Bude to groteska o obci, kde se hádali o zelí, slibuje filmař | E15.cz

Bude to groteska o obci, kde se hádali o zelí, slibuje filmař

Zelí, nebo auto? O tom, co zvítězilo u Severomoravanů z Nošovic, vypráví nový dokument Víta Klusáka.

Na nošovických polích není po naftě ani památky. Ale na úrodné lány zelí, které se táhly přes kopec, byli místní hrdí.

Jednoho dne se v obci objevili obchodníci a začali políčka měřit. Za několik měsíců starousedlíci zbohatli a v ten moment vstoupil do jejich života i dokumentarista Vít Klusák, který zjišťoval, co se jim to za humny „urodilo“. Film Vše pro dobro světa a Nošovic, jehož mediálním partnerem je týdeník Sedmička, má premiéru 17. února.

Vyjednávat o natáčení přímo v továrně ale nebylo snadné. Na těžké podmínky zaměstnanců upozornila Sedmička jako první v listopadu roku 2009.

Příběh, jak průmyslový investor zabral pole, by se našel v každé druhé obci. Proč vás zaujaly Nošovice?

Do původně zemědělské vesničky náhle vstoupila automobilka Hyundai, která je největší porevoluční investicí na zelené louce v Čechách. Zajímalo mě, jak to vypadá v obci, kde se všichni pohádali, jestli to pole obětují, nebo ne.

Co vás upoutalo na první pohled?

Například to, že automobilka přerušila několik cest, rozsekla Nošovice na dvě poloviny. Takže lidé, kteří dřív ze zadních Nošovic došli na obecní úřad za pár minut, musí teď cestovat hodinu a půl okolo.

Nikdy tam žádný podnik nebyl?

Mají tam jen pivovar. Zemědělská oblast se během roku proměnila v nefalšovanou průmyslovou zónu, kterou se řítí tisíce kamionů a hukot vzduchotechniky je slyšet v celé vsi.

Kolik lidí tam mělo pozemky?

Byly to desítky majitelů, ale přinuceni byli vlastně všichni. Kraj totiž nabízel kompenzaci sto tisíc korun i rodinám, které tam nevlastnily ani metr. Většina místních po téhle nabídce náhle obrátila. Nejdéle vytrvalo takzvaných sedm statečných. Věřím, že nechtěli šponovat cenu, ale že půdu skutečně prodat nechtěli.

Je to příběh rodiny Kozlových, která se velmi zasazovala o to, aby tam fabrika nikdy nestála. Paní Kozlová byla jediná v obecním zastupitelstvu, kdo hlasoval proti prodeji pozemků. Pod tlakem ze zastupitelstva vystoupila, založili s manželem občanské sdružení a bojovali dál. Lekli se až v momentě, kdy jim přišel anonym.

Co v něm stálo?

Vyhrožoval zabitím někoho z blízkých. Kozlovi už před lety přišli při autonehodě o syna. Nechtěli riskovat a vzdali to.

Podepsali?

Ten den, co se rozhodli, že spíš prodají, je navštívil Pavel Drobil, bývalý ministr životního prostředí, tehdy byl náměstkem hejtmana Evžena Tošenovského. Celá rodina seděla v pokoji, Drobil je přemlouval, a po dvou hodinách paní Kozlová řekla: A tak teda jo! A v tu ránu se police, kde stály fotky mrtvého syna a maminky, která na těch polích pracovala, s randálem zřítila.

A prodali?

Ano.

Kolik z Nošovických dostalo v továrně práci?

V automobilce pracují jen čtyři lidé z Nošovic.

Podařilo se vám dostat i do továrny?

Usiloval jsem o to, ale pochopitelně dlouho otáleli. Požadovali, abych přesně popsal, co chci natáčet. Tak jsem si tam domluvil exkurzi.

Co jste tam viděl?

Vybavuje se mi například jedna scéna: v montážní hale jsem narazil na postaršího pána, který měl před sebou dva šálky. V jednom měl hrách s čočkou, možná tam byly i šroubky, hůlkami vybíral ten hrách a dával jej do prázdného šálku. Vysvětlili mi, že se výroba ještě naplno nerozjela, tak cvičí montéry v obratnosti.

Bude ve filmu?

Nebude. Chtěl jsem ji natočit, ale vzkázali mi, že by to nebylo vhodné. A krátce nato se mi zavolali, že si vedení Hyundai nepřeje, abychom tam cokoliv natáčeli. Za tři týdny měl přijet štáb a bál jsem se, že zůstaneme za plotem automobilky.

Proč ten náhlý obrat?

Jeden korejský manažer si moje jméno proklepl na internetu a objevil, že jsme s filmem Český sen vyhráli v Koreji festival. Vylekalo ho, že i tento film doputuje k nim domů, do Koreje.

Nakonec záběry z továrny máte. Jaký fígl jste použil?

Měl jsem s tiskovým ředitelem konspirační schůzku na parkovišti v Nošovicích. Argumentoval jsem, že když nás do továrny nepustí, tak budeme muset ten plot přelézt. Tak jsme se raději dohodli.

Uvádíte, že se jedná o grotesku. Zasmějí se diváci vůbec?

Nazvali jsme to dokumentární groteskou, protože ačkoliv je to téma závažné, tak místy je příběh až k nevíře absurdní. Díky předpremiéře můžu potvrdit, že se diváci smějí, ale myslím, že spíš hořce.

Lidé ze severní Moravy jako jediní film už viděli. Podle jejich reakcí, udělal byste něco jinak?

Při besedách padla spousta pozoruhodných svědectví, dokonce i obvinění z vydírání. Ale nikdo z těch diváků to nebyl ochotný zopakovat na kameru, báli se.

Dělník Ondřej Franek, který ve filmu vykládá o práci, o ni nakonec přišel. Má vám to za zlé?

Vůbec ne, zůstali jsme přáteli. Upozorňoval jsem ho předem, že riskuje práci. Ondra ale odpověděl, že kdyby všichni byli srabi, tak by se nikdo o šikaně v Hyundai nedozvěděl.

Co teď dělá?

Pomáhá svému otci, který podniká. Před několika týdny při projekci ve Frýdku-Místku mi jedna dáma vložila do dlaně vizitku, že by Ondřeje ráda zaměstnala. Líbila se jí jeho odvaha. Ondra říkal, že tam zavolá.

Chtěl byste v Nošovicích žít?

V Nošovicích, kde teď stojí Hyundai, bych žít nechtěl. A ani Nošovičtí by mě tam asi rádi neměli. Ten film jim totiž připomíná, že svůj kraj prodali.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!