Babák: Plním si všechna dětská přání | E15.cz

Babák: Plním si všechna dětská přání

Co zažil za třiatřicet let života vypráví ve třetím díle seriálu Generace 77 Mostečan Robert Babák.

Jako mladý tělocvikář na Střední zdravotnické škole v Mostě na sebe poutá Robert Babák značnou pozornost mladých dívek.

Vyrovnal se s tím lehce, i díky sportovní průpravě. V mostecké lize malé kopané ze sedmi ročníků čtyřikrát získal trofej nejlepšího střelce.

„Jsem individualista, ačkoliv hraju kolektivní sport. Lidé mi podsouvají, že se vezu na práci svého týmu. Ale já vím, že družstvo, jehož jsem součástí, pracuje tak, abych dával góly. Už jsem se s těmi řečmi vyrovnal,“ říká muž, jehož zaměstnání mu závidí řada mladíků. Učí tělocvik na střední škole, kde je většina dívek.

„Nepopírám, že se holky nesnaží. Je to stejné, jako když jsme byli v osmé třídě a na základku přišla mladá učitelka hned po škole. Samozřejmě jsme jí nadbíhali. Takže je normální, že když učí na škole mladý učitel, přijde holkám v tomhle věku atraktivní. Nikdy jsem ale nedal přítelkyni záminku, aby na studentky žárlila,“ podotýká tělocvikář.

Taková odvaha chybí

Co ale vnímá, jsou jejich názory na společnost. „Hlavně po tom, co se dělo v Janově, jsme se se studentkami o radikalismu bavili. Jedna dívka se k tomu přímo hlásila. Bylo zajímavé poslouchat hlavně ty, co na problémovém litvínovském sídlišti bydlí a každodenně musí řešit problémy se soužitím s Romy. Děvčata jsou v tomhle věku radikální a argumentují tím, že na ně nic neplatí. Nic jsem jim nevnucoval, jen poslouchal a děsil se, že by byly schopné vyhladit celý národ,“ myslí si Babák.

Už kvůli tomu by všechny radikální strany zakázal. „Připomínají mi fašouny. Jsou nebezpečné,“ usuzuje a dodává, že by uvažoval i o zákazu komunistické strany. „Absolutně nesouhlasím s tím, co dělali, a pokud by popírali, že to bylo špatné, tak tu nemají co dělat,“ vysvětluje Babák.

Ačkoliv politiku ještě před pár lety příliš nevnímal, teď ji sleduje. Když řekneme rok jeho narození, hned se mu vybaví Charta 77. „A Václav Havel spolu s dalšími disidenty. Říkám si, jestli bych dokázal být natolik silná osobnost, jako byli oni. Vědět, že mě můžou zavřít, že po mně půjdou. Jsem opravdu rád, že je demokracie,“ uzavírá Babák.

Přesto na nedávné době vidí i věci, které by rád vrátil. Třeba to, že se cítil bezpečněji. „Nebyly telefony a stejně se mě nebála máma pustit ven. Věděla, že přijdu. Nemyslím, že by tehdy o kriminalitě jen nevěděli. Dneska ji lidé sledují v televizi, hrách a inspirace k brutalitě je všude. A svět je k ní benevolentní,“ vypozoroval mladý muž.

Jenže právě demokracie mu otevřela cestu za největším životním zážitkem. „Nejlepší kamarád se odstěhoval do Mexika a pozval mě ke své nové rodině. Díky tomu, že mám prázdniny dva měsíce, jsem tam mohl být dvaapadesát dní. Žít přímo mezi vesničany, poznat, jací jsou,“ pochvaluje si.
Mexičané v něm zanechali takové pocity, že když se vrátil, plakal příteli do telefonu, že chce zpátky. „Byl to šok po návratu. Musel jsem rychle odhodit šťastný obličej, tady se nosí kyselé ksichty,“ povzdechl si učitel.

Tam si naopak užíval dobrosrdečnost. „Jsou to maličkosti, ale kdyby je lidé zavedli i u nás, bylo by to super. Dám příklad. Jdete nakoupit do marketu a prodavačka markuje a posouvá zboží ledabyle, aniž byste ho stihli skládat do tašky. V Mexiku ale u poklady stojí člověk, vše vám složí do tašky za směšnou cenu a ještě se vám vděčně pokloní,“ vzpomíná Babák. A přidává další historku. „Chodil jsem si k jednomu pánovi, co každý den leštil svůj americký bourák a raději s ním téměř nejezdil, denně pro plechovku coly. Když se dozvěděl, že se vracím domů, loučil se se mnou tak, že mi to vehnalo slzy do očí. Přitom mě téměř neznal,“ vzpomíná Babák.

Jediné, co mu za oceánem chybělo, bylo české jídlo. „Potřeboval jsem k snídani rohlíky, jenže to tam neznají. Zhubl jsem asi pět kilo,“ směje se mladý muž.

Nejlepší je cestování

Jeho dalším snem je navštívit Spojené státy. Od přátel ví, že stojí za podívanou. „Je jedno, kam bych jel. Vybral bych si poznávací zájezd. Mám přátele po celém světě. Všichni se odstěhovali. Do USA, Anglie, Mexika, Austrálie. Známí do mě pak ryli, proč se taky neseberu a neodjedu. Ale já nemůžu opustit své blízké,“ říká Babák.

Sny si navíc dokáže plnit i v Mostě. „Chtěl jsem spojit život se sportem, a to se mi povedlo. Jako dítě jsem chtěl hrát fotbal, dávat góly. Jenže to zmařil trenér. Aniž mě kdy viděl, šoupl mě do obrany. Teď si to vynahrazuji v malé kopané. Liga se stále zlepšuje,“ pochvaluje si.

Třetí dávný sen, který si splnil, se také týká sportu. „Hodně jsem sledoval hokej, ale bruslit jsem se naučil pozdě. Teď si to vynahrazuju florbalem. Na škole vedu kroužek,“ chlubí se tělocvikář. Dokonce dal na zdravotnické škole dohromady tým kluků.

Dalším přáním, na které se těší, je založení rodiny. „Chci, aby byli moji nejbližší zdraví a já se o ně dokázal postarat,“ přeje si muž, který zanedlouho oslaví třiatřicáté narozeniny.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!