Bývalí vězni: Nejde zapomenout | E15.cz

Bývalí vězni: Nejde zapomenout

Do věznice se znovu podívali ti, kteří seděli v jejích celách.

Seděli tady několik měsíců až let a v živé paměti mají zvuky, slova i bolest. Bývalí vězni, kteří v padesátých letech zakusili vazbu v uherskohradišťské věznici, se znovu podívali na obávaná místa. Věznice byla otevřená mimořádně, na hodinu a jen pro pár hostů.

Do svých dvaceti let se na chvíli vrátil Vladimír Drábek. „Nepamatuji si přesně celu, ve které jsem seděl. Vytáhli mě z ní brzy ráno, pak mě odvezli k výslechu do jiné budovy a zpátky mě přivezli pozdě v noci,“ svěřil se současný předseda Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti. O budoucnosti objektu má jasno. Měla by v ní alespoň část zůstat zachovaná. „Aby lidem bylo naprosto jasné, v jakých podmínkách nás věznili,“ upozornil Drábek.

Do své původní cely se nedostala ani Anna Honová. Ženské místnosti jsou totiž v nepřístupné části budovy. Bylo jí třiadvacet let, když ji státní bezpečnost zavřela v hradišťské věznici. „Vzpomínky se vybavují pořád. Proto by bylo dobré zachovat třeba samotky. Aby nezapomínali ani jiní,“ prohlásila Honová.

Jan Janků si z vězení pamatuje i detaily. Dělal tady takzvaného chodbaře. Dodnes má třeba schovanou sochu Ježíše. „Dvanáct vězňů tehdy ukouslo chleba, rozmělnili ho v ústech, tři dny tyto kousky kvasily a pak z nich jeden z vězňů vyrobil tuto hlavu Ježíše. Je to vzácný poklad, který nedám z ruky,“ prozradil Janků.

Objekt věznice je pro veřejnost nepřístupný a o jeho využití usiluje soud i město.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!