Církev pomáhá v Táboře i lidem, kteří nechodí do kostela | E15.cz

Církev pomáhá v Táboře i lidem, kteří nechodí do kostela

11. září 2009 • 17:05
Každý Táborák zná Děkanský kostel na Žižkově náměstí, který patří katolické církvi. Míst v Táboře, kde se schází věřící, je ale mnohem víc.

Sedmička oslovila představitele jednotlivých církví, aby vysvětlili, co mohou Táborským nabídnout. V Táboře působí osm církví, které mezi sebou spolupracují. Největší, katolickou církev v krátkém rozhovoru přiblížil mladý kaplan Stanislav Brožka.

Církev bratrská

Poblíž Kotnova se schází věřící z Církve bratrské. Na bohoslužby chodí lidé všech věkových kategorií. Církev připravuje letní tábory pro děti, každý týden je setkání dětského klubu i mládeže. „Chceme mládeži dát smysluplnou náplň života, protože tou je žít s Bohem. Můžeme tak mladé od spousty špatných věcí v životě uchránit,“ říká kazatel Petr Jareš. Nedělní bohoslužby jsou ve sboru Církve bratrské volnější než jinde. „To, že hrajeme na kytaru a v kázání se snažím mluvit civilně, vnímám jako přístupný způsob. Dalším, co lidi přitahuje, jsou vztahy. Je jim s námi dobře a rádi si popovídají,“ dodává Jareš. Celý rozhovor s Petrem Jarešem si můžete přečíst na www.sedmicka.cz.

Pravoslavná církev

Pravoslavní věřící se setkávají v kostele Povýšení svatého kříže na Špitálském náměstí. Deset let sem z Prahy dojíždí farář Jeromonach Pachomij. Dochází za ním lidé ze zemí bývalého Sovětského svazu, Bulhaři nebo i Rumuni. Pravoslavná církev navazuje na řecké křesťanství, takže podle Pachomije navštěvují bohoslužby také čeští občané, které zajímá řecká kultura a učení. Hlavním svátkem jsou Velikonoce – Pascha. Ten den začíná bohoslužba v deset večer a končí v šest hodin ráno. Špitálské náměstí na ní bývá po celou noc zaplněné. Věřící z pravoslavné církve v Táboře chodí navštěvovat nemocné a pomáhají postiženým, ale ne organizovaně. Táborská pravoslavná obec byla s pražskou obcí za první republiky jediná v Čechách. Založil ji biskup Gorazd, kterého popravili Němci v roce 1942 v Kobylisích za to, že církev v Praze schovávala atentátníky na Reinharda Heydricha.

Starokatolická církev

V roce 1997 v Táboře vznikla farnost starokatolické církve. Jejím farářem je Alois Sassman. Bohoslužby vede v kostele sv. Jakuba, který má jeho církev pronajatý od města. Starokatolická církev je pro ty, kterým je blízké katolictví, ale nevyhovují mu některé jeho zásady. Kněží mohou mít například rodinu. „Soustředíme se i na to, co jiní moc nedělají. Věnujeme se pečovatelské službě na Malšicku a v našem středisku Communio pracujeme s anonymními alkoholiky. Hodně se mluví o tom, jak škodí drogy, ale alkohol se trochu opomíjí. Přitom kvůli němu lidé v Táboře přichází o práci a rozpadají se jim rodiny. Pomáháme tak těm, se kterými bych se jako duchovní jinak nesetkal. Většinou to nejsou věřící,“ říká Sassmann.

Církev Adventistů

Na náměstí Mikuláše z Husi se schází církev Adventistů sedmého dne. V sobotu mají bohoslužbu tam, kde přes týden funguje galerie Šechtl a Voseček. Věnují se přednáškové činnosti. Josef Dvořák, kazatel adventistů vidí úkol svého společenství v upozorňování na důležité hodnoty života. Lidi by pozval na studium Bible, která je centrem bohoslužeb. Církev podle něj dává možnost srovnat svůj život s Božími normami. „Tábor je zajímavý ze dvou důvodů. Je tady znát tradice katolická i protestantská. Ta zde z města i povědomí lidí dýchá,“ přemýšlí Dvořák.

Československá husitská

Církev československá husitská působí v Táboře už od roku 1924. Její modlitebna ve Farského ulici je nepřehlédnutelná díky vysoké věži s kalichem. V Táboře se setkává třicet farníků. Kromě pravidelných bohoslužeb, biblických hodin a modlitebních setkání organizují besedy, koncerty, výlety a účastní se i kulturních událostí a výročí města. „Dojíždím i do rodin s dětmi, s mládeží. Spolupracujeme také například se sdružením pro handicapované Kaňka,“ doplňuje farářka Eva Červená. Její církev se přímo hlásí k husitské tradici. „Žižka postavil základy křesťanské morálky na tu nejvyšší úroveň zodpovědnosti k pravdě, národu, člověku i Bohu,“ vysvětluje Červená. Podle ní je zde církev od toho, aby ukazovala, že křesťanské normy jsou platné i dnes. „Sociální cítění nestačí. Nemám-li k tomu odpovědnost, lásku, víru a naději,“ domnívá se Červená.

Apoštolská církev

V Táboře má Apoštolská církev misijní stanici Debora v ulici Světlogorská. Stanici vede Zdeněk Kašpárek. Do Tábora se s rodinou přestěhovali v roce 2001. „Chtěli jsme přinést evangelium, zvěst o Bohu, lidem, kteří ho ještě neslyšeli nebo ho slyšeli špatně či nesrozumitelně,“ říká Kašpárek. Několik let se Apoštolská církev věnovala mládeži. Teď pracuje hlavně se seniory v G-centru. „To, co chceme nabídnout, je smíření s Bohem. Samozřejmě je tu spousta dalších věcí. Nechci ale, aby lidé chodili do církve kvůli dobrým programům, hudbě. Věříme, že existují duchovní dary jako dar uzdravování, proroctví, které může křesťan mít i v dnešní době,“ dodává Kašpárek, který konkurenci mezi církvemi v Táboře nevnímá, protože každá je schopná posloužit určité skupině lidí. Církev, se kterou se Sedmičce nepodařilo spojit, je Českobratrská církev evangelická. Farář Ondřej Soběslavský byl na služební cestě v Německu.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!