Babiččin slib zafungoval. Vnuk přežil, žena pomáhá dál | E15.cz

Babiččin slib zafungoval. Vnuk přežil, žena pomáhá dál

Dětem s leukemií i jejich lékařům už léta pomáhá skupina lidí kolem Zdeňky Wasserbauerové z Otrokovic. Shání peníze a dávají naději.

Ten slib zazněl už před více než třinácti lety. Vnuk Zdeňky Wasserbauerové bojoval s leukemií a jeho babička se zařekla, že začne pomáhat dalším nemocným. Tehdy sedmiletý Pavel po náročné léčbě zákeřnou nemoc zvládl, a tak se dnes již bývalá mzdová účetní rozhodla začít svůj slib plnit. A dodnes to dělá ze všech sil.

Organizuje dobročinné sbírky, shání sponzory i dárce kostní dřeně, psychicky pomáhá nemocným. Díky ženě z Otrokovic a jejím spolupracovníkům se daří desítkám lidí nejen ze Zlínska bojovat s rakovinou mnohem srdnatěji. A lékaři přiznávají, že by i oni měli bez pomoci „týmu Zdeňky Wasserbauerové“ složitější práci.

„Sama bych asi moc nedokázala. Kolikrát jsem samozřejmě hodně unavená, je to náročné, ale pokud vidíte radost rodičů, když se jejich dítě uzdraví, tak to stojí za všechnu námahu,“ říká Wasserbauerová.

Šok pro rodinu

Nejraději by už zapomněla na moment, kdy se od lékařů spolu s ostatními příbuznými dozvěděla, že její malý vnuk musí okamžitě nastoupit léčbu na onkologické klinice v Olomouci. „Bylo to něco strašného, nechtěli jsme tomu vůbec věřit, báli jsme se to vyslovit. Nesla jsem to těžce, asi jako každý,“ vzpomíná žena.

Právě při návštěvách kliniky a pokojů malých pacientů si sama slíbila, že bude nemocným dětem pomáhat. „Pavlík tehdy ležel na pokoji, který byl dveřmi propojen s další místností. V ní ležel tříletý Honzík. Ten boj s nemocí nakonec nezvládl, musel jít na transplantaci kostní dřeně a jeho oslabené tělo štěp nepřijalo dobře. Zemřel. Klidně to tehdy mohlo dopadnout naopak a na jeho místě by byl Pavlík. Proto jsem se po jeho návratu z nemocnice pustila do práce,“ líčí Wasserbauerová.

Téměř veškerý svůj čas začala věnovat pomoci Dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc, a hlavně jejím malým pacientům. Přednosta kliniky Vladimír Mihál považuje její téměř čtrnáctiletou aktivitu a výsledky za jen stěží uvěřitelné. „Ona a její přátelé obětovali pomoci kus života a díky nim se výrazně zlepšily podmínky pro léčbu. A to nemluvím o tom, jak paní Zdeňka dokáže pomoci nemocným i jejich rodičům psychicky,“ říká lékař.

Noví dárci kostní dřeně

Své síly vložila Wasserbauerová především do shánění dárců kostní dřeně. Začala u svých kolegů v bývalém zaměstnání v otrokovickém Barumu. „Byli úžasní. Tehdy sice byly povodně a lidé měli dost starostí sami se sebou, ale přesto dokázali najít sílu a kostní dřeň darovali,“ vzpomíná důchodkyně na dobu před čtrnácti lety.

V registru dárců kostní dřeně bylo tehdy kolem patnácti tisíc lidí, z nichž ze Zlínska bylo jen několik stovek. „Teď je v registru více než tři a půl tisíc lidí jen ze Zlínského kraje, a to je obrovský pokrok. A neustále přibývají další, což je dobře, protože nikdo nikdy neví, kdy může dárce potřebovat,“ těší Wasserbauerovou.

Darovat kostní dřeň přitom není nic snadného. „Když se člověk přihlásí, odeberou mu lékaři jednu ampulku krve. Teprve jakmile rozbory ukáží, že je vše v pořádku, mohou lékaři dotyčného vyzvat k odběru dřeně. Stráví v nemocnici celkem čtyři dny, z toho dva jen čekáním. Právě proto, že nejde o snadnou proceduru, si těchto lidí velmi vážím. Věřím, že jich bude v dalších letech ještě přibývat,“ říká Wasserbauerová.

Přímluva u ředitele

Pomoci se ale dá i jinak a občas se dokonce hodí i staré známosti. Jedním z takových případů byl příběh jedné rodiny ze Zlína, kterým onemocněl malý syn. Jelikož ale měla rodina ještě roční miminko, musel na kliniku s nemocným chlapcem jeho otec. Ke strachu o synovo zdraví se tak přidaly ještě obavy, aby na dlouhý pobyt otce v nemocnici nereagoval jeho zaměstnavatel třeba výpovědí. Muž se svěřil lékařům na olomoucké klinice a ti hned požádali o pomoc Zdeňku Wasserbauerovou.

„Ředitele firmy jsem dobře znala, a tak jsem za ním rovnou zašla. Když slyšel, o co se jedná, okamžitě mne ujistil, že člověka v takových problémech určitě nepropustí a že mu budou držet místo, ať už bude léčba jakkoliv dlouhá. Když jsem to pak říkala tomu tatínkovi, tekly mu slzy. Bál se, že by prostě domácnost bez trvalého příjmu neutáhli,“ vzpomíná Wasserbauerová.

Miliony proti rakovině

Žena z Otrokovic se také snaží sehnat co nejvíc peněz na zlepšení podmínek léčby dětí. A tak shání sponzory nebo spolupracuje s lidmi z Nadace Naděje, která platí vstupní vyšetření nováčků do registru dárců. Pro sdružení Šance zase pomáhá s dnes již tradičním předvánočním prodejem živých květin – „vánočních hvězd“.

„Ona, její dcera a jejich přátelé nám hodně pomáhají. Onkologické oddělení se díky jejich přispění, ochotě a vůli v posledních letech neskutečně vylepšilo po všech stránkách. První roky jsme sehnané peníze šetřili, pak jsme je dali na kompletní rekonstrukci,“ říká Mihálová.

Wasserbauerová poměrně nedávno začala i s další formou pomoci. Snaží se vytipovat rodiny s nemocnými dětmi, které jsou na tom špatně s penězi. „Spousta lidí má problém platit pobyt v nemocnici, prostě jim peníze nezbývají. Dojíždění, telefonování, poplatky, to všechno stojí nemalé peníze. Několika těmto rodinám teď platíme tyto poplatky my,“ vysvětluje Wasserbauerová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!