Celý žejdlík, věrtel. Ne kopec soli! Kdepak pohádka, to jsou silnice | E15.cz

Celý žejdlík, věrtel. Ne kopec soli! Kdepak pohádka, to jsou silnice

Letošní zima bude dražší než loňská. Sypače soli ve dne v noci. Solila dokonce i Sedmička.

„Řidič, ten tvrdej chleba má,“ zpívá v jedné své žertovné hitovce Ladislav Vodička. Šoféři, kteří v zimě točí volantem sypacích vozů někdy i dvacet hodin denně, už ale na žádné veselé písničky nemají náladu. V autě jsou od rána do noci. Třeba Petr Kopka. Zaměstnanec kralovické Správy a údržby silnic, která se stará i o silnice v Plzni. Minulé úterý vstával ve dvě ráno. Venku hustě sněžilo, nechtělo se mu z pod peřiny. Dispečer ale zavolal a musel jet prohrnovat, solit, sypat. Redaktor Sedmičky vyrazil s ním.

„Od půlnoci jsem stejně nespal. Sníh hustě padal, už když jsem šel do postele. Věděl jsem, že mě budou volat,“ líčí už za volantem Petr Kopka. Takhle je to prý celou zimu. „Jsem ve stavu permanentní pohotovosti. Klid mám až na jaře,“ říká šofér. Naštěstí během úterního dopoledne sníh přestal padat, a tak si mohl jít odpoledne v klidu zdřímnout. Byla to klika. Předtím si o víkendu neschrupnul ani na hodinku. Za volant ho „Paní Zima“ posadila už v sobotu ve čtyři ráno, kvůli sněhové nadílce pak v práci skončil až v neděli večer. Za volantem byl téměř nonstop.

„Občas jsem si dal pauzu na kafe a cigárko. To mě vždycky zaručeně probudí,“ vzpomíná na náročný víkend a jednou rukou reguluje z vozu třímetrovou radlici, která sníh hrne do škarpy. Je to hodinářská práce. A když jsou silnice pod sněhem a není vidět, kam jede, je to stejná lahůdka i s volantem. „Nevidím ani příkopy, musím prostě řídit po paměti,“ líčí. Sněžení pro něj znamená ještě jednu nepříjemnost. „Celou zimu si nemůžu dát ani pivko, nikdy nevím, kdy budu muset řídit,“ stěžuje si.

Šedesát statečných

Spolu s ním jezdí pro kralovický podnik další šedesátka řidičů. V zimě se starají o silnice druhé a třetí třídy na severním Plzeňsku a v Plzni. Prohrnují třeba výpadovky na Letkov, Koterov nebo Záluží. Za zbytek ručí jiní. Silnice v okolí Plzně nemá na starost jen jedna firma – mimo Správy a údržby silnic se o vozovky první třídy stará Ředitelství silnic a dálnic, chodníky nově spadají pod jednotlivé úřady městských obvodů, menší silnice v Plzni čistí Správa veřejného statku města Plzně.

Kralovičtí řidiči každý den projedou 913 kilometrů silnic, ze kterých uklízejí sníh. „Za tu dobu, co jezdím, jsem v lednu tolik sněhu nezažil,“ říká Petr Kopka, který se touhle prací živí už deset let. Jen za posyp tu v lednu utratili čtyři a půl milionu. Což je o dva miliony víc než loni.

Tohle tu nebylo osm let

Od začátku zimy už silničáři vysypali 2900 tun soli. A každou hodinu přibývají další kilogramy. Od prvního do dvanáctého ledna prosolili téměř 1200 tun, což je téměř stejné množství jako za celý prosinec. Jedna tuna stojí více než dva tisíce korun. Na některé silnice se používá jen písek. Na to, co kde vysypat, mají řidiči přesný plán.

„Znám ho nazpamět. Přesně vím, kde co použít,“ říká Kopka a mezitím si na speciální řídící skříňce u sebe v kabině reguluje množství i materiál. Každý den jezdí trasu z Kralovic do Mladotic a Žihle a zpátky. Kde neleží dokonalý asfaltový koberec, nemůže solit. Přepíná na písek. Když se sůl s vodou dostane do prasklin a zamrzne, začne pukat. Na velké náledí naopak sypou řidiči pouze sůl, maximum je šedesát gramů na metr čtvereční. Silnice první třídy spravuje plzeňské Ředitelství silnic a dálnic. Podle vyhlášky musí být protaženy do tří hodin od doby, kdy začne sněžit. Příkladem je třeba Klatovská nebo Nepomucká třída.

Na silnice druhých a třetích tříd mají silničáři podle stejné vyhlášky dvanáct hodin času. Kolik peněz z rozpočtu zbude silničářům na jaro, teď nelze odhadnout. Jen listopad a prosinec stál plzeňské Ředitelství silnic a dálnic přes čtyři miliony korun, loni to bylo o tři čtvrtě milionu méně. Ještě, že sůl není nad zlato. Anebo snad je?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!