Baťovské město oslaví sedmdesátiny | E15.cz

Baťovské město oslaví sedmdesátiny

Baťov. Nové sezimoústecké město vyrostlo díky výstavbě zlínského závodu před sedmdesáti lety.

Nové Sezimovo Ústí vzniklo v rekordním čase. Město pro deset tisíc lidí začala v roce 1939 na zelené louce stavět Baťova zlínská společnost. Za vším stála strojírenská továrna baťovských závodů. Během půlroku měli její zaměstnanci kde bydlet, pracovat i bavit se.

Baťovský závod se v dnešním Sezimově Ústí rozhodl stavět kvůli výhodným podmínkám. Málo průmyslu a hodně pracovních sil - ideální místo pro nové strojařské závody. V okolí města se uvažovalo ještě o Bechyni, místní ale odmítli. Továrna by narušila lázeňský ráz města. Dnes je na vyhlédnutém místě paradoxně letiště.

V Ústí se vše seběhlo rychle. Už 6. června 1939 táborský starosta Václav Soumar prodal Baťovi statek Velký dvůr. O den později se tu vyměřovala továrna. Jak říkají pamětníci, na statek se zpráva tak rychle nedonesla. Když přijeli zaměřovači, místní šafář je chtěl vykázat a zavolal na ně správce. Bylo pár týdnů do žní a neznámí mu ničili úrodu. Vše se ale vysvětlilo, dokonce tak úspěšně, že správce na statku zůstal. Firma mu totiž nabídla výplatu 700 korun týdně místo předchozích 350.

Dva miliony metrů čtverečních koupila zlínská společnost od Tábora za 3,6 milionu korun. Vyrostl tu podnik MAS - Moravské a slovenské strojírny.
Už od října roku 1939, tedy za čtyři měsíce poté, se na polovině haly rozjela výroba. Na Vánoce pracoval celý provoz. Zběsilé tempo výstavby zaměstnalo přes tisíc dělníků. Současně s  továrnou rostlo 150 obytných domů. Prvních pětadvacet z nich vzniklo za osmnáct týdnů, dalších čtyřicet za jedenadvacet týdnů. Za dvanáct týdnů stála škola.

Společenský dům se začal stavět pod hrází bývalého rybníka – dnešního náměstí Tomáše Bati. Současný hotel MAS byl hotový za osmnáct týdnů. „Slovo nelze bylo u Baťů škrtnuto,“ vzpomíná Václav Suchan, který se všeho přímo účastnil. Silvestr 1939 už slavil v novém domě, na jeho zdech byl namalovaný transportér, ze kterého sjížděly hotové domy rovnou do terénu. Později tu fungovaly potraviny, prodejna obuvi, knihkupectví, holič, jídelna, taneční sál i kino pro tři sta diváků.
Stavělo se v prvních měsících války. Neobvyklá doba pro vznik nové továrny podpořila názory o baťovské spolupráci s tehdejším nacistickým Německem. Po roce 1945, ihned v první vlně, byl MAS znárodněn. Za války se ve zlínské laboratoři pracovalo na přípravě umělého vlákna. Po válce bylo Československo jediným státem v Evropě, který tuto technologii ovládal. V Sezimově Ústí ho začal vyrábět podnik Silon. Jeho investorem byl právě MAS.
Baťova škola práce, která vychovávala budoucí zaměstnance, působila v Sezimově Ústí od roku 1939. Za deset let existence jí prošlo na 600 absolventů. Na zdejší polovojenský režim v dobrém vzpomíná Václav Kalina, pozdější pracovník odborů v MAS.

„Vstávali jsme v šest hodin, následovala rozcvička venku, pak do dvanácti hodin škola, po obědě se šlo do závodu. Fyzické tresty za přestupky nebyly výjimkou.

Bydleli jsme na internátě po patnácti na pokoji. Výhodou bylo, že za nás rodiče nemuseli platit. Z výplaty jsme část odevzdali na ubytování a na stravné. Povinné bylo ukládání peněz na knížku. Teprve zbytek byl pro vlastní potřebu,“ říká dnes devětasedmdesátiletý předseda klubu absolventů. Systém výplat v podniku byl propracovaný. K základnímu platu se připočítávala procenta z podílu na zisku, ale i ze ztráty podniku. Mzda zaměstnanců v té době byla až třikrát vyšší než jinde. „O kvalitě se nediskutovalo, prostě být musela,“ dodává Suchan.

Výstavy, přijetí absolventů Baťovy školy, den otevřených dveří Kovosvitu MAS i místních škol jsou naplánovány na sobotu 6. června. Během dvou dnů se představí také zdejší spolky.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!