nic pro mě.

Z Čech jste pak zamířil na východ, kde byly k freeparty shovívavější?

Ano. Moc si nás nevšímali. Ale lákalo mě spojit freeparty i s volným cestováním. Bez závislosti na cestovce, objíždění památek, soukání se do autobusu. To je vůbec jedna z hlavních myšlenek: volnost, nesvázanost, dobrodružství a taky přátelství. Freekultura vlastně tak nějak vychází z hippies. Někteří, když už jeli na Balkán, vezli i humanitární pomoc.

Kde jste byl nejdéle?

Španělsko, Portugalsko, Francie. Tam jsem se flákal tak půl roku, navštěvoval památky, nakupoval pivo za levno, prodal za draho.

A Balkán?

Bosna byl velký zážitek. Jeli jsme do Sarajeva za kamarádkou, místo budíčku nám zněla muslimská modlitba. Zašli jsme na tůru do olympijského městečka. Všude musíte chodit po vyznačených cestách kvůli nášlapným minám. Ale mě adrenalin nabíjí. Jinde to bylo hodně zábavné. Třeba festival balkánské dechovky.

Přitom vy jste vždy poslouchal dost jiný žánr… Mně se líbí každá hudba, pokud má nějaký smysl. A to balkánská dechovka má. Ale je pravda, že jsem poslouchal a hrál jako dýdžej hlavně break beat a acid techno. To jsou dva styly, které mě nejvíc zajímají.

Co vám dal tenhle z části nomádský život, který vás provázel od maturity?

Svobodu, zážitky, samostatnost, dobrodružství, adrenalin, poznání zemí jinak než zkresleně z televize. Konkrétně pak návštěvy krásných zapadlých míst, vesniček, koncert kluků z Německa, kteří na pláži z auta rozbalili aparaturu a hráli, procházky mezi vinicemi, prolézání nedostavěné jaderné elektrárny.

Neubíjí vás teď stálá práce? Už ne. Teď mám rád nějaké jistoty. Prodávám nákladní automobily. Je to práce, která mě baví, je jí dost, ale nestěžuju si. Chci být přínosem pro firmu a tím i pro sebe. Ale myslím si, že je pro člověka dobré strávit kus života volně. Když cestujete, nezažíváte stereotyp, nenudíte se, poznáváte lidi, země i sebe. Nakonec se člověk rád usadí. Je plno lidí, kteří se příležitostí nechopili, oddělají si svoji osmičku a pak nadávají, jsou nespokojený.

Auto jste už prodal, dlouhé cesty končí?

Tak to netvrdím. Prodal jsem, ale na jaře nějaké zas koupím a vyrazím. Láká mě Afrika. Ale ta nebude hned. Obytňák se ale hodí i pro cestování po Česku. Na co zůstávat v hotelu, když mám dům na kole. Zaplatím naftu, seberu se a jedu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!