Pavel Rexim Mejsnar: Luxusní vzhled a kvalita je základ

V roce 1990 Pavel Rexim Mejsnar navázal na tradici předků a luxusní krejčovství obnovil. V rozhovoru pro deník E15 řekl: „Jsme firma, která 330 let funguje na jedné adrese, což je pro nás zavazující.“

* E15: Jaký typ lidí navštěvuje luxusní krejčovské firmy?

Co je to luxusní? Při vyslovení tohoto slova mně přijde na mysl spíš cenová relace než kvalita – mnohdy krása, to znamená, že drahé zboží je často krásné, ale nemusí být nutně kvalitní. U nás cenová relace obleku začíná těsně pod třiceti tisíci korunami, tudíž si nejsem jist, zda se jedná a priori o cenu luxusní.

* E15: Pro mnohé asi je…

Pro nás je luxusní vzhled a kvalita základ. Klientelu lze rozdělit na několik skupin. Tak například častými zákazníky jsou právníci, příjmová skupina dejme tomu padesát tisíc korun měsíčně. Ti přijdou jednou za rok a nechají si ušít dvoje šaty, utratí šedesát tisíc a jsou spokojeni. Znamená to, že si vytek brali látku v kvalitě odpovídající této cenové relaci. V tomto případě se cena neoddiskutovatelně střetává s užitnou hodnotou. Jenomže my máme nabídku látek čítající zhruba 40 tisíc druhů. Přičemž samozřejmě většina neodpovídá zmíněné cenové relaci. Zastupujeme tu společnosti Dormeuil z Francie a Scabal z Belgie, dva ze tří světových lídrů. Jejich produkce látek je cílena na nejexkluzivnější krejčovské salony, tudíž oněch třicet tisíc je nejnižší hranice. Nejvyšší jde až ke dvěma a půl milionům korun.

* E15: Jak vypadá takový oblek za dva a půl milionu korun?

Je krásný. Esteticky doladěný do nejmenších detailů, vyrobený z lálimitovaných sérií například z kolekce Scabal Gold And Platinum Treasure Box, kde místo velice decentních proužků na šedém či černém podkladě jsou tyto nahrazeny velice jemnými proužky 22karátového zlata či platiny.

* E15: Zmínil jste skupiny zákazníků. Jaké tedy jsou?

K první, největší patří třeba právníci, ekonomové, podnikatelé, ředitelé. Lidé, kteří tráví celý den v šatech, oblek je součástí jejich image a také pracovní nástroj. Většinou vědí, co chtějí, a vyžadují, aby se křivka kvality a ceny protínala. Přijdou jednou za rok a objednají si dva obleky, šest košil a několik kravat. Chovají se účelně a systematicky. Nakupují šaty mezi třiceti a pětačtyřiceti tisíci korunami. Druhá skupina jsou muži s profesí, jež nevyžaduje nošení obleků denně, ti nás navštíví tak jedenkrát za pět let. Většinou utratí za oblek jednorázově více než předchozí skupina a jejich preferencí je především prvoplánovitá viditelná exkluzivita, v decentnosti jsou méně zdrženliví. A třetí skupina jsou lidé velmi situovaní. Ti nad výběrem po stránce cenové moc nepřemýšlí, v podstatě se chovají intuitivně. Nic nepotřebují, jen chtějí. Nehledají mnohdy praktičnost, neřeší příliš cenu. Očekávají maximální kvalitu, chování, servis. A to je klientela na nejluxusnější obleky.