Fontana Golf Club: vstup do jiné golfové galaxie

Hřiště bylo otevřeno až v roce 1996. Společnost Carrick Design ho projektovala pro kanadského byznysmena rakouského původu Franka Stronacha, který vlastní i firmu Magna.

Co mne udivilo na úvod, byl překvapivě prostorný driving range, kde byl u každého odpalovacího místa kartáč na mytí holí. Detail, ale velmi výmluvný. Ostatně takových drobností je na Fontáně nesčíselně. Jen dotvářejí zdejší atmosféru místa, kde nic nechybí, kde vše slouží k potěše golfistů.

Hřiště bylo vybudováno na rovině, ovšem zemina vytěžená při hloubení 20hektarového jezera okolo jamek číslo 17 a 18 byla citlivě zakomponována do terénu. To umožnilo vymodelovat nádherné fairwaye.
Rozsáhlé, až obří bunkery (napočítal jsem jich tu úctyhodných 104), obtížné vodní překážky, fascinující zvlněné a rychlé greeny – to vše mne oslnilo.

To hřiště je skutečnou výzvou pro hráče všech kategorií. I když jsou odpaliště dostatečně odstupňována, hra není jednoduchá a kupodivu ani z těch nejkratších. Zvláště když se během hry zdvihne protivítr.

Jamky, které mi nejvíce utkvěly v paměti, nesly pořadové číslo 3 a 4. Jejich záludnosti? Před sebou jsem měl například vodní překážku. Když už jsem ji překonal, hned za ní navazovala doslova poušť, jeden z nejrozlehlejších místních bunkerů. Dále mne zaujala jamka číslo 17 (par 3, délka 158 metrů), jejíž dráha vedla přes hladinu jezera, kam si chodí v létě místní členové zaplavat. A nakonec tu byla jamka číslo 18, kde jsem musel přestřelit vodní plochu o délce zhruba 160 metrů. Jiná cesta nebyla. Přitom v protivětru, který bral každou chvíli čepici z hlavy…

Ještě že jsem si potom mohl spravit náladu v místním restaurantu, držiteli mnoha gurmánských ocenění.

Vídeň
Autor je obchodní ředitel vydavatelství Czech Press