Co nesmrdí sírou, to neposlouchám | E15.cz

Co nesmrdí sírou, to neposlouchám

Nový seriál týdeníku Sedmička o zlínských subkulturách začíná tou nejpočetnější skupinou: metalisty.

Mají totožné názory, podobně se oblékají, poslouchají stejnou muziku. A rozhodně nezapadají do škatulky obyčejných uhlazených a spořádaných lidí. Členové nejrůznějších subkultur prostě vyčnívají. Třeba jako metalisté. Na ulici jsou k poznání docela snadno OE většinou mají dlouhé vlasy, nosí černá trička s obrázky a nápisy z alb svých oblíbených kapel a vypadají celkově pořádně drsně. Ale jací jsou doopravdy? Jaké mají názory a kde se ve Zlíně nejčastěji schází? Kvůli odpovědím Sedmička oslovila dva z metalistů: šestatřicetiletého vedoucího dílny v továrně na pneumatiky Pavla Vyorala a šestnáctiletou studentku gymnázia Barboru Valíkovou. Dělí je od sebe dvacet let, mohli by být otec s dcerou, ale vyznání mají stejné OE metalové.

* Kdy jste si zvolili metal za svůj životní styl?

Vyoral: Dostal jsem se k němu už někdy ve druhé polovině osmdesátých let. Díky svým spolužákům na základní škole, kteří poslouchali kapely jako Helloween, Accept nebo Manowar. Skutečně do kolen mě ale tehdy dostala Metallica. Dostával jsem se do toho čím dál víc a poslouchal stále tvrdší kapely. Valíková: Máme to v rodině. Tatínek zamlada metal hodně poslouchal a nejoblíbenější skupinou mé maminky je dodnes Iron Maiden. Od malička mě naši vozí na festival Masters Of Rock do Vizovic. Letos jsem tam byla už popáté. Tahle muzika mě prostě oslovila, zkoušela jsem poslouchat i hip hop, ale nikdy mě to nechytlo. Metal má pro mě své kouzlo.

* Které kapely máte nejraději?

Vyoral: Co nesmrdí sírou, to neposlouchám. Ale vážně, teď mám nejraději norskou kapelu Gorgoroth, hodně poslouchám skupiny Mayhem, Madruk, Dark Funeral nebo Darkthrone. Je to hlavně hodně černá skandinávská scéna, i pro otrlé metalisty docela těžký underground. Mám doma snad čtyři sta cédéček. Většinou sice metalových, ale někdy si pustím i klasiku. Třeba Mozarta. Valíková: Nejvíc poslouchám gotický a symfonický metal. Konkrétně třeba Within Temptation, Type O Negative, After Forever, Deathstars, Bullet For My Valentine, Disturbed, In Flames nebo El Nino. Ale mám ráda i klasickou hudbu.

* Kde se ve Zlíně schází lidi, kteří mají rádi metal?

Vyoral: Díky za to, že tu máme Masters Of Rock Cafe. Hrají tu občas dost dobré kapely, které většinou ani jinde v republice nevystupují. Dřív jsme hodně chodili do klubu Golem, dnes je to spíš klub U Tetoura v Malenovicích jsem se dozvěděl, že něco zajímavého se děje v hospodě U Šneka. Valíková: Největším metalovým vým centrem ve Zlíně je bar U Šneka v Malenovicích. Malenovi černá Je tam komorní prostředí, lidi k sobě mají blízko. Pak samozřejmě Masters Of Rock ale tam mi docela chybí ta klubová atmosféra, a ještě klub U Tetoura v Malenovicích.

* Existuje nějaká metalová filozofi e?

Vyoral: Určitě. Muzika je sice to hlavní, ale má své kořeny. Život je drsný a nemazlí se s námi. Lidské duše mají svá temná zákoutí. Metal tato temná zákoutí odhaluje. Proto je to drsná muzika, a proto jsou drsní i ti, kteří ho poslouchají.

* Kolik je ve Zlíně lidí, kteří vyznávají metal jako vy?

Vyoral: Ti, co poslouchají podobně extrémní muziku jako já, by se dali spočítat na prstech. Ale těch mladých, co poslouchají jiné metalové žánry, je tady spousta. Valíková: To se dá těžko odhadnout. Spoustu metalistů ani na první pohled nepoznáte, oblékají se úplně normálně. Ve Zlíně nás můžou být stovky.

* Jak tedy vypadá typický metalista?

Valíková: Typické metalové boty jsou těžké vysoké kožené. Třeba glády, tedy značky Gladiator. U dívek, které se hlásí ke gotickému metalu, jsou typické korzety a různé nátepníky a návleky na ruce. Většinou černé. Já si navíc barvím načerno vlasy, abych to doladila. Kluci nosí kalhoty s kovovými cvočky nebo kalhoty z černé kůže, černá trika a mikiny. A většinou mají dlouhé vlasy, ale to není nijak předepsané. Záleží, co se komu líbí.

* Jak se chystáte, když vyrážíte na metalovou akci?

Vyoral: Nemaluju si obličej, jak by někdo čekal. Pustím si jen muziku, která tam bude hrát, abych se trošku naladil, a před koncertem zajdu někam na pivko. Valíková: Je potřeba vybrat odpovídající oblečení. Takové, ve kterém bych si rozhodně do školy netroufl a. Všechno nejlépe v černé. Mám samozřejmě i jiné barvy oblečení, ale nosím je zásadně v kombinaci s černou. Patří to k tomuto stylu a navíc se mi prostě černá líbí.

* Nedívají se na vás někdy lidé v okolí skrz prsty?

Valíková: U rodičů to vůbec problém není. Ovšem když jedu třeba trolejbusem, lidi koukají nechápavě. Ale na to si člověk zvykne. Ve škole je to v pohodě, tam je nás metalistů víc. Vyoral: V práci to vůbec nevadí. Mám tam pár kamarádů, kteří poslouchají to samé. Chvíli to vadilo mámě, ale musela si zvyknout.

* Metal bývá hodně spojovaný se satanismem. Co si o tom myslíte?

Vyoral: Za satanistu se sice nepovažuju, ale hodně se o to zajímám. Mnoho lidí mě obviňuje, že jsem satanista, ale snažím se je vyvést z omylu. Prostě se mi líbí tahle mu- zika a taky ten humbuk kolem satanistických kapel. Je to spíš životní styl než nějaká víra. Satanskou bibli sice někde doma zastrčenou mám, ale už roky jsem se na ni nepodíval. Valíková: Ráda si poslechnu i kapely, které hrají satanistický black metal. Aš si každý poslouchá, co chce, ať si každý věří, v co chce. Já ale satanismus neuznávám a nelíbí se mi, že je tak úzce spojovaný s metalem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!