Aikido? Nuda, tak šel zkusit kickbox | E15.cz

Aikido? Nuda, tak šel zkusit kickbox

Kickboxer Vlastimil Bařinka ze Sokola České Budějovice nastupuje do ringu třetím rokem. Vyhrává a chtěl by se udržet v reprezentaci Česka.

Ještě před dvěma lety se na zápasy profesionálních kick-boxerů v budějovické Gerbeře jen díval. V minulém roce se představil v předzápase a letos? Probojoval se až do finále pyramidy.
Kariéra jedenadvacetiletého Vlastimila Bařinky má v posledních letech vzestupnou tendenci. Jsou to čtyři roky, co se vydal na první trénink. Od té doby stihl dvakrát obsadit druhé místo na mistrovství republiky mezi amatéry v kickboxu. Letos zvítězil v zápasech K1 rules a na mezinárodním turnaji Czech Open obsadil dvakrát druhé místo.
„Hledal jsem tehdy něco nového,“ vrací se o pár let dozadu Bařinka, který druhým rokem studuje na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity.
Odmala se věnoval různým sportům. Jako každého kluka ho nadchly akční filmy, a proto začal s karate. Pak přišlo na řadu plavání, které vystřídal fotbal. Kolem šestnácti let se vrátil k bojovým sportům.
Přihlásil se na aikido, ale vydržel jen pár tréninků. „Chtěl jsem zkusit něco kontaktnějšího. Pak přišel jeden známý a poslal mě k Igorovi,“ vysvětluje. Od té doby pod trenérem Igorem Syvulytchem v TJ Sokol České Budějovice zůstal.
Po půlroce se poprvé postavil k soutěžnímu zápasu. Nebylo to v ringu, ale na tatami – žíněnce. Šlo o lehčí kategorie kickboxu, kde jsou kontrolované údery, soupeře nesmí knockoutovat a vítězí vždy na body. „Připomíná to spíše karate nebo taekwondo,“ popisuje.
Těžší zápasy ve full kontaktu, kdy smí zápasník kopat jen na horní polovinu těla, vyzkoušel po roce a půl. Stejně jako v low kicku, kde smí kopat úplně všude. Později přidal i utkání v K1 rules, tam může soupeře udeřit i kolenem. Tyhle střetnutí už nejsou na žíněnkách, ale v ringu.
Mezi amatéry absolvoval dvacet zápasů. V letošním roce si poprvé vyzkoušel duely v profi ringu, kde zápasníci odkládají chrániče hlavy a holení. Jeden vyhrál a dva prohrál. Poprvé boxoval v Karlových Varech, kde podlehl ve čtvrtém nastaveném kole. „Chodili za mnou lidi, že nechápali, proč jsem nevyhrál, když jsem byl po většinu zápasu lepší,“ krčí rameny. Už na začátku se setkal s tím, že v kickboxu často vítězí známé jméno. On sám byl ale šťastný, že nedostal nařezáno a vydržel.
Představil se také na budějovickém galavečeru, kde se pral s protivníky i s trémou. Nakonec první zápas vyhrál a podlehl až ve finále. „Obvykle nervózní nebývám, ale tam trochu jo,“ usmívá se mladík. Na svůj výkon slyšel jen pozitivní ohlasy. „Ostatně známí by mi asi neřekli, že to nestálo za nic,“ dodává s tím, že ho sleduje rodina a fandí mu.
Jeho výkony ho dostaly až do reprezentace. Byl s ní na soustředění, ale žádný zápas za ni ještě neodehrál. To je také jeho hlavní cíl v příštím roce. V současné době vede tuzemské řebříčky v low kicku a K1 rules. Další nominace by mu neměla uniknout.
A jak vypadá jeho čas po letošní sezoně, která už skončila? „Tak dvakrát nebo třikrát v týdnu si zajdu zatrénovat,“ přibližuje. Normálně se totiž připravuje i pětkrát týdně a přidává si k tomu ještě cvičení s boxery budějovického Samsonu.
„Chtěl jsem víc trénovat, abych se mezi těmi nejlepšími udržel, a taky jsem chtěl zlepšit práci s rukama,“ vysvětluje, co ho vedlo k rozhodnutí zkusit také box. I tam už nastoupil do dvou zápasů.
„Za tři krát tři minuty se člověk dostane na pokraj svých sil, na hranici. Musím se na to mnohem lépe připravit, než jsem to dělal v různých kolektivních sportech a fyzicky to je hodně náročné,“ dodává k tomu, co ho na kickboxu nejvíc baví.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!