„Chci se vrátit do národního týmu“ | E15.cz

„Chci se vrátit do národního týmu“

Petr Tomášek

Dvaadvacetiletá basketbalistka Kamila Štěpánová prošla všemi výběry, přesto se nevešla do nominace české reprezentace.

Před měsícem získaly české basketbalistky stříbrné medaile na mistrovství světa. V nejbližší době přijde generační obměna, zkušenější hráčky dres s lvíčkem na prsou odloží a šanci dostanou mladší. Jednou z nich bude pravděpodobně táborská odchovankyně Kamila Štěpánová, která hájí barvy VŠ Praha.

Do reprezentace jste už nakoukla, ale na mistrovství světa v Česku jste chyběla. Proč? Naposledy jsem reprezentovala loni, letos to nevyšlo. Jsem ještě mladá a přes zkušenější hráčky jsem se do konečného výběru nedostala. Zahrát si na světovém šampionátu před vlastním publikem, to už se mi asi nepovede. Ale doufám, že se v nejbližší době do národního týmu opět vrátím.

Svými výkony si říkáte o pozvánku do reprezentace. Zatím jste devátá nejlepší střelkyně ligy a dokonce čtvrtá nejúspěšnější v doskocích. Tak to ani netuším. Statistiky totiž moc nesleduju. Je to možná tím, že mám v týmu vůdčí roli. Jsem kapitánka a mám i jistou zodpovědnost.

Letos jste minula zatím jediný trestný hod a dlouhodobě máte vysoké procento trojek. To je na podkošovou hráčku famózní. Střelbu trojek víc trénujete? To ano, trénuju je docela dost. Soupeřky to moc nečekají. A pokud neproměním trestný hod, tak zaplatím deset korun. Přesto nejsem nervózní. Je to hlavně o klidu.

Diskutujete jako kapitánka často s rozhodčími?

Když se mi něco nelíbí, tak se ozvu. Nejvíc mě rozčiluje rozhodčí Baloun, dřívější táborský basketbalista. Jsme snad jediné družstvo, kterému dává technické chyby. Na ostatní si tolik netroufne.

Jste spokojená s životem profesionální basketbalistky? Kdo to nezažije, ten si to nedovede představit. Lidé si můžou říct, že nic neděláme a jenom hrajeme basket. Ale ať si to taky zkusí. Trénovat někdy dvakrát denně, mít zabité víkendy. Sice mám docela dost volna. Ale ne, když ho zrovna nejvíc potřebuju. Kvůli sportu jsem ztratila několik známých. Na druhou stranu si nedovedu představit, že bych vstávala každé ráno do fabriky.

Máte speciální jídelníček, nebo si můžete po zápase dojít na pivo?

Každý týden se povinně vážíme. Žádná striktní pravidla nemáme. Rozhodně se však nepřejídám a jím docela zdravě. Po tréninku nebo zápase můžeme zlehka zajít na skleničku. Samozřejmě nesmíme přijít pod vlivem alkoholu na trénink, ale to se nestává. Snažíme se s týmem chodit každé pondělí posedět, popovídat, utužovat kolektiv.

Co říkáte mužským názorům, že oni hrají basketbal, ale ženy hrají košíkovou?

Asi na tom trochu něco bude, ale nedá se to srovnávat. U nás nikdo nesmečuje a není to tak rychlé. Ale rozhodně bych to nezavrhovala. Po pravdě se radši podívám na mužský zápas. NBA moc nemusím, protože se tam nebrání. To se mi víc líbí Euroliga.

Váš tým se pohybuje na hranici play-off. Už jste hrála v celku ligového mistra USK Praha nebo v Trutnově. Jak jste spokojená v mužstvu VŠ Praha?

Že hrajeme na spodku tabulky, mi tolik nevadí. V týmu je super parta. Jediná věc, se kterou jsem nespokojená, je trenér Sýkora. Nelíbí se nám jeho trenérská filozofie. Je mezi námi jakási nenávist, což jsem ještě nikde nezažila.

Život profesionálního sportovce netrvá věčně. Co byste chtěla dělat, až skončíte?

Chtěla bych hodně cestovat, poznat svět jinak než z haly. Docela by mě bavilo dělat něco s kosmetikou, možná si otevřít nějaký salon.

Autor: Petr Tomášek
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!