Zemřel Otakar Vávra - problematická legenda českosloveského filmu | E15.cz

Zemřel Otakar Vávra - problematická legenda českosloveského filmu

Zemřel Otakar Vávra - problematická legenda českosloveského filmu
Otakar Vávra
• 
ZDROJ: E15

Stanislav Šulc

Dva velké sny, tedy dožít se alespoň 105 let a natočit film o Lídě Baarové, se již Otakaru Vávrovi nesplní. Jednoznačně nejvýznamnější český filmař minulého století zemřel ve čtvrtek 15. září v nemocnici na Homolce, kde se zotavoval z operace. Autorovi Romance pro křídlovku bylo rovných sto let.

Královéhradecký rodák se zasloužil o jedny z nejlepších snímků české kinematografie, Cech panen kutnohorských, Romanci pro křídlovku či Kladivo na čarodějnice.

Býval označován za otce československé nové vlny a jeho životní cesta byla do značné míry cestou celého tuzemského zvukového filmu. Současně byl prototypem umělce, jemuž komplikované dějiny minulého století zamotaly hlavu a jehož spolupráce s každým režimem lehce překrývá kvality jeho filmotéky.

Ačkoli Vávra do filmu vstoupil avantgardním snímkem Světlo proniká tmou, byl to právě on, kdo vtiskl českému zvukovému filmu pravidla. Detailně zkoumal nejslavnější snímky světového filmu, jak ukazují jeho paměti i kniha zachycující jeho metodu, a postupně pro sebe formuloval zákony filmové dramaturgie, scenáristiky a také režie. Proto nepřekvapí, že jeho samostatný celovečerní debut, Filosofská historie (1937), není dílem žádného nezkušeného začátečníka, ale působí vyzrálým dojmem. A co víc, krátce po startu režijní kariéry Vávra hned oslavil svůj první mezinárodní úspěch, který mu zajistila renezanční fraška Cech panen kutnohorských (1938).

Již ve třicátých letech Vávra sepsal několik filmařských příruček a učebnic, jež se staly základem pro pozdější filmovou pedagogiku. Té se Vávra věnoval hned od startu FAMU. A právě působením na pražské filmové škole se Vávra zapsal do dějin světového filmu nejvýrazněji. Pedagogicky vedl všechny tvůrce pozdější československé nové vlny včetně Miloše Formana, Jiřího Menzela či Věry Chytilové, kteří se v šedesátých letech minulého století mezinárodně proslavili. „Naučil nás profesi a ukázal, že filmař musí být kultivovaný, jinak dělá pitomosti,“ uvedl Menzel. Vávra se jim ale hravě vyrovnal, protože právě v šedesátých letech natočil dva ze svých nejlepších snímků – Romanci pro křídlovku a Kladivo na čarodejnice.

Během normalizace se ale naplno projevil Vávrův sklon ke konformismu a obdiv k levicovému zřízení, což vyvrcholilo z estetického hlediska strašlivou válečnou trilogií (1973-1975).

Za osmdesát let aktivní filmařské kariéry tak Vávra prožil vše, čeho se může pravý umělec dočkat. Rozmach nezměrné inspirace i temno režimní konformity, kompromisy, přízeň i nevůli mocných. Tedy totéž, čeho se nadál celý český film i český lid.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!